Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Mrazivá pseudozámecká taškařice

    České divadlo si s politikou, zvlášť tou nejbližší, domácí, moc nezadá. Odhodlá-li se nakonec, je výsledkem těchto snah kočkopes, který z jedné strany marně proráží plakát a z druhé se topí v pokleslém humoru. O to sympatičtější je spojení režiséra Michala Háby a jeho uměleckého uskupení Lachende Bestien s nekorunovaným jízlivcem českého dramatu Romanem Sikorou v inscenaci Zámek na Loiře, uváděné ve Venuši ve Švehlovce.

    Nejmenovaný ministr „odklidil“ svou manželku (Zuzana Onufráková) do zlaté klece na Loiře. Režisér Michal Hába a hudebník Jindřich Čížek (uprostřed) hrají její sluhy FOTO PATRIK BORECKÝ

    Hába i Sikora jsou si blízcí politickými pozicemi, domácí scéna totiž disponuje jen hrstkou otevřených levičáků. Pojí je ale zejména tendence k dekonstrukci, ať už ve vizuální, či slovní podobě, a svérázný, mnohdy kousavý humor za hranou vší (neoliberální) korektnosti. Bylo jen otázkou času, kdy oba spojí umělecké síly. Se Zámkem na Loiře Sikora zvítězil v dramatické soutěži norimberského Státního divadla, které hru i nastudovalo. V češtině zazněla poprvé v rámci scénického čtení v Berlíně, které režíroval právě Michal Hába. Následně se ji rozhodl převést do plnohodnotné jevištní podoby.

    K textu přistupuje neuvěřitelně pietně. Autorsky do něj nevstupuje, nekomentuje ho ani nijak žánrově nepřetváří, jak bývá jeho zvykem. Naopak je plně zaujat Sikorovým vysoce stylizovaným, co do slovosledu rozklíženým, rytmizovaným jazykem, který od interpretů vyžaduje velmi důsledné přečtení a porozumění. Mimo to jde po samotném příběhu. Zelenou vdovu alias Milostpaní (prý bytovou designérku, jak sama začíná prohlašovat s ubývajícím množstvím laciné frankovky) uvěznil manžel, nejmenovaný ministr, na jednom ze zámků na Loiře. Platí jí personál, dva lokaje a kuchaře, kteří jsou za tučnou finanční úplatu svolní takřka k čemukoli. Jedním z najatých gastarbeiterů je dokonce někdejší český Šéf katedry! Na univerzitě katedry. V hlavním městě univerzitě, jak výsměšně poznamenává jeho kolega. Čtvrtým, v inscenaci ale (ne)přítomným zaměstnancem je bodyguard Boris střežící nechtěné soukromí své velitelky.

    V souvislosti s nedávnou kauzou Moniky Babišové ohledně jejích aktivit na sociální síti Instagram může Sikorova základní zápletka působit jako triviální obrys politického bulváru. Ve skutečnosti, už jen vzhledem ke staršímu datu napsání textu, je mrazivě prorocká. Mimo to ji autor funkčně svazuje s dalšími aktuálními fenomény, novodobým otroctvím či úpadkem elit. Při tom všem se nevzdává sobě vlastní sžíravé satiry. Hába ji krášlí jarmarečním typem herectví. V roli šibalsky vykutáleného sluhy Andrého sám předvádí jeden ze zábavných typů lidového divadla. Asistuje mu při tom jeho dvorní skladatel, autenticky zakřiknutý Jindřich Čížek coby český teatrolog alias lokaj Jean-Luc. Hluboký lidský rozměr dala své postavě Zuzana Onufráková. Milostpaní se může jevit jako nanicovatá zbohatlá ženština, v hereččině podání je především neskutečně zoufalou osamělou bytostí. Klasicistní oděvy včetně paruk, solitérní křídlo beze strun, zastupující komodu, ale i příborník či prostor, do něhož se schovávají postavy lokajů, vytvářejí dojem hry na staré časy pánů a sluhů. Celkové nadsázce odpovídá i velkorysý artdecový, leč značně zašlý sál Venuše ve Švehlovce. Výtvarně jej parcelují a významově dotvářejí měnící se barevné světelné plochy. Díky nim se tvůrcům podařilo několikrát vykouzlit doslova přízračnou atmosféru, kterou v mžiku dle zákona žánru zpitvořili.

    Inscenace Zámek na Loiře představuje v Česku sporadicky se vyskytující inteligentní politickou satiru. Herci se v ní nesnižují k laciným kejklím se žádostivými diváckými bránicemi, jejich komické kreace totiž drží na uzdě Sikorův promyšlený zaumný jazyk i Hábovo jednoznačné jevištní sdělení.

    Lachende Bestien, Praha – Roman Sikora: Zámek na Loiře. Režie Michal Hába & kol., dramaturgie Olívia Fantúrová, výprava Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek & kol. Premiéra 20. prosince 2019 ve Venuši ve Švehlovce.


    Komentáře k článku: Mrazivá pseudozámecká taškařice

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,