Za trochu lásky… (No. 1)

No, ty krávo! To je teda slušnej matroš! prohlašuje jedna z postav inscenace Tajemství, šílenství, podivnost, láska (Ženy Boženy Němcové) a těmito slovy příznačně křtí začátek 14. ročníku (nejen) teenegarského Festivalu 13+, který se každoročně koná v Divadle v Dlouhé. Tématem letošního ročníku se stala láska. Její rozmanitost a proměnlivost zachytili v průběhu prvního večera režisér Jakub Čermák společně s dramaturgyní Barborou Jandovou ve výše zmíněné inscenaci, která si vzala na paškál několik děl z pera Boženy Němcové.

Konkrétně se setkáváme s Johanou (Alexandra Palatinusová) a Hedvikou (Svetlana Hruškociová) (povídka Sestry), Bárou (Sára Venclovská) (povídka Divá Bára), Karlou (Šárka Býčková) (stejnojmenná povídka) a Viktorkou (Stanislava Hajduková) (román Babička). Tvůrci díla nám jednotlivé postavy představí jako mladé dívky prožívající svá první milostná vzplanutí či první závažné prozkoumávání vlastní osobnosti, které přichází v rozpuku puberty. Ačkoliv díky původním příběhovým linkám Boženy Němcové nabývají jednotlivé střípky mozaiky krutý, až morbidní nádech.

Rámcem inscenace je školní třída, v níž se postarší, staromódní učitelka (Lenka Schreiberová) pokouší dívkám podat výklad o důležitosti Boženy Němcové v české (nejen) literární historii. Během toho stačí každá z dívek prožít příběh, jehož mnohdy tragické vyústění evokuje českou realistickou dramatiku (obzvláště pak díla Gabriely Preissové jako je např. Její pastorkyňa nebo Gazdina roba). Jedná-li se ovšem o příběhy, které se dívkám v jevištní skutečnosti opravdu stanou, či zdali jde jen o vyprávění postarší učitelky, zůstává záměrně nezodpovězeno – prostor dostává divák a jeho možnost ztotožnit se s danými postavami a jejich příběhy.

Tvůrčímu týmu se totiž podařilo nalézt a vytvořit funkční, organické paralely mezi vnímáním vztahů současné generace a pohledem na vztahy očima postav z knih Boženy Němcové. Inscenace samozřejmě zpracovává konvenční témata známá literaturám všech koutů světa: nešťastná láska či nechtěné dítě; otevírá ovšem i mnohá další, která výrazněji rezonují se současnou mladou generací – homosexualita, outsiderství, stalking nebo téma zabývající se hledáním a pochopením vlastní identity, což je výrazněji ztvárněno především v příbězích Karly a Báry.

Nicméně, díky Čermákově pojetí zřetelně vyniká, že některá témata, která Němcová ve své původní tvorbě zpracovala, byla už v její době pokroková. Za ukázkový lze považovat příběh Karly, v níž se zrcadlí nejen současné téma body negativity (nespokojenosti s vlastním tělem), ale především téma transgenderu. Jak v původní látce, tak i v Čermákově inscenaci, se Karla necítí být sama sebou do té doby, než nakonec odhalí, že se cítí a chce být mužem – Karlem.

Působivou režijní invencí je práce s mužskými postavami, které jsou nahrazeny ženskými herečkami – jakési alžbětinské divadlo naruby. Na scéně se ovšem jeden muž (v podání Stanislava Gerstnera) vyskytne a představuje zhmotněný archetyp všech mužů ubližujících hlavním hrdinkám. Gerstner v průběhu inscenace neřekne jediné slovo; pokaždé se objevuje jako předzvěst nadcházejícího neštěstí. Ačkoliv se dívek nikdy nedotkne (kromě jedné výjimky), jeho dobře načasovaná, tajemně mlčenlivá přítomnost zdařile vyvolává pocit znepokojení, jelikož nikdy nelze s určitostí říct, jak se v příští chvíli zachová.

Pochmurnou mužskou postavu vyvažuje ženský herecký ansámbl, jemuž byl poskytnut pestrý repertoár proměnlivých charakterů. Každá herečka si mohla vyzkoušet hned několik hereckých poloh – ať už jde o proměnu v mačo spolužáka, upištěnou školní fiflenu, neoblíbenou podivínku, zhrzenou sestru nebo třeba opilou manželku. Dohromady tvoří funkční, herecky vyvážený kolektiv, který inscenaci dodává hravost.

Navzdory množství komediálních prvků, které se projevují především v hereckých výstupech prostřednictvím jazykových hrátek (kdy byl jazyk postav aktualizován na současnou vulgarizovanou mluvu plnou anglicismů) a situačního humoru, se jedná spíše o inscenaci nutící více k přemýšlení než k smíchu. V tomto ohledu se projevuje um režiséra Jakuba Čermáka coby precizního tvůrce atmosféry. Vyváženou kombinací scénických prvků, mezi něž spadá především decentní svícení, poetické projekce na zadní prospekt scény či leitmotiv v podobě české lyrické skladby, dokáže Čermák vytvořit něžnou, až baladickou atmosféru, která bez problémů vyvažuje (a mnohdy i převažuje) prvoplánovou komiku.

Tajemství, šílenství, podivnost a láska. To jsou čtyři motivy vystihující esenci vybraných postav z příběhů Boženy Němcové. Jediným, všeobjímajícím atributem je právě láska, která se v této inscenaci objevuje v nesčetných podobách – ať už je to láska sesterská, láska partnerská, láska sama k sobě nebo třeba láska náboženská. Zároveň je ale dílo Jakuba Čermáka společně s původní předlohou Boženy Němcové odrazem odvrácené tváře tohoto vznešeného citu, v němž tvůrci poukazují, že pro trochu lásky blázníme všichni stále stejně – nehledě na dobu.

///

Divadlo v Dlouhé, Praha – Jakub Čermák a Barbora Jandová: Tajemství, šílenství, podivnost, láska (Ženy Boženy Němcové). Režie: Jakub Čermák, dramaturgie: Barbora Jandová, výprava: Martina Zwyrtek, hudba: Adam Kratochvíl. Hrají: Lenka Schreiberová, Svetlana Hruškociová, Alexandra Palatínusová, Sara Venclovská, Šárka Býčková, Stanislava Hajduková a Stanislav Gerstner. Hráno v rámci festivalu Festival 13+ 11.1. 2023.

Autor: Veronika Holečková
Publikováno: 16. ledna 2023

Festivaly Reportáž denní zpravodajství Dítě v Dlouhé

Komentáře k článku: Za trochu lásky… (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)