Příběh z předměstí s romantickou příchutí
Většina z nás patrně netušila, že existuje uruguayská dramatika. Existuje, a dokonce má i své divadelní ceny. Dramaturgyně Lenka Bočková pro Spolek Kašpar objevila a přeložila hru Estely Golovchenko Za časů tlustých krav, která několik takových ocenění získala. Komorní příběh, odehrávající se v prostředí opuštěné továrny na hovězí konzervy na okraji Montevidea, má velmi jednoduchý půdorys. Do jisté míry může svou něžnou krutostí připomenout aktovku Tennesseeho Williamse Dům na zbourání.
Mateřsky praktická Renata (Alena Doláková) a rozumbrada Michino (Aleš Petráš) FOTO ANNA ŠPALKOVÁ
Dvě děti v pubertě, opuštěné matkou a přinucené starat se samy o sebe, ukradnou krávu. Starají se o ni v opuštěné továrně a její mléko prodávají v okolí. Tuto praktickou činnost ovšem kombinují s dětskými hrami, v jejich životech se přirozeně prolíná realita s fantazií. Navzdory své absolutní chudobě jsou neobyčejně optimistické, energické a dokážou si užívat každý den. Jednoho dne náhodou narazí na ukrytý kufr peněz. Koupí si pouze to, po čem nejvíc touží. A hned vzápětí se rozhodnou nález odevzdat na policii. Jako recept na štěstí nabídnou divákovi konec příběhu, kdy stejně chudé – navíc připravené o krávu – sní o tom, že se z továrny stane industriální muzeum, kde budou dělat průvodce.
Příběh, který v sobě nese motivy z telenovel, včetně naivně romantických řešení situací, až zaskočí tím, kolik je v něm dojemné autenticity. Pro Evropana, zvyklého na sofistikované texty s depresivními existenciálními podtexty, může tato jihoamerická story z prostředí nejubožejších z ubohých, každodenně bojujících o prosté přežití, chutnat jako doušek čisté vody v baru plném rafinovaných koktejlů. Navzdory jednoduchosti je totiž text mnohovrstevnatý a působivý. Nese v sobě jak svědectví o zdejší sociální situaci, tak o absurditách a paradoxech dnešního světa. A také o tom, že štěstí je stav duše a nesouvisí s materiálním bohatstvím. Do života dvou malých, neobyčejně schopných a fantazií obdařených hrdinů přirozeně vstupují také idoly z televize, postavy seriálů, populární zpěváci a sportovci, jejichž příkladem se řídí. Jakkoli odlehlé se téma této jihoamerické hry může zdát, v Divadle v Celetné bylo najednou velmi blízké a sdělné. Jak díky neokázalé, na herecké výkony soustředěné režii Jakuba Špalka, tak scénografii Petry Krčmářové, která vytvořila industriálně zaprášenou scénu pomocí železných sítí, ploch igelitu, praktikáblových desek a palet.
Největší díl odpovědnosti ovšem spočíval na hercích, mateřsky praktické a zároveň dětsky zranitelné Renatě Aleny Dolákové a divočícímu rozumbradovi Michinovi Aleše Petráše. Ačkoliv už oba herci mají pubertu dávno za sebou, dokázali zprostředkovat příběh, který chvílemi baví a chvílemi mrazí, se samozřejmou autenticitou, hravostí a něhou. Je to staré divadlo – nebo divadlo budoucnosti?
Spolek Kašpar – Estela Golovchenko: Za časů tlustých krav. Překlad a dramaturgie Lenka Bočková. Režie Jakub Špalek, výprava Petra Krčmářová, grafické návrhy Lucie Valerová. Premiéra 6. října 2014 v Divadle v Celetné.
Komentáře k článku: Příběh z předměstí s romantickou příchutí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
