Za dveřmi: Pouliční živly
K ideálnímu létu neodmyslitelně patří divadelní festivaly. Jednou takovou divadelní radostí, která letos oslavila šestnáct let, je i festival pouličního divadla Za dveřmi, jehož výkonná ředitelka Misha Holbíková pro letošní ročník připravila rozmanitou škálu inscenací ze současné mezinárodní pouliční scény.
Vděční diváci festivalu Za dveřmi FOTO ANNA ŠOLCOVÁ
S pouličním divadlem se vždy pojí jistá nevyzpytatelnost – nejen z hlediska repertoáru, ale také z hlediska počasí, které bylo v letošním roce obzvláště zákeřné. Hned první den musel kanadský umělec Mr. Banana zápolit s pražským deštěm a vybojovat si pozornost publika inscenací The Banan’O’Rama. Jeho zábavná, hravá klaunsko-akrobatická show byla unikátní především sdělením, že ne vždy je třeba se cizinců bát a nevěřit jim, což dokazoval především v nebezpečnějších akcích interakcí s diváky.
Náročnějšími akrobatickými kousky doprovodili festival argentinští umělci působící ve francouzském cirkusu Entre Nous se stejnojmennou inscenací. Pětice akrobatů se s grácií a humorem pohybovala na čínských tyčích a v sérii skečů publiku předvedla, jak zábavné umí akrobatické umění být. Škoda jen, že chyběla výraznější narativní linie, která se na několika místech nabízela.
Z Francie do Prahy zavítalo ještě duo Bruital Cie se skvostnou westernovou parodií Wanted. Dvojice umělců vytvořila prostý příběh z divokého západu, v němž Lorraine Brochet pantomimicky ztvárňovala všechny postavy (od macho šerifa přes krvežíznivého banditu po neodolatelnou femme fatale), zvukovou kulisou a lipsyncem ji doprovázel talentovaný Barnabé Gautier. Precizní souhra ústřední dvojice doplněná nepřeberným množstvím nápadů a vtipů dala dohromady fascinující tvar, jehož třešničkou na dortu bylo funkční prolamování čtvrté stěny.
Z dalších zahraničních umělců vystoupil španělský umělec Carlo Mô s inscenací YouGur. Nonverbální, mírně absurdní krabicovou show poodhalil publiku, jak zavádějící může být „dospělácké myšlení“, a že je občas třeba vypustit do světa dítě v nás. Právě proto v závěru inscenace skákali do jeho krabicové scénografie diváci bez ohledu na věk s upřímnou dávkou radosti.
Za dveřmi FOTO ANNA ŠOLCOVÁ
S mírně hořkosladkým, leč aktuálním obrazem vnímání současného ukrajinského národa přijel Lwowski Teatr Voskresinnia s Testamentem Shevchenko. Stroze a kriticky lze říci, že šlo o mozaikovité, pompézní a patetické obrazy ze života Tarase Ševčenka naříkajícím nad osudem Ukrajiny. Avšak to by byl pohled velmi povrchní – za pompézností a patetičností se totiž skrývala láska a oddanost zemi, jejíž tragické osudy sledujeme každý den. Bez větší znalosti života spisovatele Ševčenka se může zdát dílo těžko uchopitelné, ale paralela se současnou situací vyznívala více než jasně.
Ukrajinští umělci se podíleli i na inscenaci Circus Caravana, na níž spolupracovala další čtyři divadla z V4 pod zastřešujícím projektem Konzorcium Icebreaking. Na základě příběhu cirkusové rodiny prchající ze země sužované válkou jsme sledovali úskalí, které překonávali při snaze založit si vlastní cirkus v západním světě. Inscenace plná dramatických situací doplněných o jednoduché, leč působivé akrobatické kousky, byla zpracována zjednodušeným, černobílým způsobem, který stál na rozhraní dvou diváckých světů – dospělého a dětského, ale bohužel nebylo jisté, ke které straně se přiklání. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že cílem projektu bylo ukázat pospolitost, to, jak spolu přes všechny odlišnosti dokážeme komunikovat a fungovat. A to se povedlo.
Pozvolný přechod k českým umělcům bylo možné vypozorovat v inscenaci Cirkus Transformers od Collectif and then & Cie Pieds Perchés & Cirqueon, což byl výsledný projekt příměstského tábora žáků věnujících se novému cirkusu. Jednalo se o půvabnou demonstraci dosažené technické zdatnosti, když ve stylizaci svářečů dali elegantní akrobacií dohromady disco robota, který následně roztančil Holešovickou tržnici skladbou Fever Night.
Za dveřmi FOTO ANNA ŠOLCOVÁ
Čistě českou sekci na festivalu zastupovali performeři a umělci z různých odvětví – publikum tak mělo možnost užít si Viktora Hlúpika, jehož Zmrzlinové představení se na chvilku nezastavilo a nabylo na oblibě snad i díky suše komickým komentářům tvůrce.
Dalším sólo performerem byl Jakub Folvarčný se svou Karlovou a Jaromírovou pohádkou – alternativním pojetím Erbenovy Lesní panny, v níž Folvarčný cynickým, suverénním vyprávěcím stylem vytvářel vtipnou show, která dětského diváka pobavila po participační a obsahové stránce, zatímco dospělou část publika okouzlovala právě uštěpačnými poznámkami na účet žánru pohádky a také svou neobvyklou formou.
Působivým zjevem byl i český Prométheus Vojta Stolbenko, který v inscenaci Influx ukázal schopnost čarovat nejen s ohněm, ale i se světlem jako takovým. Jeho půlkruhová konstrukce z LED světel se proměnila na magickou bránu symbolizující dokonalé splynutí a propojení člověka a technologií. Aby všem vzal vítr z plachet, tak na samotný závěr dokázal zapálit svíčku silou mysli – přesně, jak slíbil na začátku představení.
K sólo performerům by se dala zařadit i dvojice Justina Svobody a Jiřího Šmirka, kteří jako každý rok lačnému publiku naservírovali čtyři originální, vtipně a umně odvyprávěné příběhy v rámci umění story tellingu.
Z komornějších počinů zavítal na festival soubor tří akrobatek z Holektivu s dílem Letkyně – letecký výcvik, v jehož průběhu byla různě náročnými akrobatickými kousky (v podání všech tří artistek provedených s úchvatnou lehkostí) a zdařilými hereckými výkony sestavena konstrukce letadla, na níž pak vzlétla coby Amelie Earhart jedna z divaček.
Za dveřmi FOTO ANNA ŠOLCOVÁ
Stálicí každého ročníku festivalu jsou neodolatelně vtipní Bratři v tricku, kteří letos bavili horkou novinkou Pošťáci a doplnili ji pohádkovým představením Hra o trůn. V obou případech jde o inscenace, v nichž Adam Jarchovský s Václavem Jelínkem využívají svého typicky příkrého humoru a originálních žonglérských kousků k vytvoření zábavného příběhu ve zdánlivě neoriginálním prostředí. Ať už jakoukoliv jejich inscenaci vidíte opakovaně, fungují vždycky.
Premiérovou novinkou byla letos velkolepá show Elišky Brtnické s názvem Komín – dokumentární performance, v níž tři akrobatky vyšplhaly na komín v Holportu a v průběhu sestupu svými působivými akrobatickými kousky popřely zákony gravitace a (společně s audio komentářem ve sluchátkách) přesvědčili publikum, jak mocnou historii a půvab s sebou tato architektonická kuriozita nese.
Podobně unikátním úkazem byla na festivalu i přítomnost Temporary Collective s meditativní inscenací Silent, v níž každý účastník dostával do svého vnitřního světa prostřednictvím sluchátek pokyny, které ho vedly k zamyšlenít: například otázkou, co pro dotyčného znamená domov, nebo co v něm vyvolává vzpomínka na starého známého. Bariéra sluchátek se ukázala být funkční pomyslnou stěnou chránící jednotlivce před diskomfortem a studem, jelikož jen málokdo by si přede všemi lehl na zem či tančil na hudbu, která se nehraje a cítil se při tom dobře.
Meditaci a zamyšlení přinesla i inscenace Nomadic souboru Blackout Paradox, v níž se diváci i za nepřízně počasí ocitli na písečné duně a společně s umělci a jejich nádhernými tanečními kreacemi putovali pouští, aby došli k životadárnému pramenu vody. Poetická inscenace plná dynamických tanců symbolizujících střet se samotnou pouští za doprovodu podmanivého hudebního podkladu vedla ve finále k otázce, zdali celý tento úchvatně snový počin není pouhá fata morgana.
V duchu snů a iluzí se nesl i Létací sen č. 311 souboru AirGym Company, který své vzdušně-akrobatické dovednosti obohatil o činoherní linku soukromého detektiva a hypnopátrače Tomáše Marného, jenž se pustil do rozkrývání krádeže snu slečny Klubíčkové. Přestože zábavná cirkusová detektivka střídala lehce naivní, ale nápaditý příběh s působivými akrobatickými čísly, postrádala dynamičnost a působila místy zdlouhavě.
Vedle Bratrů v tricku je stálicí festivalu i loutkářsko-akrobatický soubor V.O.S.A. Theatre. I letos se Holešovickou tržnicí proháněly mámivé obří loutky ryb, medúz, rejnoků, motýlů a dalších půvabných stvoření a okouzlovaly publikum pod ztichlou noční oblohou v závěrečné festivalové inscenaci Mezi světy – První krok. Mezi obrovskými maketami planet se odehrávala nádherná vzdušná akrobacie, kterou prolínala hra s ohněm či odvážné, leč s brilantní lehkostí předvedené pohybové kreace na obrovské kovové konstrukci uprostřed scény. Za doprovodu podmanivé hudby vznikaly snové obrazy, které ukázaly, jak může vypadat svět za hranicemi naší fantazie.
Neodmyslitelnou součástí festivalu Za dveřmi je velký pouliční průvod, který i letos svým půvabem na chvíli ochromil Staroměstské a Mariánské náměstí. Obří zvířecí loutky z dílny V.O.S.A. Theatre a La Bulba za doprovodu chůdařů z Long Vehicle Circus a harmoniko-houslového hudebního podkresu vnesly na pár chvil do pražských uliček ryzí dech pouliční divadelnosti.
Za dveřmi FOTO ANNA ŠOLCOVÁ
Poslední světla pohasla a Holešovickou tržnicí už se nese jen ozvěna potlesku jako vzpomínka na čirou pouliční radost posledních dní 16. ročníku festivalu Za dveřmi.
Komentáře k článku: Za dveřmi: Pouliční živly
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
