Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Za trochu lásky… (No. 2)
Napadlo vás někdy se zamyslet nad tím, co předcházelo hudebním platformám jako je Spotify? Naivní divadlo Liberec se zamyslelo intenzivně, a díky nim si účastníci Festivalu 13+ mohli zevrubně vychutnat scénický koncert nesoucí jméno tohoto významného vynálezu – Jukebox.
Foto: archiv divadla
Historie Jukeboxu začíná již v roce 1889 v jednom zapadlém klubu v San Francisku, kde se listopadu toho roku poprvé objevil neotřelý přístroj, který byl schopen přehrávat různé gramofonové desky. O 133 let později se replika tohoto kouzelného vynálezu objevila na scéně Divadla v Dlouhé – leč s mírnými, „zdivadelňujícími“ změnami. Jukebox Naivního divadla Liberec (v podobě obrovské dřevěné bedny doplněné o dvanáct velkých pák, u nichž je přesně tolik piktogramů, které do jisté míry odkazují k dané skladbě) se sice původnímu hracímu stroji příliš nepodobá, ale je natolik vizuálně poutavý a chytře vymyšlený, aby se dalo snadno uvěřit, že takto skutečně vypadat mohl.
Jenže proč se zrovna v dnešní době bavit o historii jukeboxu? Odpověď moderátora Víta Peřiny je zcela prostá – protože v roce 1989, kdy jukebox slavil krásných 100 let, ho nikdo na stadionu na Strahově ani slůvkem nezmínil! Proto se soubor Naivního divadla Liberec rozhodl, že se zpožděním 33 let připomenou výjimečnou událost vzniku této mašiny plné hudebních radostí.
Foto: archiv divadla
Jukebox je koncipován jako scénický-koncert pod moderující taktovkou excelentního Víta Peřiny. Ten si publikum snadno podmaní svým něžně přívětivým hlasem a roztomile gentlemanským vystupováním umocněným bílo-fialovým frakem a cylindrem. Jeho ústy se dozvídáme nejen o historii jukeboxu, ale také o pozadí vzniku inscenace, kapely, která publikum celý večer provází, ale také třeba poutavé informace o vzniku či významu některých skladeb. Ačkoliv promluvy o historii jednotlivostí mohou po nějaké době nudit, Peřina je po celou dobu obohacuje nečekanými, decentními, humornými vsuvkami a vyniká tak jeho šarm a brilantní schopnost práce s publikem.
Jeho moderátorský výkon doprovází a vyvažuje kapela (složená z hereckého souboru a několika mimodivadelních muzikantů) s názvem Skoro opravdická kapela. V aranžmá hudebníka Miroslava Ošance během celého večera zazní 13+ skladeb (konkrétně 12 z jukeboxu a dva bonusy).
Foto: archiv divadla
Hudební uskupení Skoro opravdické kapely dokázalo zaujmout nejen neotřelým repertoárem, ale okouzlilo i z muzikantského hlediska. Herci během celého večera prostřídali hned několik nástrojů, přičemž se téměř všichni zazpívali. Příkladem za všechny budiž herec Adam Kubišta, který začínal u elektrického klavíru, následně přešel k baskytaře, kytaře, saxofonu, a nakonec si zazpíval sólo v Hit the Road Jack … a nebyl rozhodně jediný, kdo si prošel podobnou muzikantskou proměnou.
Foto: archiv divadla
O nadšení ze strany publika vypovídaly tři vyžádané přídavky, přičemž třešničkou na dortu byl decentní sólo zpěv Víta Peřiny, který se jal skladby Náměšť od Jaroslava Hutky a uzavřel celé vystoupení slovy: Kdyby tenkrát Hutka mezi čtvrtou a pátou slokou alespoň jednou větou zmínil: „Dnes slaví jukebox sté narozeniny!“, tak jsme tu dnes vůbec nemuseli být. Jenže je vlastně dobře, že se tenkrát výročí jukeboxu nezmínilo, protože jinak by divadelní prkna přišla o tento skvostný počin, díky kterému se na jukebox určitě nezapomene.
///
Divadlo v Dlouhé, Praha – Michaela Homolová a Vít Peřina: Jukebox. Režie: Michaela Homolová, dramaturgie: Vít Peřina, výprava: Kamil Bělohlávek, hudební spolupráce: Miroslav Ošanec. Hrají: Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Veronika Košvancová – Khomová, Eliška Machová, Markéta Sýkorová, Bára Purmová, Kristýna Trojanová, Filip Homola, Adam Kubišta, Miroslav Ošanec, Marek Sýkora, Petr Štěpánek, Martin Šulc, Antonín Týmal, Vít Peřina. Hráno v rámci Festivalu 13+ 13.1. 2023.
Komentáře k článku: Za trochu lásky… (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
