Divadelní noviny > Blogy Kritika
Z deníku teatropunkera (No. 11/1)
Tři dny v Tramtarii
Start druhého desatera zápisků Teatropunkerových, nemůže nebýti věnován záležitosti lehce osobního charakteru. V rámci Žižkovské štace (duben 2013), akce bezesporu výtečné, která dlouhodobě umožňuje mimopražským souborům prezentovat své profilové inscenace na žižkovské půdě divadla Járy Cimrmana, se totiž v Matce měst konečně komplexněji představila olomoucká Tramtarie, tedy nezávislá divadelní scéna, s jejíž existencí jsem byl v jejích několika prvních sezonách bytostně tvůrčím způsobem spjat.
Jaké tedy bylo setkání s aktuální tvorbou někdejšího umělecky rodného pelechu? Jak už to při podobných příležitostech bývá, na výsledný zážitek z třídenní smršti dramatických situací lze aplikovat hned několik způsobů nahlížení. Slibuju tímto, že kontury bujarého třídního srazu budou protentokrát striktně ponechány stranou. To podstatné se totiž dělo výhradně na žižkovském divadelním kolbišti, které bylo po tři večery propůjčeno tramtarijním koketériím s klenoty světové literatury.
Zastavení první: Sny o tygří lady
K dramatizaci jímavých osudů senzitivního mladíka Thomase Tracyho přistoupili tvůrci se sympatickou odvahou. FOTO archiv ŽD
Tramtarie načala svou Žižkovskou štaci nejlépe jak mohla. Autorská variace legendárního Saroyanova díla …a za Tracym tygr, se zrodila ve výborně šlapajícím autorském mozku režiséra Vladislava Kracíka, jehož myšlenkové pochody byly jako obvykle jištěny spolehlivou dramaturgickou sparring-partnerkou Lenkou Jorníčkovou. Invence sehrané tvůrčí dvojice navíc ideálním způsobem zraje, a tak již nepáchá chabé, byť masovým publikem údajně nadšeně aplaudované školní besídky typu überřachandy I na Batmana občas padne smutek, ale komplexní a koncentrované předlohy, jež přímo prahnou po adekvátní jevištní adaptaci. K dramatizaci jímavých osudů senzitivního mladíka Thomase Tracyho navíc tvůrci přistoupili se sympatickou odvahou, která naštěstí nepoužívá Saroyanovu novelu pouze k lacinému vysátí, ale naopak coby inspirační zdroj vlastní, naprosto rovnocenné imaginace. Výsledkem tvůrčích snah zde není úmorná hodina povinné literatury, ale naopak příjemně nostalgický relax. Výprava a kostýmy (Markéta Rosendorfová a Dagmar Maturová) pohladí všedností dne znavené oční bulvy přirozenou kreativitou i variabilností, hudba Martina Peřiny a Lukáše Marečka okamžitě nahodí sépiovou atmosféru starých fotek i zlatého věku jazzu.
Ústřednímu páru by prospělo méně přehrávaného somnambulismu v případě Tomáše Davida (Thomas Tracy) a více emocionální vrstevnatosti na straně Zuzany Zapletalové (Laura Luthyová). FOTO archiv ŽD
Pozitivnímu vyznění inscenace zdatně napomáhají její herečtí aktéři, zejména pak Marek Zahradníček, Jana Posníková a Barbora Šebestíková coby naprosto funkční vztahový triumvirát dočasně zatemnělého rozumu, poztráceného citu a posmutněle pomalu dokapávající druhé mízy. Naopak ústřednímu páru by jistě prospělo méně přehrávaného somnambulismu v případě Tomáše Davida (Thomas Tracy) a více emocionální vrstevnatosti na straně Zuzany Zapletalové (Laura Luthyová). Třetí, poněkud hnidopišskou výtkou je pak přátelský štulec k závěrečným minutám inscenace, kde již zmíněná cukerínová meditativnost lehce překročila hranici únosnosti. Domnívám se totiž, že mezi Tracyho tygrem a My Little Pony by měl být diametrální rozdíl.
Hodnocení: @@@@
Divadlo Tramtarie Olomouc – Vladislav Kracík: …a za Tracym tygr. Režie Vladislav Kracík, dramaturgie Lenka Jorníčková, scéna a kostýmy Markéta Rosendorfová, Dagmar Maturová, hudba Martin Peřina, Lukáš Mareček. Premiéra: 6. 3. 2012 v Divadle Tramtarie Olomouc. Psáno z pražského uvedení 2. 4. 2013.
Komentáře k článku: Z deníku teatropunkera (No. 11/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
