Zabít je přece tak snadné…
Po dvaceti letech od prvního uvedení na české scéně je Zabiják Joe považován za klasiku coolness divadla. Pamatuji si, jak tenkrát v Činoherním klubu v roce 1996 byli mnozí z kritiků zaskočeni a pohoršeni nejen tématem, ale i jazykem hry. Od té doby se už ovšem změnilo vnímání patologických jevů společnosti – jejich překlopení do divadelní nadsázky se stalo normou. Zabiják Joe je pro dnešní – tarantinovské – diváky vlastně slušný člověk, který si jen přivydělává a solidně vykoná, na co je najat. Stejně normální jsou i ti ostatní. Pouze se snaží mít klid a nohy v teple, a to si zajišťují nejrůznějšími způsoby. A my, diváci se ocitáme tak trochu v pozici naivní (možná trochu opožděné) Vicky, která vše sleduje, komentuje, nic z toho ji ale už neudivuje.
Marek Taclík a Tatiana Vilhelmová v klasice coolness divadla – Zabijákovi Joeovi FOTO RICHARD KOCOUREK
Herec, režisér, dramatik a scenárista Tracy Letts, který je dnes proslavený především hrou Srpen v zemi indiánů, ověnčenou Pulitzerovou cenou, ve své dramatické prvotině ukázal takovou normální rodinku, která nepostrádá cit a vzájemnou soudržnost, akorát je mírně vychýlená. Promluvy jsou vystavěny dobře odposlouchaným jazykem nižších vrstev (Joe mezi nimi vypadá trochu jako kníže mezi poddanými), které výborně a živě přeložil Jiří Josek. Šťastné bylo také oslovení režiséra Petra Svojtky a přizvání herců, kteří ač získali značnou popularitu na televizní obrazovce či ve filmu (Igor Chmela, Tatiana Vilhelmová, Ivana Jirešová, Marek Taclík, Ivan Lupták a Anna Fialová), jsou stále zdatní divadelní herci. Je patrné, že si tohle hraní doslova labužnicky užívají. Vytvářejí, což hra nejen umožňuje, ale přímo vyžaduje, dobře zapamatovatelné týpky, navíc hodně blízké české realitě (viz odporná, leč autentická trenýrko-tílková taťkovská kreace Marka Taclíka, nebo kovbojsky klidná image introvertního zabijáka Igora Chmely). Jen málokdo z pravidelných diváků kin a divadel se pozastaví nad impozantně sprostým jazykem hry, herci navíc repliky servírují se smyslem pro gag a správně dávkovanou nadsázku a pointu. Nikdo ovšem není přehnaně expresivní.
Vážnější element ve hře zastupuje Vicky (postava je přirovnávána k Lauře z Williamsova Skleněného zvěřince). Anna Fialová ji ztvárňuje s dobře namíchanou dávkou dětské bezelstnosti a přímočarosti i půvabu rozvíjejícího se ženství. Nenásilně ukazuje, jak jsou dnešní mladí narození do sociálně slabých rodin připravováni na život v drsném světě. A tak pro Vicky není problém pojmenovat a přijmout i ty největší zrůdnosti jako fakt a ve chvíli, kdy se cítí ohrožena, dokáže na tuto společnost reagovat daleko razantněji než ostatní.
Zabiják Joe na scéně Divadla Kalich převyšuje (nejen) zdejší úroveň činohry. Navíc dokáže propojit diváckou atraktivitu s velmi dobrou kvalitou. Právě tak to dělají v Londýně…
Divadlo Kalich, Praha – Tracy Letts: Zabiják Joe. Překlad Jiří Josek, režie Petr Svojtka, dramaturgie Jiří Janků, scéna Martin Černý, kostýmy Kateřina Hájková, hudba Vladimír Nejedlý. Premiéra 16. února 2016.
Komentáře k článku: Zabít je přece tak snadné…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
