Začíná rekonstrukce Státní opery?
Hudební ředitel pražské Státní opery (SO) Martin Leginus 22. ledna, zhruba dva týdny před uvedením svého nastudování Pucciniho opusu Madama Butterfly (premiéra 4. února), oznámil, že po dohodě s ředitelem Národního divadla (ND) Janem Burianem odchází z divadla na konci března z naléhavých osobních důvodů. Jan Burian to potvrdil: Jeho důvody pro návrat do Bratislavy jsou natolik vážné, že mu nelze nevyhovět. Ve stejné době však rezignoval na post vedoucího uměleckého provozu SO Luboš Cukr, Leginusova pravá ruka, podle sdělení ředitelky opery Silvie Hroncové proto, že se chce plně věnovat umělecké práci operního režiséra. Oběma důvody věřím, jestli za jejich prakticky společným odchodem stojí i problémy Státní opery, neměli to skrývat. A stále se ještě mohou vyjádřit.
Ministr Daniel Herman na Dnu otevřených dveří v orchestřišti Státní opery FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Nejsou šéfdirigenti?
Martin Leginus se stal hudebním ředitelem SO v novém vedení Jana Buriana v srpnu 2013. Přišel z Bratislavy s nově jmenovanou ředitelkou opery Silvií Hroncovou s nevelkými zkušenostmi dirigenta, především baletů ve Slovenském národném divadle. První operu sám nastudoval až ve SO (Pucciniho Vlaštovku, 2014) s výsledkem nikoli špatným, ale také ne oslňujícím, což lze vztáhnout i k druhé jeho inscenaci v SO (Humperdinckova pohádka Jeníček a Mařenka, 2015). Posledním nastudováním ve vůdčí pozici tedy bude zmíněná Madama Butterfly. Jmenovat Leginuse hudebním ředitelem SO se řediteli Burianovi, myslím, nevyplatilo. Víc než na umělecké renomé a schopnosti dbal Burian na vytvoření loajálního týmu bez jakýchkoli vazeb na SO, což jistě mělo svoji logiku a váhu. A jistě je za Leginusem vidět organizační práce, starost o orchestr, nákup nových nástrojů apod. Tvář však dá opernímu domu jen výrazný umělec se schopnostmi a renomé, a takového se pro SO najít nepodařilo. Pokud se vůbec hledal.
V opeře Národního divadla situaci zachraňuje Petr Kofroň, dnes spíš ideový vůdce, který dal operní dramaturgii i poetice důležité impulzy, ale ani on není oním posvěceným dirigentem. Vůdčí roli mohl sehrát Robert Jindra, ten však divadlo po konfliktech s vedením opery opustil. Konflikty byly jistě osobní, nechme je stranou (stejně jako argumenty jeho dvojího angažmá v ND a NDM Ostrava), nicméně je zřejmé, že šlo také o spor kompetencí a o představu dalšího směřování pražské opery, uměleckého, personálního, provozního. Své možnosti Jindra naposledy prokázal nastudováním Janáčkovy opery Z mrtvého domu, které považuji za jedinou opravdu výjimečnou inscenaci v produkci pražského operního domu. Blíží se jí Kofroňovy počiny – uvedení Šostakoviče, Háby a dalších. Vše ostatní trpí koncepčními problémy poetiky (volbou inscenačních týmů), právě úrovní hudebního nastudování a nakonec i nevhodného obsazování rolí – poslední premiéra Rossiniho Popelky to názorně doložila. Ve SO tomu není jinak, lze konstatovat výjimečné inovace jevištní poetiky (Salome), a pak kvalitativní vzestup sboru. Evidentně tu chybí určující umělecká osobnost, čímž se SO vlastně vrací k praxi před připojením k ND. Podle mého potřebuje SO rekonstrukci nejen budovy, ale uměleckého organismu.
Shodou okolností dva dny před oznámením Leginuse a jen tři dny před premiérou svého nastudování Mozartovy opery Così fan tutte rezignoval na svou funkci hudební ředitel Slovenského národného divadla v Bratislavě Friedrich Haider. Odejde na konci sezony, aby dokončil své závazky vůči divadlu. Otevřeně prohlásil, že odstupuje pro způsob, jakým se vůči bratislavské opeře chová ministerstvo kultury (podle něho ministerstvo snížilo dotaci divadlu o 600 tisíc eur, kdežto Slovenské filharmonii přidalo půldruhého milionu eur). Z argumentů logicky vyplývají výhrady i vůči řízení divadla Mariánem Chudovským, jakkoli prohlásil, že vedení divadla a opery považuje za kompetentní. Friedrich Haider je mezinárodně uznávaným dirigentem se zkušenostmi z celého světa, od července je zřejmě volný, ovšem je otázkou, jestli se pro pražskou operu hledá někdo zásadový, umělecky tvrdohlavý a samozřejmě pro všechny nadřízené i podřízené, řekněme, obtížný. Stejně jako Jindra, také stále volný, pokud vím.
Zase odboráři
Odboráři SO po oznámení Martina Leginuse oživili podezření, že Jan Burian chce soubor zrušit. To je zdejší odborářská trvalka, stejně jako to, že odboráři tu mluví do všeho a hledají různé politické ochránce. Přitom Janu Burianovi sotva mohou vyčítat, že se nestará, koncepčně a konkrétními kroky, o vyřešení provozních a institucionálních problémů zbytnělé firmy s názvem Národní divadlo. Burian ví, že nelze změnit ND bez proměny obecných poměrů v kultuře. Že je třeba nová legislativa (případně nové využití té stávající), že je třeba dořešit financování. Pracuje na dlouhodobém plánování, vznikají v jeho garanci různé projekty. Přesto mu okopávají kotníky. Nyní zpochybňují přípravu provozu během plánovaného uzavření budovy SO v průběhu rekonstrukce – má začít 1. července a skončit v roce 2018.
Pokud ke mně pronikly jejich argumenty, věcný a pravdivý je jediný – Národní divadlo dosud nemá podepsanou smlouvu s Hudebním divadlem v Karlíně (HDK) o dlouhodobém hostování. Silvia Hroncová potvrdila, že ND ji schválilo a čeká na reakci ředitele HDK Egona Kulhánka. Ten situaci upřesnil: Došlo rychle k dohodě o termínech, o to Národnímu divadlu šlo především, ale musela se dohodnout také pravidla pronájmu prostor a technické záležitosti, jak hostování opery v karlínském divadle vůbec realizovat. V krátké době navrhnu do detailů dokončenou smlouvu ke schválení pražskému magistrátu (zřizovateli HDK, pozn. aut.) a Národnímu divadlu k podpisu. Silvia Hroncová sdělila, že jsou v plánech hotová už i konkrétní technická a logistická řešení přenosu jednotlivých představení.
To, že vedení ND opravdu s rušením souboru SO nepočítá, je zřejmé z denního hracího plánu zpracovaného do konce příští sezony (do června 2017), i s termíny představení SO v budovách HDK, ND a dalších. A samozřejmě včetně premiér. Je také dohodnutý zájezd SO v říjnu a listopadu do Japonska. Hrací plány a předplatné budou zveřejněny 17. února na tiskové konferenci k příští sezoně. Od 1. února bude možné v pokladnách ND koupit vstupenky nikoli dosavadních pět, ale deset měsíců dopředu, samozřejmě i na představení v HDK – kromě toho se vstupenky později budou prodávat i přímo v HDK.
Státní zakázka
Nervózní mohou být všichni jen z postupu výběru zhotovitele rekonstrukce, který je v rukou ministerstva a vlády. Podklady k němu ND odevzdalo v listopadu, přešetřila je komise složená ze zástupců odborné veřejnosti a ministerstev kultury a financí, dvakrát záměr schválila vláda, potřetí a snad definitivně věc schvalovala 3. února (po uzávěrce tohoto čísla DN). Mluvčí MK ČR Simona Cigánková k tomu sdělila: Zadávací řízení na výběr zhotovitele rekonstrukce historické a provozní budovy Státní opery nebylo ještě zahájeno. Se zahájením tohoto zadávacího řízení se počítá neprodleně po schválení odůvodnění veřejné zakázky spolu s odůvodněním předpokládané hodnoty veřejné zakázky vládou. Za předpokladu, že se nevyskytnou nenadálé okolnosti v průběhu tohoto zadávacího řízení, bude dle sdělení kolegů z ekonomické sekce MK ČR termín 1. 7. 2016 pro začátek rekonstrukce budov Státní opery reálný.
Pokud se nic nepřihodí…
Komentáře k článku: Začíná rekonstrukce Státní opery?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
