Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Z ulit do ulic (No. 3)
Pod Burianovými podpatky zadky žen
Prosklená stěna kavárny divadla Komedie svádí pohledy chodců v pasáži snad od doby, kdy tu divadlo stojí. Určitě od doby, co je zde veřejně přístupná kavárna. Voyeurští chodci nahlíží v rychlosti své chůze dovnitř, sledují dobře se bavící hosty kavárny, možná přemýšlí, že by taky na kafe, sklenku vína nebo půllitr piva zašli, ale nemohou, mají na spěch, někam musí. Ale podívají se a možná trochu závidí, možná škodolibě vymýšlejí dvojicím u stolku katastrofické scénáře jejich vztahu. Takové okno probouzí fantazii i u lidí, u nichž by se jinak fantazie nedořezal. Koneckonců vhled do cizí intimity je lákavý a vzrušující, i když nejste vyloženě voyeur. A právě s těmito aspekty pracuje soubor Cie Pieds Perchés v site-specific projektu OK(N)o.
Cie Pieds Perchés: OK(N)o. Foto Kamil Košun
Nejprve performerky obrátí role, jsou uvnitř kavárny, ale potajmu sledují dění v pasáži, kde jsou shromážděni diváci. Postupně s pomocí akrobacie vystoupí ven a pozvou diváky dovnitř, kde jim předvedou, že žádný prostor si nemůže být svým zakonzervovaným étosem jistý. Po mramorových schodech, po nichž kdysi cvakaly podpatky Vlasty Buriana, se kloužou po zadku k velkému veselí dětské části obecenstva. Nad schodištěm zavěšené páchají provazovou akrobacii a nutí lidi odpovídat si na otázky, jestli se cítí nejistě při sledování nahoty na jevišti, jestli někdy usnuli v divadle nebo jestli chodí sami do hospody.
Cie Pieds Perchés: OK(N)o. Foto Kamil Košun
Celé se to nicméně odehrává ve velmi rozverném duchu, čemuž asi nejvíc napomáhá nesmírně vesele se tvářící Morgane Widmer, duše souboru. Za celou dobu se tak nestane, že by člověk měl potřebu o intimitě nebo hranici soukromé a veřejné sféry, jak se píše v anotaci k představení, hluboce dumat. Spíše tají dech, jestli performerka zavěšena na laně nad schody nespadne a nerozsekne si lebku, nebo o tom, jak skvěle celé představení doprovází na kytaru Roman Džačár. OK(N)o verze pražská Komedie (projekt je putovní, takže pokaždé vypadá jinak podle místa, kde se odehrává) je tak spíše hravou miniaturou, která perfektně pracuje s místem, kde se odehrává, rozehrává prostory, o nichž byste nikdy neřekli, že můžou překvapit a jen velice náznakově divákovi připomínají, že nemusí být jen divákem, ale dost možná je právě teď i objektem dívání se. Tohle téma zatím letošní Nextkou rezonuje zdaleka nejmohutněji, a je tak docela inspirativní sledovat jeho nejrůznější podoby.
///
Text vyšel ve zpravodaji festivalu Tsunami.
Komentáře k článku: Z ulit do ulic (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
