Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var 2013 poprvé
Dvojité Gáborkombo a popůlnoční pohřeb!
Po pauze, způsobené kratším pobytem na druhém břehu (čti v divadelním angažmá), se opětovně na čas vracím k zápiskům teatropunkerským. A kde jinde zahájit decentní comeback než bezmála v epicentru mého divadelně již lety značně zjizveného svalu srdečního, na akci nadevše milené, podobně coby hrad Camelot legendami opředeném Ost-ra-varu. Přijměte tedy, v dnech následujících, sadu textových pohlednic coby zběsilý průlet aktuálním uměleckým maxikvasem v pramáti kraje moravskoslezského!
Petra Lorencová a Aleš Bílík FOTO Radovan Šťastný
Zahajovací den festivalu, v němž vstával jsem před pátou hodinou ranní, byl odpálen v Národním divadle moravskoslezském, inscenací Shakespearova Snu noci svatojánské, v režii aktuálního šéfa místní činohry Petera Gábora. Zlehka zbouchán nástrahami cestovními, i pod vlivem práce páně režiséra, jsem se hned v úvodu představení jal upadnouti v Sen. Coby náhražka Rohypnolu, houpací sítě, odvaru z makovic či jiných uspávacích medicínek zafungovala Gáborova instalace proslulé alžbětincovy komedie hned ve svém úvodu skvěle, což ovšem zcela jistě nebylo záměrem inscenačního týmu. Při absenci dramaturgického výkladu i tužky škrtací (Klára Špičková), prázdně pseudokreativních kostýmech a scény (Katarína Holková) i temporytmu hypnotickém, naštěstí riziko kolapsu totálního snaživě odvrátili především představitelé ústředního mileneckého kvarteta (Petra Lorencová, Veronika Lazorčáková, Aleš Bilík a Ivan Dejmal), kteří společnými ataky v druhé půli postupně rozpustili mou dřívější letargii. Nicméně neblahá předtucha nevyvanula zcela, a bohužel byla poměrně záhy razantně potvrzena. Puzen resty pracovními, vynechal jsem Gogolovy Hráče z Arény, a po naplnění povinností i lehkém pospání na přiděleném pokoji hotelu Max, jsem zamířil rovnou do Divadla Antonína Dvořáka na další gáborovský nášup, tentokrát uvařený ze základů Anouilhova Pozvání na zámek. A bylo opravdu zle. Namísto oficiálním podtitulem proklamované „Bezohledné komedie v rytmu tanga“, byl překvapeným divákům doručen snaživý pokus o režijní redefinici pojmů nekonečnost a nezvládnutí žánru. Talent hereckého ansámblu i nesporný půvab všech zúčastněných žen byl tentokráte brutálně mnohokrát perforován rezavými dramaturgicko-režijními vidlemi triády Gábor-Špičková-Radová. Prkna, jež znamenají peklo!
Michael Kolář j.h., René Šmotek, Josef Kaluža, Vladislav Georgiev FOTO ARCHIV KS Aréna
Hrozící depresi z festivalového startu naštěstí částečně zaplašil Longenův Dezertér z Volšan, čerstvě k životu přivedený v Aréně Ivanem Krejčím (premiéra 12. 10 2013). Inscenaci by sice rozhodně prospěla absence pauzy i dílčí prokrácení hereckých etud zejména v druhé polovině, arénní kolektiv ovšem ve středečním souboji v disciplíně žánrových cvičení zvítězil nad NDM na celé čáře. Půvabnou korunou volšanského dezertéra z Arény pak bylo nejpříjemnější jevištní použití andělské figury za hodně dlouhou divadelní dobu, parádním epilogem pak klubově mironovské setkání s drahými kolegy Vojtěchem Bártou, Bárou Etlíkovou a Marcelou Magdovou. Zítra nashle!!!
Komentáře k článku: Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var 2013 poprvé
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
