Z Divadelního oddělení Národního muzea
V prachatickém Muzeu české loutky a cirkusu, které se na začátku dubna probudilo ze zimního spánku, byla v pátek 12. dubna slavnostně otevřena druhá výstava z cyklu Profily profesionálních loutkových divadel. Cyklus navazuje na stálou expozici muzea, která představuje tři významné kapitoly loutkového divadla na našem území: loutkáře, kteří putovali od konce 18. století po vsích a městečkách, fenomén rodinného loutkového divadla a pozoruhodné umělecké amatérské scény z první poloviny 20. století. Expozici uzavírá vznik Ústředního loutkového divadla v roce 1949, kdy se začíná psát další slavná éra českého loutkového divadla: od padesátých let postupně vznikají další profesionální divadla, z nichž většina existuje dodnes.
Po Divadle Alfa, jehož vizitkou cyklus v roce 2023 začal, přichází na řadu Divadlo Drak, konkrétně divadelní scénograf, režisér a výtvarník Marek Zákostelecký, který byl s královéhradeckým loutkovým divadlem spjat od roku 1994, v letech 1999–2013 v něm působil i jako šéf výpravy. Spolu s režisérem Jakubem Kroftou v Draku rozvíjel poetiku, která se opírala o autorský přístup k divadlu pro děti a mládež. Asi nejvýraznější linií jejich tvorby se staly klauniády určené nejmenším dětem, přičemž absolutní triumf znamenala nonverbální klauniáda Všechno lítá, co peří má (2001) s jednoduchou zápletkou: trojici miminek uletí balonek a ta se snaží si pro něj všemi možnými způsoby doletět. Scénografii vévodil naddimenzovaný dětský kočárek schopný bezpočtu proměn, doplněný o ikonické batolecí kostýmy pro trio herců-klaunů. Inscenace získala řadu cen na různých mezinárodních festivalech, Drak ji uvedl na pěti kontinentech, dočkala se bezmála pěti set repríz a na repertoáru divadla zůstala celých patnáct let.
Na výstavě jsou k vidění loutky z několika Zákosteckého inscenací: O Smolíčkovi (1997), Václav, řečený Bajaja (2000), Jak šel hloupý Honza do světa (2003) a U kanónu stál aneb Bitva u Hradce Králové (2011). Další jeho „drakovské“ inscenace jsou prezentovány plakáty a fotografiemi, připomenuta je samozřejmě i zatím jeho poslední spolupráce s královéhradeckým divadlem, Poslední trik Georgese Mélièse (2013, na repertoáru je dodnes), kterou připravili s režisérem Jiřím Havelkou: němá groteska, pocta světu kouzel, filmu a imaginace, která je inspirována životním příběhem průkopníka kinematografie.
Marek Zákostelecký spolupracuje s řadou zahraničních divadel, v posledních letech zaznamenal mnoho úspěchů v Polsku. Stále častěji je přitom také nejen výtvarníkem, v centru pozornosti prachatické výstavy tak velmi případně stojí projekt Podivuhodný cirkus dr. Tarzana (2014), jehož byl Marek Zákostelecký spoluautorem a režisérem. Dr. Tarzan se tu odvděčil živočišné říši za svoji výchovu v džungli. V pralesích Sumatry, ve skalách Kamčatky a jinde objevil mnoho ojedinělých druhů zvířeny i jejich talent. A tak bylo na jevišti Draku možné vidět zpívající šakaly, opičí orchestr, tančící nosorožce, medvědy na trojkolce… Nyní se všichni přestěhovali do Prachatic, kde jsou k vidění do konce října tohoto roku.
Komentáře k článku: Z Divadelního oddělení Národního muzea
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
