Divadelní noviny > Názory – Glosy
Zánik domu s kunou
Demagogové vracejí se do práce a lid pomalu začíná zas věřit. Léto sklenulo své větve k zemi a řeklo vystupovat.
Co já vím, tak něco takového dokážou jenom duby, a jeden tři sta let starý dub plazivý položil své důvěřující ruce na zem zámecké zahrady ve Štěkni na Strakonicku. Štěkeňské panství patřilo Windish-Graetzům, po roce osmnáct pak ale jako vůbec úplně první statek v Československu bylo rozparcelováno v rámci pozemkové reformy; od roku 1922 ho obýval řád Anglických panen. Po jejich boku strávil zde poslední rok života spisovatel Karel Klostermann, jméno, rarita, kdysi však živý člověk, mytickými Jihočechy (kéž by tací byli!) dodnes čtený a milovaný. Kousek od Štěkně vězí moje zpropadená chalupa; její „vězí“ je jistě následek dřívějšího zpropadení, neb těžké zdivo bez pochyb zabořilo by se po pádu dosti do hloubky. S domem žil jsem po tři měsíce v symbióze, až jsem s ním koncem srpna srostl a musel jsem přiznat, že po celé léto ozývaly se v domě, a tudíž i v hlavě, logika je to neúprosná, zvuky.
Hned po příjezdu do hlavního města vypravil jsem se za prvním divadelním souborem, jenž mi mohl nabídnout odpovědi na moje ranně podzimní otázky, týkající se domů a duševních onemocnění, a osud sám postavil mi do cesty loď, na níž hostoval soubor Depresivní děti touží po penězích se svým výkladem slavné povídky Edgara Allana Poea Zánik domu Usherů. Toto gotické drama zaobírá se výše nastíněnými tématy: přecitlivělost domu a muže jedno jsou, a když muž se zřítí, i dům rozpadne se v linii své hraniční poruchy.
Poe z nějakého důvodu dodnes láká spousty lidí. Pro mě je to chytrý chlapík, který do svých čistě dobrodružných či hororových děl umně vmísil špetku (či hrst) kvalitně vysoustruženého symbolismu a ambivalence, jež rozevírá se pak jako náruč před akademiky, kteří z nedostatku jiných volných destinací vezmou za vděk i dobrodružnou a hororovou literaturou, jakýmsi literárním Chorvatskem, ne? Stručně, Poe je mi velmi sympatický jako literární podnikatel (a podnikat neznamená přece pouze vydělat, ale o něco se snažit, konat, zadlužovat se, pít, rozhazovat, to jen blbá doba usmyslela si, že podnikat znamená hrabat), povaha jeho díla mne ale míjí, a proto se na tomto místě moje cesta od té Poeovy odděluje, a rovnou říkám, že na té mojí zpropadené chalupě ty hrozné noční zvuky prováděla kuna. A o tom, že z kuny člověk může zešílet, nemám jedinou pochybu; kdybych ji měl (a kdyby byla k jídlu), hodil bych ji kuně, aby – prosím! – zmizela.
Depresivní děti Zánik domu Usherů vykládají po svém; a vezměte jed na to, že Děti jakési „své“ mají, a hodně ostré, vlastně nezaměnitelné, a přesto jaksi – čas od času – ničemné. Jejich poetika, tak sympatická na papíře, třeba zrovna v případě Zániku domu Usherů prokluzuje, nezabírá. Depresivní děti si tradičně vybírají těžké autory a těžká témata (Thomas Bernhard, Kafka byl v plánu, ale nepodařilo se ho nahodit, pokud se nepletu), na něž dívají se s tím dodatkem „tužby po penězích“, který v tomto případě funguje jako vše zlehčující úhel pohledu, jako jakési zprofanování (přinesení na zem) děl vzletných, či těch, jež hrabaly směrem opačným. Výsledek tomu podle mě často odpovídá a zem ukazuje se v případě Depresivních dětí být jakousi nultou úrovní. Díla jsou nivelizována, a výsledná poetika jeví se pak bohužel spíše jako pouhá z nouze ctnost, jako ono pověstné, věčně začátečnické zpracovávání tématu, že na světě už není příliš co a jak zpracovávat. A škoda, že mě to nenapadlo dřív, neb před tímto nesmyslem by možná i ta kuna utekla!
Stručně: i ironii je třeba dělat s vroucím srdcem a s nikdy nepolevujícím údivem – co všechno je, a co všechno je možné!
Pěkný podzim!
Komentáře k článku: Zánik domu s kunou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
