Zrádné vody týchž řek
Dramaturgie chebského divadla se v kontextu českých regionálních divadel dlouhodobě řadí k těm nejodvážnějším – a vede k nesporným výsledkům, jelikož mezi divácky nejoblíbenějšími inscenacemi posledních let tu najdeme i uvedení Steigerwaldovy hry Horáková, Gottwald v režii Šimona Dominika (prem. 15. června 2012). Byla – a stále je – to inscenace nesmírně povedená, s přesně odměřeným dryáčnicky kabaretním pohledem na tragické okamžiky našich dějin, důvtipným střídáním různých druhů pokleslosti a proti nim neokázalou civilností Evy Navrátilové v roli Milady Horákové. Na inscenaci se na sklonku minulé sezony Dominik pokusil navázat dalším, úzce souvisejícím Steigerwaldovým kouskem Políbila Dubčeka.
Chebská inscenace Políbila Dubčeka umně využívá estetiku infantilního kabaretu FOTO MICHAL MRÁKA
Opět se hraje za oponou (s občasným využitím celého prostoru prázdného hlediště), z předcházející inscenace jsou tu některé postavy, konkrétní kostýmy a rekvizity i celkové ladění. Na mě osobně ale tento inscenační „druhý díl“ působil především právě jako druhý pokus o totéž – bohužel horší, a to z několika důvodů. První spočívá docela jednoduše v tom, že mechanické opakování toho, co se povedlo minule, bývá smysluplné dost zřídkakdy: třeba Diana Toniková hraje svého Vasila Biľaka v podobně brutální stylizaci, s jakou hrála E. F. Buriana. Napodruhé už je to ale o poznání méně okouzlující. Ten druhý – a podstatnější – spočívá v textu, jeho inscenační úpravě a, obecně řečeno, ve stylových a tematických proporcích: civilnější, lidštější linie titulní hrdinky Jaruny, která políbila Dubčeka (jako mladistvou krásku ji hraje nová členka souboru Daniela Šišková, její životem zcyničtělou a zároveň čímsi dojemnou starší podobu potom spolehlivá Jarmila Šimčíková), je tu až překvapivě upozaděná, a naopak neúměrně dlouho se tu satirizují ruští okupanti v komických obřích papachách. Groteskno se tu tak (přinejmenším pocitově) rozrostlo na úkor toho, co by jej mělo kotvit, a navíc to tentokrát vesměs není groteskno příliš zábavné.
Jistě: Políbila Dubčeka je přese všechno sympatická inscenace, která o cosi usiluje, a nechybí jí výrazné herecké výkony, několik působivých obrazů ani smysl pro estetiku infantilně nablblého kabaretu. (Na to konto se musím přiznat, že scéna psaní zvacího dopisu inscenovaná s písní ze seriálové Sanitky rozdělené tak, že Dubček zpívá: Můj čas je pouhopouhé prozatím… a Biľak: Příteli, chvátej, SOS / ať jsem i zítra, čím jsem dnes / […] příteli, chvátej, píšu vzkaz atp., mě zcela okouzlila, i když tomu nikdo, komu jsem o ní vyprávěl, nemůže uvěřit.) Jen se to tentokrát, obávám se, neskládá do dostatečně účinného a působivého celku. Vody týchž řek bývají zrádné.
Západočeské divadlo Cheb – Karel Steigerwald: Políbila Dubčeka. Režie Šimon Dominik, dramaturgie Magda Zicháčková, scéna Karel Čapek, kostýmy Tereza Vašíčková, hudba Matěj Kroupa. Premiéra 14. června 2014. (Psáno z reprízy 18. června 2014.)
Komentáře k článku: Zrádné vody týchž řek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
