Zákon o VPI má dlouhou historii
O chystané transformaci Národního divadla mám minimálně podkladů, takže se k ní těžko mohu vyjadřovat, navíc na tak malém prostoru. Nicméně se domnívám, že s transformací, ať už bude jakákoli, „zamíchá“ pořádně rekonstrukce budovy Státní opery, jež má odstartovat 1. července 2016 a která zcela zastaví provoz této scény na několik let.
Chystaný zákon o VPI má dosti dlouhou historii, kterou je zapotřebí ve zkratce připomenout. Asi v polovině, ne-li dříve, devadesátých let minulého století začala divadla usilovat o změnu právního prostředí, ve kterém pracovala. Některá usilovala o změkčení poměrů v rámci příspěvkové organizace, některá o změnu právní podoby z příspěvkové organizace na jiný typ právnické osoby. Zřizovatelé (hlavně municipality, v případě Národního divadla pak stát) se k těmto snahám stavěli vlažně a hlavně chaoticky. K tomu přispěla také různá stanoviska divadelních ředitelů. Někteří jakoukoli transformaci příspěvkových organizací odmítali, jelikož se báli o finanční příspěvek, o němž byli přesvědčeni, že musí být zachován, což jest hluboký omyl, někteří o transformaci usilovali a také se to podařilo (viz Činoherní klub). Po pravdě řečeno, ředitelé, kteří usilovali o transformaci, tak činili především z toho důvodu, aby se zbavili usměrňování mzdových prostředků, respektive systému platů.
Snahy vyvrcholily v roce 2000 předložením návrhu zákona o národních kulturních institucích (přiznávám se, psal jsem ho), podle kterého se měla vytvořit obdobná norma i pro divadla, zřizovaná městy. Tento pokus zhatil tehdejší ministr kultury Pavel Dostál, jenž projekt zákona o národních kulturních institucích zastavil a rozhodl, že bude jedna zvláštní podoba právnické osoby (veřejně prospěšná instituce) pro všechna divadla společná, a jmenoval ministerskou komisi, která pracovala přes deset let bez jakéhokoli výsledku.
Nástupem současné vlády se otázka zákona o VPI opět stala aktuální, neboť transformace kulturních příspěvkových organizací se ocitla v programovém prohlášení vlády. A od té doby se jedná, jedná a jedná. Tahouny těchto jednání jsou ředitel Národního divadla Jan Burian a senátor Jiří Šesták. Ministerstvo se však k této problematice staví velice laxně a kupodivu neví, co chce. Váhá mezi úpravou rozpočtových pravidel státu (ND je jediným divadlem, které existuje jako státní příspěvková organizace), což na mne působí jako fantasmagorie, surfuje ve složité problematice nového občanského zákoníku, zaklíná se, že se na zákonné předloze pracuje, ale nikdo nic neviděl. Odborná komise byla jmenována před rokem, ještě se však nesešla. Myslím, že to není zapotřebí komentovat.
Jelikož si myslím o ministerstvu své, existují dle mého soudu dvě cesty. Jednou je protlačit zákon o VPI poslaneckou či senátorskou zákonodárnou iniciativou, druhou je použít existující nonprofitní či i profitní právní formy (ústav, společnost s ručením omezeným atd.) a do nich divadla transformovat.
Já dávám svůj hlas druhé va- riantě.
JIŘÍ SRSTKA
právník, ředitel agentury DILIA
Komentáře k článku: Zákon o VPI má dlouhou historii
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
