Divadelní noviny > Blogy

Z deníku teatropunkera (No. 12)

Na fragmenty brutálně rozložen vinohradským Hašlerem (o něm více již brzy), zatoužil jsem v evidentní podobě se psem nadrženě zírajícím na plnící se měsíc pojednou zas okusit atmosféru autentického kabaretu. A přání mé bylo vyplněno takřka záhy.

V důkladné péči umělecké agentury Top Culture totiž vznikl projekt, jež znovu rázně nakopává káru divadelní tradice v etablovaném pražském minipivovaru U Fleků. Chybou obří ovšem bylo by považovat produkci, lakonicky nazvanou Kabaret!, Kabaret! za lacinou naháněčku na dezorientované turisty. Produkční TC úderka totiž nic neponechala náhodě a svěřila osud inscenace do ideálně povolaných končetin. Flekovský kabaret suverénním způsobem režíruje Petr Hašek, jinak principál vynikajícího souboru Geisslers Hofcomoedianten, z jehož plodného lůna ostatně pochází i spoluscénárista a dramaturg představení Otakar Faifr a jeden ze dvou představitelů Kabaretiéra, charismatický poděs Martin Bohadlo.

Kabaret! Kabaret! sice nijak nekamufluje jasnou komerční orientaci, své záměry ovšem naplňuje s důsledností i espritem, které by měly být povinným vzorem. U Fleků nečeká diváky laciná náhražka ani odstředěný paskvil, ale plnokrevná zábava, jež naprosto nemá za potřebí se jakkoli přetvařovat. Autorský tým soudobého flekovského kabaretu je velmi dobře znalý žánrových zákonitostí vod, do nichž se s intenzivní hravostí medvídka mývala opakovaně noří, jejich přístup však naštěstí nelze definovat jako setrvačně-resuscitační. Naopak. Osvědčená forma je setrvale okysličována vítanými vstřiky soudobé invence. Vrchol tvůrčí pyramidy v tomto ohledu představují písňové texty uměleckého šéfa Top Culture Dalibora Zurinka a Jana Kučery, který je rovněž autorem hudby k představení. Ta je živelně produkována čtyřčlenným Flek bandem pod střídavým vedením Václava Tobrmana a Miroslava Lacka.

Příběhový rámec kabaretního pásma je adekvátní kombinací jednoduchosti i potenciálu pro rozehrávání modelových situací: existenční konflikt protřelé matadorky zakouřených sálů They (Alena Bazalová alt. Tereza Nekudová) a pomalu, leč jistě si loktíky ostřící Naivky Kiki (Barbora Janatková, alt. Dana Marková) je soustavně glosován přihlížejícím Kabaretiérem (Martin Bohadlo alt. Bartoloměj Veselý) a vhodně doplňován temperamentními rejdy vnadného Kankán tria.

Výtečně se zde pracuje s výchozím předpokladem mezinárodního publika: důraz je kladen na preciznost gest, mimiky i artikulace, navíc všichni herci brilantně žonglují se slovy v několika světových jazycích, s nasazením plně srovnatelným s babylónskými věžníky. Skutečnou esenci radosti pak, kromě šťavnatých těl  zúčastněných žen, přinášejí pěvecká čísla, před nimiž se mohou nejrůznější místní Kocourci, Lichtenbergové a jiná žita leda tak zhoupnout. V kolenou nebo u Kočky!

Způsobu, jakým flekovské jeviště ovládla Alena Bazalová coby Thea lze jedině bouřlivě zatleskat. V premiéře navíc Naivku Kiki takřka knokautovala. Barboře Janatkové by totiž přece jen slušelo méně skleníkového afektu a více autenticity. Bohužel jsem zatím neměl možnost vidět ostatní alternace, nicméně jména Terezy Nekudové, Dany Markové i Bartoloměje Veselého, jenž si na premiéře sugestivně herecky střihl jednu z kankánových děv, okamžitě lákají k návratu i srovnávání. Stejně jako výborná místní kuchyně a samozřejmě i pivo. V kontextu soudobé divadelní komerce je inscenace Kabaret! Kabaret! událostí bezesporu vítanou. Je-li vám žánr blízký, bez obav vstupte!

Hodnocení: 80%

Top Culture / Kabaret U Fleků Praha – Petr Hašek, Otakar Faifr, Dalibor Zurinek: Kabaret! Kabaret. Režie: Petr Hašek. Dramaturgie: Otakar Faifr. Texty písní: Dalibor Zurinek a Jan Kučera. Hudba: Jan Kučera. Scéna a kostýmy: Jitka Nejedlá. Choreografie: Rostislav Šrom. Psáno z premiéry 27. 4. 2013.

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 9. června 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Z deníku teatropunkera (No. 12)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ