Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 1)
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava uvede v rámci festivalu Svět knihy tuto neděli v Divadle Archa svou inscenaci Lesík. Severský thriller o ztraceném dětství v režii Victorie Meirik. Jesper Halle se v této oceňované hře (Cena Hedda, 2004) dotýká kontroverzního tématu – zneužívání dětí.
Děj je rozvíjen dětskými postavami, které interpretují svět dospělých. Halleho jednoduchý, syrový jazyk kontrastuje s mrazivě poetickými obrazy a vytváří vtipný a trefný komentář k mezilidským vztahům a násilí, které z nich nelze vymýtit. NDM Ostrava hostovalo nedávno s touto inscenací v norském Národním divadle v Oslu. Jako pozvánku na nedělní vystoupení v Divadle Archa, které začíná netradičně v 18 hodin a jemuž od 17 hodin v baru Divadla Archa předchází setkání a debata s norskou režisérkou inscenace Victorií Meirik a překladatelkou z norštiny Jaroslavou Vrbovou, nabízíme reportáž, kterou nám z cesty s touto inscenací do Norska poslala její dramaturgyně Sylvie Rubenová.
Z Ostravy do Osla a zase zpět
Ve dnech 20. – 24. dubna 2016 se činohra Národního divadla moravskoslezského vypravila do Norského království, aby ve dnech 22. a 23. dubna odehrála v Nationaltheatret Oslo dvě představení inscenace Lesík (v norském originále Lilleskogen).
Den první, středa 20. dubna
Ostrava, 7.45 ráno. Setkáváme se u vrátnice Divadla Antonína Dvořáka, abychom se za pár minut vydali na takřka osmihodinovou cestu, jejímž cílem je norské hlavní město Oslo. Chvilku po osmé hodině dvacetičlenná skupina čítající 12 herců, technickou podporu, dramaturgyni (mne) a uměleckého šéfa Petra Gábora naláduje svoji bagáž i sama sebe do autobusu a můžeme vyrazit!
Naší první zastávkou (když nepočítám benzínku po cestě) je letiště v Krakově, kde se trochu zdržíme, ale všechny povinnosti jako odbavení zavazadel a letištní prohlídku s přehledem zvládneme. V poledne nasedáme do letadla Norwegian Air, aniž by se kdokoliv někde zapomněl nebo ztratil, což v tu chvíli považuji takřka za zázrak. Po dvou hodinách letu na sever přistáváme na letišti Gardermoen kousek od Osla. Úspěšně posbíráme všechna zavazadla, a ještě než se vydáme dál, přibereme v příletové hale poslední členku našeho týmu, překladatelku, titulkářku, norskou odbornici a dobrou duši Jarku Vrbovou, která přiletěla z Prahy pár minut před námi. Kompletní tým nasedá – dnes už – do druhého autobusu, aby jím projel již třetím státem, a za necelou hodinu cesty, kdy pozorujeme norský venkov a poté Oslo, vysedáme v srdci hlavního města u našeho hotelu. Všichni se zdárně ubytujeme. To, že v Oslu zrovna probíhá stávka hotelů, se dozvíme až úplnou náhodou v den odjezdu. Našeho hotelu se zaplaťpánbůh netýká – a protože posledním bodem dnešního programu je organizační setkání v Nationaltheatret ve 20.00, máme ještě skoro tři hodiny na procházku po městě.
Centrum města je poměrně malé, takže i když se rozdělíme na menší skupinky bloudící po vlastních trasách, stejně na sebe každou chvíli narážíme. Je lehce před osmou večer, a jak jsme se před dvanácti hodinami slézali v Ostravě před Divadlem Antonína Dvořáka, tak se nyní shlukujeme v Oslu před Nationaltheatret. U vrátnice na nás čeká domácí posila lesíkovského týmu, režisérka Victoria Meirik a scénograf Olav Myrtvedt. Pod jejich vedením většina z nás poprvé proniká do norského Národního divadla. Výjimku tvořím jen já a light designér David Bazika, kteří jsme tu byli už v únoru na obhlídce. Bludištěm Nationaltheatret se necháme dovést až do sálu Amphi, kde budeme za dva dny hrát. Tam už na nás čekají zástupci divadla, aby nás přivítali a abychom si všichni společně domluvili bojový plán na zítřek. Nikdo z nás po cestovním dni s výhledem na zítřejší zkoušecí den už nemá sílu na prozkoumávání nočního života hlavního města, a tak se vydáváme zpátky na hotel a můžeme prohlásit, že první výjezdní den jsme úspěšně zdolali.
///
Den druhý, čtvrtek 21. dubna
Je čtvrteční ráno a my jsme se poprvé probudili v Oslu. Dřív než zamíříme do divadla, kde nás od půl deváté čeká vykládka kulis a technické přípravy, pořádně se posilníme vydatnou skandinávskou snídaní. Herci mají zkoušku až od jedenácti, takže si můžou přispat a ještě trochu prozkoumat město. V průběhu vykládky zjišťujeme dvě věci: 1. do hracího sálu vede ještě úplně jiná cesta, než kudy jsme šli včera (a pravděpodobnost, že se po cestě divadlem ztratíme, se trochu zvětšuje) a 2. norští kulisáci mají zjevně dress code v podobě kšiltovky. Zatímco se do sálu stěhuje obsah naší dodávky, ujímá se nás vedoucí osvětlovačka Hanne Marte a její kolega Ulv, s nimiž tu strávíme následující dva dny. Dvě a půl hodiny čilé práce uteče vcelku rychle, a tak se z Amphi přesouvám do Malersalen, dalšího komorního prostoru, který je po dobu technických příprav naší zkušebnou, kde už čeká Victoria a herci. Dispozice norského prostoru se proti Divadlu Antonína Dvořáka, kde má Lesík domácí půdu, značně liší, musíme tak s herci zapracovat na přizpůsobení se místním podmínkám, jak z hlediska jeviště (jiné rozměry), tak i hlediště (diváci jsou tu mnohem blíž a vyžaduje to trochu jiný způsob komunikace). Ve dvě hodiny dostávají herci rozchod až do večera, kdy je plánovaná zkouška už přímo v hracím sále, zatímco já se přesouvám zpátky do Amphi, kde pokračuje technická zkouška. Přizpůsobení světelného plánu inscenace novému prostoru je časově mnohem náročnější, než jsme doufali, a tak herce, kteří v osm večer přišli na zkoušku, posíláme zase pryč a pokračujeme ve svícení. Nakonec se nám do desíti večer, do kdy máme v sále prostor, podaří přeci jen projít všechny změny, a tak opouštíme NT vyčerpaní, ale spokojení, že jsme přípravu zvládli.
/Pokračování/
///
Národní divadlo moravskoslezské / Jesper Halle: Lesík
Severský thriller o ztraceném dětství
Režie: Victoria Meirik
Divadlo Archa, Praha – neděle 15. května 18.00
///
Následující díly reportáže:
Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 2)
Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 3)
Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 4)
Komentáře k článku: Z Ostravy do Osla a zase zpět (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)