Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Z ulit do ulic (No. 1)
Tanec s rouškou
Festival dostál svému mottu „z ulit do ulic“ hned na svém počátku. Jeho program otevřela site-specific novocirkusově pohybová procházka po smíchovském náměstí 14. října s názvem K. O. city, za nímž stála Klára Hajdinová a Linda Straub. Tvůrkyně zcela otevřeně pracovaly s tématem covidu a s ním spojené izolace nebo frustrace z dodržování některých vládních nařízení.
Klára Hajdinová a Linda Straub: K.O.city. Foto: Kamil Košun
Začalo se před kostelem sv. Václava, diváci dostali sluchátka a konečně zpozorovali ženu v pyžamu objímající pouliční lampu ve výšce, která už by měla vzbuzovat pozornost. Toho si byl patrně vědom i neznámý pozorovatel, který přivolal policejní hlídku. Ta se už už chystala zakročit, když si konečně všimla hromady lidí se sluchátky pozorující teď už dvojici v pyžamu tančící na neexistující hudbu. Neexistující pouze pro příslušníky, diváci díky sluchátkům o audiální zážitek ochuzeni nebyli. Zároveň ale taky vytvářely bariéru mezi jednotlivými lidmi i mezi nimi a aktéry. Přesně jak to epidemiologická nařízení vyžadovala a doufejme už vyžadovat nebudou. Do úvodního tance zároveň hovořil mužský hlas komentující svůj stav a své povinnosti během počínajících restrikcí. Když tanec volně přešel v pohybovou hádku, objevila se na scéně nová postava, která diváky odvedla ke květinovým záhonům zboku kostela. Její part byl dojemně lyrickou vzpomínkou na časy strávené v přírodě, ale možná i na schopnost najít i v těžkých časech něco pozitivní, z čeho se dá těšit. Následovalo další organické vplouvání dalších postav, šplhání po kostelu, žonglování v zahradě, přičemž stále více a více do zpočátku spíše abstraktního vyprávění vstupovaly zcela zřetelné odkazy na typické situace spjaté s posledním rokem a půl s covidem. Jednoznačně nejzřetelněji se projevilo rozdělení společnosti na „rouškaře“ a „antirouškaře“, tedy na tu část, která pochopila vážnost situace a dodržovala nošení roušek, resp. respirátorů. A na tu část, která se ze všech sil snažila toto nařízení bagatelizovat, odmítala jeho funkčnost a vysmívala se „rouškařům“, že nemají vlastní hlavu a tupě následují z jejich pohledu nesmyslná opatření.
Klára Hajdinová a Linda Straub: K.O.city. Foto: Kamil Košun
Nepřekvapivě na toto sdělení jsou novocirkusové a taneční prvky krátké, takže performeři museli chca nechca mluvit, křičet na sebe, vysvětlovat si stanoviska, což poněkud kolidovalo se sluchátky, z nichž se sveřepě stále linula hudba. Na druhou stranu aktéři dokonale využili prostor celého náměstí, akrobacie na zdi kostela rozhodně patřila k vrcholům celého představení. Vyzdvihnout je však třeba právě ono organické prolínání postav a jejich příběhů, s nimiž jsme za zhruba tři čtvrtě hodinu obešli celé náměstí, vnikli do soukromých životů několika nevědoucích návštěvníků parku a společně si v závěrečné podivně křečovitě rozjuchané scéně zatančili.
///
Text vyšel ve zpravodaji festivalu Tsunami.
Komentáře k článku: Z ulit do ulic (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
