With a Little Help from My Friends
Britský dramatik Peter Quilter (nar. 1965) se v Divadle Ungelt představil poprvé v roce 2017 s „dramedií“ 4000 dnů, o dva roky později následovala česká premiéra hry stejného žánru Trhni si, otče v komorním přepracování. Spolupráce vyvrcholila v jubilejním pětadvacátém roce existence divadla světovou premiérou nejnovějšího autorova počinu Vejšlap (v originále The Hill). Quilter si prý vysloveně přál, aby byl text poprvé uveden právě v Ungeltu, a v rozhovoru otištěném v programu navíc přiznává, že by tam nejraději měl novou premiéru každý rok. Zdá se, že divadlo má zaděláno na exkluzivního hausautora. Quilter se hlásí ke v Británii rozvinuté tradici řemeslně zručných komediografů, kteří ctí zákonitosti žánru a svým způsobem vycházejí vstříc poptávce. Píše zhruba jednu hru za rok a ochotně vytváří různé inscenační verze pro konkrétní scény. Jak sám říká: Nevadí mi přepisovat své texty. Chci, aby se dostaly k co největšímu počtu lidí. Stačí k nim proto přistupovat jako ke kuchařskému receptu – někdy je třeba přidat speciální ingredience, někdy zas dát některé pryč. Je vstřícný i k filmovým tvůrcům, jejichž adaptace mají ještě větší divácký dosah, jak dokázaly snímky Božská Florence s Meryl Streep (podle hry Je úchvatná!) a Judy s Renée Zellweger (Na konci duhy). U nás je tento „komerční“ přístup k psaní pro divadlo občas stále terčem kritiky, jinde je běžnou praxí, za kterou není třeba se stydět.
Výletníci si během túry nastavují mnohdy nelichotivé zrcadlo a tím spějí k pojmenování svých obav a frustrací (zleva Martin Písařík, Jan Holík a Petr Stach) FOTO JAN MALÍŘ
Vejšlap existuje ve dvou variantách. Česká inscenace je založena na té kratší a komediálnější, ale v režii uměleckého šéfa Ungeltu Pavla Ondrucha rozhodně nespoléhá na humor na první dobrou ani na jednoznačný happy end. Pojistila to dramaturgická úprava, která z vážnější druhé verze převzala zásadní motiv deníku jedné z postav s alarmujícím sdělením, zvýrazňujícím existenciální rozměr syžetu.
Krize středního věku, dnes už trochu zprofanovaný jev, tu eskaluje po předčasné smrti společného kamaráda trojice protagonistů. Aby uctili jeho památku, podniknou náročný výstup na vrchol hory a během něj se tak trochu bezděky vyrovnávají s úskalími svých životů. Quilter nechává jejich obavy a frustrace nenápadně probublávat zábavnými slovními výměnami, jejichž temporytmus připomíná mistrný pingpongový souboj. Jak to u chlapských konverzací bývá, kontruje se tu vtipy a bonmoty, nikoli citovými výlevy a hlubokomyslnými proslovy. A jelikož se to nejdůležitější odehrává ve slovní rovině, inscenátoři si vystačili s holým jevištěm, skládacím stanem a s pár dalšími nutnými rekvizitami. Hudbu předepsal autor přímo v textu, jde vesměs o rádiové stálice na téma přátelství či lásky. Tvoří předěly mezi scénami a jejich patos vyznívá jemně ironicky (You’ve Got a Friend in Me; Hello Goodbye; I Just Called To Say I Love You).
Ve ztvárnění postav se ovšem tvůrci ironie k prospěchu věci vystříhali. Petr Stach (hrál i v Trhni si, otče a 4000 dnech), Martin Písařík a Jan Holík je uchopili s naprostou vážností, bez „laškovné“ nadsázky a „bavičského“ odstupu a vybavili komplexním prožíváním a důvěryhodnými reakcemi. Trojice se navíc dobře doplňuje, přestože žádný z protagonistů není redukován na prvoplánový typ. Stachův Jack je úspěšný nezávislý alfa samec a partnerský život ho v podstatě děsí, a přesto se – poněkud zbrkle – rozhodne obětovat svobodu na oltář manželského svazku. Holíkův dobrosrdečný, avšak trochu asociální Tony nikdy žádný playboy nebyl, samotářem je spíše z donucení. A Písaříkův Daniel je přecitlivělý neurotický gay, který se vzpamatovává z bolestivého rozchodu. Řešení této postavy je možná přece jen trochu plakátové, ale na druhou stranu, bez jeho hypersenzitivního myšlení by zbylí dva muži sotva dokázali správně rozklíčovat své pocity. Danielovy pichlavé poznámky je ovšem postupně donutí si přiznat, že jsou v životě vlastně dost nespokojení. A že by s tím asi měli něco dělat. Jenže zatímco na vytyčený masiv vystoupali už druhý den, metaforická hora, na jejímž vrcholku se nachází životní štěstí, nepůjde zdolat tak lehce. Jack, Tony i Daniel jsou teprve na úpatí.
Divadlo Ungelt, Praha – Peter Quilter: Vejšlap. Překlad Pavel Dominik, režie a scéna Pavel Ondruch, kostýmy Alena Schäferová. Psáno ze světové premiéry 2. září 2020.
Komentáře k článku: With a Little Help from My Friends
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
