Za dveřmi i za deště (No. 3)
Až z anotace jsem se dozvěděl, že závěrečná show posledního dne festivalu Za dveřmi Punk Soul Bagr, resp. Punk No Bagr byla inspirována Alenkou v říši divů. Inu, tím se vysvětlila existence postavy králíka, který po vyhrazeném prostoru poskakoval, než se stáhnul z kůže a zavěsil se na šály.
Když je zjevné, že ani předváděné kousky nejsou příliš technicky náročné, vždycky je možnost sem tam něco zapálit, aby to aspoň vypadalo efektně… FOTO ARCHIV FESTIVALU
Pravděpodobně technické problémy nakonec znemožnily představení bagrů, na něž se, ruku na srdce, těšil každý, kdo večer na Výstaviště dorazil. Nic to však nemění na tom, že šlo v případě představení českého novocirkusového souboru Amanitas Fire Theatre opět jen o přehlídku akrobatických a žonglérských schopností. Smutné ale je, že ani v tomto oboru se nepředstavilo nic výrazného.
Nevím proč skutečně bagry nedorazily, ale letmé dotazy kolemstojících mi potvrdily, že byly hlavním lákadlem. Leč – nebyly a Amanitas ve spojení s V. O. S. A. a jejich akrobatickým kolem musely pozměnit program. Možná nakonec musely i improvizovat. V každém případě už jen pohled na ansámbl promenující se po obrovské ploše, kterou měl k dispozici, byl uchvacující. Postavy na chůdách, expresivní kostýmy, v rohu pětimetrové akrobatické kolo, podivná konstrukce dvou kolotočů pro přerostlé křečky, z něhož šlehají plameny. Když se však vše dalo do pohybu, zavládly spíše rozpaky než nadšení.
Chvíli se postavy kolem sebe motaly, aby pak jedna dostala přednost a předvedla své umění (šály, ohnivé poie, pozemní akrobacie, párová akrobacie, práce s hořícími předměty, skákací boty, chůdy… zkrátka co vás napadne). Zbytek mezitím v pozadí postává, vyčkává, připravuje se na svoje číslo. Sem tam odněkud vyšlehne plamen. Když je zjevné, že ani předváděné kousky nejsou příliš technicky náročné, vždycky je možnost sem tam něco zapálit, aby to aspoň vypadalo efektně. A v tomto duchu se neslo celé hodinové představení. Skutečně zajímavá čísla jako akrobacie na obrovském pohyblivém kole nebo působivá obruč v té přemíře tuctových kousků zapadla, ale umím si představit, že kdyby proběhla někde osamoceně bez nutnosti hledat pro jejich uvedení složitě nějaký příběhový či vizuální rámec, byly by to skvělé show. Těžkopádný spektákl Punk No Bagr však neměly šanci jakkoli pozvednout.
Narativní základ v Alence v říši divů jsem nerozklíčoval a těžko říct, zda se vůbec na předvedeném nějak projevil. Vedle králíka jsem jinou postavu známého příběhu nezaznamenal, naopak přemýšlím, kolikrát jsem už v podobných produkcích viděl muže na chůdách do půl těla svlečeného, jak si u hlavy přidržuje jelení parohy. Ani tady nemohl chybět. Těžko říct, co je na tom tak lákavého. Takže spíš než na čekání, až se Alenka probudí ze svého snu, čekalo se jen na to, až vyhoří všechen petrolej a nebude už čím udržovat diváckou pozornost.
///
Předchozí díly denních reportáží:
Komentáře k článku: Za dveřmi i za deště (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
