Divadelní noviny > Festivaly Kritika

Za dveřmi: Letní pouliční svoboda

Festival Za dveřmi je událostí, která Praze sluší, a co víc – přitahuje a baví publikum v nejširším slova smyslu. Dramaturgický rozsah se přitom nerozpíná od Atlantiku po Pacifik, ale obepíná se kolem hlavního cíle, který cílí na kulturu ve veřejném prostoru.

Vedle pouličního divadla všeho druhu festival nabízí hudbu k poslechu i tanci, oživované instalace, průvody a site-specific eventy. Žánrovou rozmanitost spojuje odvaha oddat se výzvám venkovního prostředí, nepředvídatelným situacím a v našem klimatickém pásmu i proměnlivosti počasí. Festival každým rokem vyzrává, dává příležitost jak domácím souborům, tak stálým příznivcům ze zahraničí, a také novinkám a experimentům. V Praze se letos konal v termínu od 14. do 19. 7. počtrnácté. Nejčastěji své akce provozoval na Mariánském náměstí a na Výstavišti v Holešovicích.

Hned první den nasadil program laťku vysoko, doslova i metaforicky. Zahájení propojilo nebe se zemí. Zraky diváků se na Staroměstském náměstí střídavě upínaly k chůdařům, loutkářům s bílými holubicemi a tanci (V.O.S.A., Sunruders, Theatre & Long Vehicle Circus), až se nakonec během produkce K nebi „pověsily“ na jižní stranu věže Staroměstské radnice, odkud festival díky duu AirGym Art Company – Barboře Bartoňové a Tomáši Pintérovi – doslova vzlétl k nebi. Efektní párová vzdušná akrobacie přilákala obrovskou pozornost. Artisté se pomalu spouštěli z vyhlídkového ochozu. Vertikální kompozici v lanovém závěsu oživovali salty či přemety. k čemuž využívali odrazy od zdiva nebo od sebe navzájem. Adrenalin a poetika odstartovaly sedmidenní svátek pouliční zábavy a kulturních atrakcí.

Festival každý den servíroval bohaté a hutné menu. Létem prodchnutá legrace na šlapadle mířícím na Balaton, to byla romantická groteska Balatón 1982 pojmenovaná po – zejména před pádem železné opony – vyhledávané destinaci mnoha Středoevropanů. Propracovaná struktura představení mezinárodního týmu funkčně komunikovala – díky skvěle zvolené scénografii, která dovolovala hrát na principu arény takřka všude – s jakýmkoli prostředím a uspořádáním diváků. Vodní šlapadlo opatřené gumovými koly bylo zásobníkem naprosto nepředvídatelných rekvizit. A byly to právě detaily, které úsměvnou podívanou činily natolik atraktivní, že dokázala přinést potěšení z jejího sledování opakovaně. A díky slunci a dešti, změně místa (Mariánské náměstí a Výstaviště), interakcím s odlišnými diváky, se objevovaly nové a neokoukané situace a gagy. Představení rozhazovalo kolkolem humor plnými doušky, dokázalo, že pouliční „taškařice“ může rozevlátě ovládnout náměstí i velký prostor Výstaviště a příjemně „prázdninově“ naladit publikum.

Na pohled lákavé a díky autorskému přístupu inovativní dílo přivezl také dívčí francouzský soubor Vous Revoir. Cirkusové umělkyně se v produkci nazvané Cha Cha Chabelita zabydlovaly na mohutné konstrukci, která sloužila jako základna pro závěsné obruče a výchozí bod do situací. Nebály se komiky a svou hlavní cirkusovou disciplínu podrobovaly individuální sebereflexi i společným (trochu šíleným) kreacím. Francouzská performance byla dokonalou symbiózou techniky, vtipu a hry.

Představení Kousky japonského loutkáře Noriho Sawy zavedlo dětské diváky do vybájeného světa fantazijní krajiny. Svou originální obrazností se všem až pohádkově zastavil čas.

Rodinám byla adresována i pouliční poučná pohádka Poslední úlovek, v originále Zadnji Ulov, slovinského souboru Gledališče Ane Monró. Ekologické téma zcela prostupovalo veškeré dění, naznačovala jej scénografie a rekvizity, stejně jako na úvod nápaditý způsob interakce s diváky. Publikum dostalo příležitost obléknout si modré pláštěnky (igelity), aby představovalo například moře nebo vodu zanesenou plasty. Žel, tato sjednocující linie nebyla hlouběji rozvinuta. Přitom prostor a komunikační prostředky byly nápaditě rozpracovávány. Účinkující se pohybovali na chůdách, hojně zpívali, manipulovali s rozměrnými objekty a srozumitelně uváděli do problematiky poslední ryby na světě (pro děti naštěstí s pohádkovým koncem).

Z tvůrců, kteří jsou již tradičně spjati s festivalovou dramaturgií, vystoupili Bratři v tricku, kteří uvedli široké spektrum svého repertoáru včetně legendární Běžkařské Odyssey, dále Holektiv s pouliční baletní dílnou Lekce špičkování. Nočního programu kombinujícího světelné a ohňové show se také zhostily domácí soubory V.O.S.A., Theatre & LightLab nebo Blackout Paradox a MansterVille. Všechny se podílely na vzniku vizuálních zážitků umocňovaných nastupující nocí. Výstaviště ozářila Fénixova zahrada, nebo až magicky působilo za soumraku roztáčející se Manster Wheel v Propane Punk Show.

Letošní ročník jsem vnímala jako mimořádně živý a veselý. Patrně se tak stalo z pocitu, kdy se po dvou „přidušených“ letech, ačkoli se vždy v létě mírně roztavila kulturní pandemická opatření, objevily velké počty vytrvalých diváků. Pouliční hraní skýtá mnohá úskalí a nástrahy, ale umělci i publikum odolávali dešti, zimě, nebo naopak vysokým teplotám. Vznikaly kouzelné momenty z nepředvídatelnosti veřejného prostoru, s každou produkcí vstupovala energie, touha předávat, sdílet a užívat si naplno léto a prázdniny.

Psáno z festivalu Za dveřmi, který se konal v Praze od 13. do 19. července 2022.

///

Více na i-DN:

Akrobati v oblacích a zářící květiny

Začíná festival Za dveřmi

Zápisky malé kritičky (No. 1)

…

• Autor: Hana Strejčková
• Publikováno: 27. července 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Za dveřmi: Letní pouliční svoboda

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ