Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var počtvrté
Šašek Kordélie a koločavské ptactvo!
Festivalový finiš nabídnul pouhé dvě položky hlavního programového menu, přesto se však postaral o pořádné vzedmutí emocí (nejen) páně teatropunkerových. Obě v sobotu prezentované inscenace se totiž blýskly přítomností série pozitivních překvapení, na stranu druhou ovšem v divadlech nechyběly ani momenty s espritem tvrdého úderu do bezbranného obličeje, zbabělého použití pepřového spreje či imbecilní trapnosti. Leč popořadě.
Josef Jelínek, Lukáš Melník, Norbert Lichý a Pavla Gajdošíková v inscenaci Král Lear FOTO TOMÁŠ RUTA
Debutové setkání souboru DPB s režijní tvorbou Jiřího Pokorného (coby dramatik byl na místní jeviště režijně poprvé přiveden Martinem Františákem v roce 2010 Taťkou střílejícím góly) je nevyrovnanou partií, jež svými několika nepřehlédnutými rysy spolehlivě dotlačí mozek divákův k pekelně nervnímu kmitu. Negativa inscenace Král Lear kromě zhola zbytečných videoprojekcí, záchranného vesla v podobě nápovědy, jejíž přítomnost razantně podlamuje dosud neochvějnou víru ve schopnosti členů hereckého souboru, nepříliš jistého výkonu Michala Sedláčka v roli Edmunda bohužel korunuje kreace Norberta Lichého v ústředním partu Krále Leara. Dlouholetá ikona Divadla Petra Bezruče zde namísto sebevědomé prezentace vrcholu hereckých sil, svou (ne)existencí prezentuje zřetelný pokles vlastní umělecké energie i ochoty se pro postavu rvát, vágní jevištní mluvu, jež na hlavu poráží text velkého alžbětínce ve vynikajícím překladu Jiřího Joska, a konečně i životosprávu, která hraničí se sebezničením. Přeji tímto Sithu Darth Lichému návrat na kdysi pevně dobytou pozici na světlé straně Síly a sobě prokazatelný důvod znovu mu s dojetím freneticky tleskat se stejnou intenzitou jako kdysi v místním Jóbovi, Mladé gardě či arénním Pohřbeném dítěti . Nicméně jak praví odvěká zenová moudrost bojovníků kung-fu: Nevrátí se Ibis za oceán, než hnízdo nepostaví a neuloví opět hmyz! Nespornou kvalitu bezručovského Krále Leara tak finálně hájí Lukáš Melník procítěným oživením principů vazalské loajality v roli hraběte z Kentu, a především pak Pavla Gajdošíková, která přetavila Danielou Jirmanovou precizně dramaturgicky motivované spojení postav Kordélie a Šaška v přirozený středobod dramatického děje. Byl to bezpochyby nejpůsobivější herecký výkon letošního Ost-ra-varu.
Balada pro banditu – celkový pohled na scénu FOTO archiv NDM
Vyčerpávající shakespearovskou zkušenost bezručovskou následovala Balada pro banditu režijně oživená Peterem Gáborem na půdě Divadla Jiřího Myrona. Gáborův opětovný návrat k jevištnímu zpracování osudů koločavského desperáta konečně představil tvorbu uměleckého šéfa činohry NDM v poněkud lepším světle. Pozůstalé pamětníky provázkovského originálu nebo příznivce Morávkovy autorské re-imaginace může sice intenzivně iritovat transpozice původní syrové předlohy do podoby muzikálového mainstreamu, skutečnost dobře fungující inscenační mašiny však nelze popřít. Soubor NDM navíc disponuje nejen ideálními představiteli ústředních rolí, jímž Igor Orozovič (Nikola Šuhaj) propůjčuje výrazově přesnou belmondovsky-godardovskou ambivalenci milence, rebela i vraha a Veronika Lazorčáková (Eržika Dračová) vyvážený mix zemitosti, vypočítavosti, temperamentu i něhy, vynikající protipól jim totiž tvoří komplexně herecky koncentrovaná Andrea Mohylová (Mara), Jan Fišar zdařile se v roli Mageriho vyhýbá hrozbě polívkovského klišé, i Vladimír Polák, jenž v roli Derbaka skvěle interpretuje mrzáckou pomstu za vlastní handicap. Na první pohled nenápadným vrcholem inscenace i nespornou výhodou oproti aktuálně konkurenčním Baladám je ovšem František Strnad v roli četníka Kubeše, který svým charismatem vytváří autentický základ pro rostoucí Eržičino partnerské dilema. Scéna Kubešova skonu svou emocionální silou hravě překonává intenzitu finálního stínání hlav Nikoly a Jury. Pozitivně lze pomlasknout i nad kostýmním řešením nynější ostravské Balady (Katarína Holková) jejíž ozdobou je apartní černé vemínko na hlavě Veroniky Forejtové, jež představuje zřejmou vizuální špičku místního teatropunku. Na konec (v podstatě) krása!
Ost-ra-varský epilog aneb V obličeji pachuť špíny
Nadmíru nakyslým digestivem 17. ročníku ost-ra-varského se stala hlasitě proklamovaná neochota části členů hereckého souboru činohry NDM podílet se svou účastí na další budoucnosti festivalu, jež byla evidentně motivována nejen letošní absencí Divadla loutek (jak moc byla způsobena přihlouplou intenzitou loňského odmítnutí inscenace Svět podle Sofie lze jen diskutovat, osobně jsem produkci DL v letošní programové nabídce oželel se značným roztrpčením!), ale především způsobem, jímž z části pseudoprofesionální publikum negativně reagovalo na letošní produkci hlavního festivalového pořadatele. Osobně se sice nehodlám nikterak tajit pochybami nad kompetencí Petera Gábora kormidlovat činohru NDM k adekvátnímu kvalitativnímu progresu, nikterak nemíním zmenšovat ani neúspěch Klimszovy jevištní interpretace Tristana a Isoldy, výrazové prostředky, jímž svůj nesouhlas projevovala především studentská delegace pražské DAMU, bez komentáře nechat nemohu. Pokud se ti, kteří budou pravděpodobně velmi brzy hlasitě skuhrat nad krutou nepřízní divadelní kritiky, chovají během představení jako smrtícím kulhavko-slintajícím kombem postižená bezprizorní hovada, nelze se zdánlivé hysterii reakcí hereckých představitelů přílišně divit. Na stranu druhou činohra NDM má v časech příštích jasný důvod i nepopiratelný tvůrčí potenciál svou letoškem pošramocenou pověst rázně napravit, ostatně plánovaný dramaturgický plán láká již dnes. Byla by velká škoda všech zúčastněných stran, kdyby jeden nepovedený ročník ukončil akci, jež má pro vzestup významu ostravské divadelní subkultury ve středoevropském kontextu svůj nezpochybnitelný význam.
Perfektní dny budoucí ostravské činohře přeji já. A brzy nashle!
P.S. Velké díky patří i všem členům převážně studentských redakcí tištěného zpravodaje i videožurnálu, kteří projevili patřičné nasazení, technickou zdatnost i kritickou erudici. Nesmí být opomenuta skutečnost, že Ost-ra-var představuje důležitou platformu pro jejich rozvoj, jež neměla by zaniknout!
Komentáře k článku: Z deníku Teatropunkera: Ost-ra-var počtvrté
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
