Západočeské divadlo v Chebu
Západočeské divadlo v Chebu bylo založeno roku 1961 jako Divadlo Pohraniční stráže s ideologickým zadáním, jež bylo obsaženo už v jeho názvu. Prvním ředitelem se stal herec a režisér Karel Novák, který věnoval vybudování profesionálního divadla nadšené úsilí, které šťastně vplulo do atmosféry pozdějších 60. let s jejich významnou orientací na kulturu. Divadlo působilo v celém pohraničním regionu až po Domažlicko a Klatovsko. Hracími místy byly Mariánské a Františkovy Lázně, hornický Sokolov a průmyslová Aš. Toto zakladatelské období, v němž divadlo do značné míry odhodilo ideologickou zátěž, skončilo v srpnu 1968. Ředitel, režisér a herec Karel Novák byl po stranických prověrkách s několika dalšími spolupracovníky vyhozen.
Z inscenace Horáková, Gottwald FOTO MICHAL MRÁKA
Následující doba normalizace nebyla pro chebské divadlo tak tragická, jak by se na první pohled zdálo. Divadlo ve městě, kam se z Prahy tenkrát cestovalo čtyři hodiny, bylo dostatečně daleko jak od stranického dozoru, tak od uměleckých příležitostí, a proto v něm bylo umožněno působit tvůrcům, kteří v centru byli nežádoucí. S tímto vývojem souvisí legendární uvedení Matky Kuráže s Vlastou Chramostovou v režii Luboše Pistoria, který tu vytvořil celou řadu dalších významných inscenací. Uměleckým vrcholem Západočeského divadla v Chebu ovšem bylo působení Jana Grossmana v letech 1974 až 1979. Nutno říci, že oba nomenklaturní ředitelé, Mikuláš Krotký i Jaroslav Vlk, svobodnou uměleckou tvorbu v divadle podporovali a zašťiťovali. V roce 1981 vznikla v Chebu i přehlídka Divadla jednoho herce, která se jako bienále koná dodnes.
Po roce 1990 se od čela divadla po dvaceti letech postavil opět umělecký ředitel, režisér František Hromada. Divadlo se stalo městskou příspěvkovou organizací. V roce 1998 byl František Hromada na místě ředitele nahrazen technikem Milošem Růžičkou, divadlo bylo sloučeno s městským kulturním střediskem. Součástí této reformy bylo nepochopitelné zrušení loutkové scény, kterou založil ředitel Hromada se souborem Buchty a loutky, po jejich odchodu loutkářský soubor pod různým uměleckým vedením pokračoval ve své činnosti. Umělecky se tu etablovala řada osobností dnešní alternativní scény. Domnívám se, že program cíleně zaměřený na děti a mládež v sociálně a dnes i etnicky (velká vietnamská a romská komunita) komplikovaném regionu citelně chybí.
V roce 2012 se stal ředitelem divadla aktivní politik ODS, někdejší poslanec parlamentu a starosta Chebu MUDr. Jan Svoboda, uměleckým šéfem je režisér Zdeněk Bartoš, dramaturgem a režisérem Šimon Dominik. Hospodářské, sociální i politické proměny poměrů v chebském regionu staví divadlo před stále složitější úkoly. Západočeské lázně s jejich ekonomickými problémy a cizojazyčnou klientelou přestaly být hracími místy. Průmyslové závody v Aši i Chebu skončily s výrobou, řada obyvatel pracuje v Německu. Velice se utlumila zájezdová činnost divadla, na mnoha místech se kulturní sály změnily tak, že se v nich hrát ani nedá. Po vstupu ČR do EU opadl i zájem o uměleckou spolupráci mezi chebským a blízkými německými divadly. Divadlo, které v řídce osídleném a – jak už řečeno – sociálně problematickém regionu mělo s návštěvností vždy hodně práce, bojuje o každou reprízu a o každého předplatitele. Umělecky zůstává věrné dramaturgicky náročnému, vynalézavému programu. Hraje v divadelním sále, na jevišti za oponou a ve studiu “d“, minimálně na zájezdech. Nejúspěšnější inscenace poslední sezóny jsou dvě extrémně odlišné: adaptace filmu Jak utopit doktora Mráčka a politická hra Karla Steigerwalda Horáková, Gottwald. Na konci roku 2013 došlo ke spolupráci s Městským divadlem v Karlových Varech, o niž bezvýsledně usilovalo vedení chebského divadla už od 70. let 20. století. Koprodukce Západočeského divadla v Chebu, Městského divadla v Karlových Varech a Karlovarského symfonického orchestru na muzikálu Divotvorný hrnec v režii Zdeňka Bartoše dopadla úspěšně.
Na chebské divadlo se kladou nároky měšťanského publika, pro jiné vrstvy obyvatel však nesmí být zcela konvenční, má být současně konzervativní i alternativní, což s sebou nese rizika. Mělo by si víc cíleně hledět dětí a středoškoláků. A jestli mohu připojit své osobní přesvědčení – mělo by mít jako ředitele umělce, kreativní osobnost, uvažující nejen o organizaci, ale i o smyslu divadla v regionu neustálých proměn.
Rozhovor s ředitelem Janem Svobodou
Vyhovuje vám status Západočeského divadla v Chebu jako městské příspěvkové organizace?
Svědčí o kulturnosti i jisté velkorysosti vedení třicetitisícového města a jeho zastupitelstva, že příspěvek divadlu zatím vždy poskytlo. Současně si ale uvědomuji až přílišnou závislost divadla na politické reprezentaci. Zastupitelstvo by mohlo v katastrofickém případě, na který raději nechci pomyslet, příspěvek odmítnout a divadlo by tím bylo rázem zrušeno. Pak třeba vyhraje volby jiná politická strana nebo koalice, ta by divadlo zřizovat chtěla, ale co je jednou zrušeno, těžko se znovu zakládá.
Proto bych uvítal vícezdrojový systém financování divadla, s větším podílem státu, aby divadlo nebylo tak závislé na momentálních politických poměrech.
Západočeské divadlo bylo založeno jako divadlo oblastní a zájezdové. I dnes musí hledat publikum také mimo město Cheb. Nemělo by divadlo být raději krajské?
Kraj divadlu přispívá na zájezdovou činnost částkou nepřevyšující milion korun. Zřizování divadla krajem by podle mého názoru situaci neřešilo – i kraj je samosprávný orgán a tak by divadlo zůstalo odkázáno na postoj krajského zastupitelstva, jehož některým členům může být úplně vzdálené.
Současný ředitel Národního divadla Jan Burian jako prezident Asociace profesionálních divadel vybízel k razantnímu tlaku na zřizovatele, aby svá divadla podporovali tak, aby to více odpovídalo nárokům na ně kladeným i třeba pohybu cen energií a materiálu, aby se nešetřilo pořád víc a víc na umělcích. Já ale jako bývalý starosta Chebu bych byl v tlaku na radnice opatrnější, nemá cenu spílat ruce, která mě živí, zvlášť když vím, co všechno musí rozpočet města hradit.
Karlovarský kraj je nejmenší z českých krajů a má také nejméně obyvatel. Nebylo by dobře, kdyby divadla v Chebu a v Karlových varech více kooperovala?
Bylo by to dobře a já věřím, že úspěch Divotvorného hrnce přinese pokračování vzájemné spolupráce, do které musíme započítat i Karlovarský symfonický orchestr. Z naší strany je setrvalý zájem, to spíš karlovarští vždy jako by chtěli „něco lepšího“. Snad jsme se při koprodukci setkali na poli vzájemného respektu.
Neuvažoval jste nikdy o obnovení loutkářského souboru, nebo alespoň o posílení uměleckého vedení o člověka, který by se na sto procent zabýval repertoárem pro děti a mládež?
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Loutky se do Chebu v dohledné době nevrátí. Bohužel v dnešní době rozhoduje ekonomika a divadlo má rozpočet napnutý k prasknutí. A to si myslím, že Cheb je více než velkorysý. Domnívám se, že v našem repertoáru je dostatek dramat, která zaujmou mladé a pro nejmenší pohádky často dovážíme.
Komentáře k článku: Západočeské divadlo v Chebu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
