V taxíku, v blázinci
Přiznám se, že ke španělskému dramatiku Carlosovi Be nechovám (po zhlédnutí jeho kusu Origami v Divadle Ungelt v autorské režii) přílišnou důvěru. Ale na drastickém zážitku z uvedení jeho kusu Woman in a taxi crossing New York v MeetFactory (ano, titul je uveden „filmově“ anglicky, byť se na jevišťátku, obkrouženém nepohodlnými židličkami pro diváky, hovoří česky a občas i španělsky) se nepodílí pouze text. Ostatně, při uměle zesílené řeči a agresivní zvukové stopě mu občas není vůbec rozumět.
Z vlastní divácké zkušenosti vím, že aktéři Dora Bouzková a Petr Krušelnický leccos dovedou a účinkovali v mnoha kvalitních projektech. Tentokrát jsem byl ovšem nejasné féerii o jízdě taxíkem, propojené s pobytem v psychiatrické léčebně (a motivy partnerského rozchodu, vraždy, sebevraždy či boje o potomka), totálně vzdálen, hodně pracoval pud sebezáchovy, abych si chránil zrak i sluch. Pár vypjatých momentů (hereččin hysterický křik do mikrofonu rvoucí ušní bubínky) mě vysloveně znechutilo, srozumitelnější pasáže v textu mi připadaly nejapné, například taxikář (či kdo to měl vlastně v rádoby tajemné hře být) dával k lepšímu, že si čte v Einsteinovi (ten, pravda, napsal i několik srozumitelných esejů, ale že by byl autorem čtenářsky vytěžovaným?).
Projekt je nepochybně určen jiné generaci publika a přiznávám, že decibely, světelné hrátky a otlačená záda se na negativním uměleckém zážitku podepsaly. Obměňuji tedy pro účel této glosy titul McCarthyho knihy: Tahle inscenace není pro starý.
Hodnocení: 1
Viz také recenze Dominika Melichara Když se promítne celý život (hodnocení 4)
Carlos Be: Woman in a taxi crossing New York. Koncept a realizace Apolena Vanišová a Petr Krušelnický. Premiéra 5. května 2015 v MeetFactory.
Komentáře k článku: V taxíku, v blázinci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)