Zadlužené umění
Senátor Jiří Šesták (Starostové a nezávislí) se sympatickou tvrdošíjností usiluje o legislativní a další změny, které by vedly k systémovému financování kultury. Sezval na 12. ledna ke kulatému stolu Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR do Valdštejnského paláce šestnáct profesně různých odborníků (dva nedorazili) k projednání tří témat: hledání koncepce kultury ČR po roce 1989, zhodnocení současné situace a problémů v uměleckém školství, v provozu kulturních institucí a ve financování živého umění v ČR, a vůbec financování kultury. Ze senátorů jednání zajímalo jen Jiřího Oberfalzera (ODS), nepřišel ani ministr kultury Daniel Herman, kvůli jehož účasti, řekl Šesták, se jednání odkládalo od září. Kulatý stůl navázal na loňské jednání zástupců Asociace profesionálních divadel s odboráři, kteří i tentokrát přišli v čele s předsedou ČMKOS Josefem Středulou. Jednalo se vlastně ve formátu tripartity mezi politiky, zaměstnavateli (řediteli divadel a orchestrů) a odboráři (Jiřím Hromadou za Hereckou asociaci a Jiřím Dokoupilem za Unii orchestrálních hráčů) za účasti nezávislých expertů. Úvodem senátor Šesták neváhal zmínit imigrační vlnu a ostudné vystoupení Miloše Zemana na Albertově jako ukazatele nedobré doby, v níž systémové řešení pro kulturu hledáme.
Mluvilo se o historických souvislostech současných problémů (ředitel ND Jan Burian, analytik IDU Bohumil Nekolný), o jejich současných projevech (ředitel MDB Stanislav Moša), připomněly se potíže s uměleckým školstvím (rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, rektor AMU Jan Hančil), jemuž bude věnován samostatný kulatý stůl, zmínily se chybějící zákony a leccos dalšího. Náměstkyně ministra kultury pro řízení sekce živého umění Kateřina Kalistová informovala o navýšení rozpočtu programu profesionálních divadel, orchestrů a sborů pro rok 2016 na necelých 92 milionů korun, historicky nejvyšší částku, jenže i ta tvoří 3–4 % rozpočtů příjemců, když cílem je zvednout podíl na 20 %, aby se dalo hovořit o kooperativním financování. Kalistová také referovala o úmyslu zavést zvláštní financování pro skupinu prioritních akcí (trvalých, oborově důležitých a nákladných) coby první pokus o klasifikaci adresátů dotací, jak je běžné v sousedním Německu. Rozhodně zlepšení, které lze ocenit.
Jenže Josef Středula ostře doslovil, co deklarovala tady i dříve většina přítomných: kultuře a umění se daří, jenže na úkor pracovníků s platy hluboko pod průměrnou mzdou na hraně prostého přežití. Kdo za to může? Podle Středuly především ministři kultury, kdo jiný. Bohumil Nekolný doložil, že první odmítl podstatné navýšení rozpočtu oblíbený Pavel Dostál, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Ale také se prý málo bránili sami pracovníci. A oboroví odboráři, dodávám já. Středula byl z jiných resortů zvyklý prosadit zájmy zaměstnanců silou, kdežto kultura jen prosila a kam se dostala… Závěr: kapitolu kultury ve státním rozpočtu (o jeho další podobě se začne jednat za nějaké dva měsíce) zvýšit ne o ministrem Hermanem deklarovaných necelých 800 milionů korun, ale o jednu až dvě miliardy, které odborový boss odhadl na alespoň přijatelné navýšení mezd. Podle něho na to ve státním rozpočtu v době prosperity prostředky jsou. Nelze nesouhlasit. Jen dodat, že se dluží nejen zaměstnancům, ale také osobám výdělečně činným v organizacích financovaných granty – to je podstatná součást současné kultury! Na rozdíl od ministerského koncepčního materiálu, výše kritizovaného Bohumilem Nekolným, došlo jednání kulatého stolu k jasným logickým závěrům, které se přítomní rozhodli maximálně podpořit.
Komentáře k článku: Zadlužené umění
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
