Zachraňme vetřelce
V kuchyni na knihovně mi stojí sádrový model monumentální betonové sochy Rovnováha od Josefa Klimeše, o které jsem zde mluvil nedávno ve spojitosti se sympatickou akcí uměleckého aktivismu, kdy skupina mladých umělců na Barrandovském mostě přesměrovala noční osvětlení masivního billboardu právě na tuto plastiku. Stejně tak jsem zde v minulosti zmiňoval potřebu mé generace studovat a zavčasu zaznamenávat naši nedávnou předrevoluční historii, přesněji řečeno období vymezené koncem války a revolucí v roce 1989.
Přestože jsme první generací, která už měla šanci pubertu prožít v nově nabyté svobodě, paradoxně jsme to nakonec my, komu nezbývá než se právě v těch čtyřech poválečných desetiletích znova a znova přehrabovat a pokoušet se z popela vytáhnout fragmenty doby, které za to stojí a které nám doplňují důležité fragmenty našeho příběhu, protože nelze zazlívat generaci našich rodičů, že nechává to rudé období hořet ještě rudějším požárem, jenž vedle braku posílá bohužel do zapomnění i to dobré. A jestli jsem zde v minulosti poukazoval na problematiku ochrany předrevoluční architektury, tak dnes chci zmínit, a tím doufám i podpořit velmi povedený čin svého kamaráda Pavla Karouse.
Vlastně se jedná dokonce o sérii činů zaštítěných názvem Vetřelci a volavky, o proud snahy a aktivity, který má podle mne velký smysl. Ochrana a soustavné mapování předrevolučních plastik ve veřejném prostoru, všechno to volání na poplach a upozorňování, že jsou v ohrožení kvalitní díla od autorů, jako jsou Kratina, Demartini, Chlupáč, Janoušek, Janoušková, Libeňský a Brychtová, Němeček, Sýkora, Kolíbal, nebo právě na začátku zmíněný Klimeš, to vše je práce, kterou je nutno vykonat a nikdo ji za nás neudělá.
Mnoho z vás nepochybně již o tomto projektu slyšelo. I tak si ale myslím, že je pro všechny ostatní záhodno zmínit alespoň finální výstup Karousova sběru materiálu, skvělou knihu Vetřelci a volavky, Atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v období normalizace, kterou vydalo nakladatelství Arbor vitae na konci loňského roku. Na jejích stránkách jsou sochy vtipně řazeny podle „čeledí, rodů a druhů“, tak jak to vyšlo ze slovníku kolemjdoucích a z toho jak si lidé přivlastňovali i vysvětlovali jejich formální a obsahové vyznění. A tak zde vedle trilobitů, trifidů a transformerů nalezneme nukleární rodiny, obří rostliny nebo právě různé vetřelce, pavučiny, zářiče či volavky. Jedná se o – s nadsázkou vytvořený – přírodopisný atlas umění, kterému často hrozí nespravedlivá záhuba, případně už bylo ztraceno, odvezeno neznámo kam, rozdrceno nebo jinak s definitivní platností zničeno.
Příběhy ztrát a ničení předrevolučních plastik ve veřejném prostoru mají o to trpčí příchuť, že porevoluční příspěvek naší společnosti k tomuto tématu je až na pár výjimek zatím chatrný. Ale i nehledě na to si Karousův atlas zasluhuje potlesk a hlavně pozornost, která doufám přispěje k záchraně toho, co nám na ulicích našich měst ještě zůstalo.
Komentáře k článku: Zachraňme vetřelce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
