Zápisky malé kritičky (No. 1)
Kdo to klepe? (No. 1)
Po dlouhém roce, který se vlivem globálních okolností zdál snad ještě delší než normálně, nastal znovu čas rozhýbat a rozveselit lidi, kteří se odvážili vydat do ulic. Jak? Stačí k tomu pár pouličních umělců, anebo ještě lépe – pouliční festival. S takto odhodlaným a pozitivním nábojem byl v průběhu 13. července zahájen již čtrnáctý ročník mezinárodního pouličního festivalu Za dveřmi.
Festival Za dveřmi. Foto: Anna Černá
Ačkoliv si lze pod pojmem pouliční divadlo představit ledacos divokého, šíleného a barevného, letošní zahájení festivalu Za dveřmi začalo ve zcela odlišném duchu. Do zaplněných prostor Staroměstského náměstí v průběhu odpoledne vplul průvod sněhobíle oděných chůdařů Long Vehicle Circus za doprovodu nádherných, obřích loutek bílých sokolů vedených členy souboru V. O. S. A. Theatre. Společně se ladně protančili až do středu náměstí, kde se za doprovodu vokální, rytmické hudby odehrála půvabná sokolí show.
Završením celého průvodu byl pohled vzhůru, daleko do nebe, kde na věži Staroměstské radnice hladce plul vzduchem pár akrobatů souboru AirGym Art Company. Za doprovodu pozvolna se zintenzivňující klavírní hudby a převrácené perspektivy, v níž jako by gravitace měla svá vlastní pravidla, uchvacovali krásnými pohybovými kreacemi.
Svým něžným vystoupením si průvod s názvem K Nebi při každém ze tří uvedení zcela podmanil téměř všechny přítomné, kteří je s očima směřujícíma k nebesům jen fascinovaně následovali. Jednalo se sice o nenáročnou podívanou, přesto však v sobě, za doprovodu nevtíravého hudebního doprovodu, nesla cosi uhrančivého, dojímavého, co se člověka dotýkalo nejen vizuálně. Nejspíše šlo právě o kombinaci jednotlivých prvků – lehkost, s níž se pohybovali chůdaři, elegantně se vznášející loutky sokolů evokující let skutečných ptáků či půvabní akrobaté létající vzduchem v těžko dosažitelných výšinách, kteří dohromady vyvolávali pocit nespoutané svobody, v níž jsme se my všichni mohli dotknout nebe.
Festival Za dveřmi. Foto: Anna Černá
Pouliční divokosti a hravosti dostál první den festivalu večerní hravou show Cha Cha Chabelita souboru Vous revoir skládajícího se z pěti okouzlujících francouzských artistek, které publiku předvedly svou fascinující tělesnou flexibilitu.
Jak již samy uvádějí v programu, jde o pět různých akrobatek z pěti různých cirkusových škol, jejichž průsečíkem je umění na akrobatickém kruhu, který je dominantním prvkem scénografického řešení v podobě obrovské kovové konstrukce, z níž se jednotlivé kruhy spouští. Mimo kruhy je ale tato konstrukce jedno velké překvapení – umělkyně z ní spouštějí hudební nástroje nebo po ní nejrůznějším způsobem šplhají, skáčou, přelézají a ve své podstatě lze tuto konstrukci vnímat jako obrovskou prolézačku.
Koncept prolézačky odpovídá i prvku hravosti, který prostupuje celou show. Kromě toho, že mají všechny umělkyně očividně precizně zvládnutou techniku práce s akrobatickým kruhem, tak se zároveň nebojí si ze sebe a z celé show dělat legraci. Obdivuhodné akrobatické výkony tak střídá ztřeštěná komedie v podobě rozprsknutí melounu silou vlastních stehen, která se dále přelévá v hudební výstup s nádechem sedmdesátkové atmosféry v písní „Yes, sir, I can boogie“. Energie stále jede, prýští do publika a kolotoč bláznovství se točí na plné obrátky. Než nás v plné rychlosti jedna z akrobatek zastaví. Chce nám v přívalu této silné, kolektivní energie povyprávět o jejím rodinném rituálu, kterým by se ráda rozloučila s někým, s kým se rozloučit nemohla.
Pod rouškou vážného obsahu se ovšem skrývá další komediální výstup, v němž se rozbíjí ovoce hlavou a pobíhá se okolo jeviště pouze ve spodním prádle s obličejem pocákaným opalovacím krémem… jsme zpět tam, kde jsme byli. Z dramaturgického hlediska působí show zdánlivě, nicméně, postupně se ukáže, že přesně tak je to zamýšleno.
Téhle show totiž vládne sesterský gang pěti akrobatek a ony jsou těmi, kdo rozhodnou, co a jak se bude dít. Každá z nich vnáší do performance odlišnou energii, ale ani jeden z pěti energických proudů se netluče. Naopak, jejich odlišnost je právě to, co je sjednocuje, v čem spolu souzní. Proto, i když některé pasáže působí nepatřičně, a tak trochu mimo (jako třeba, když v samotném závěru jedna z akrobatek sedící v kruhu filozofuje o tom, jak by měl vypadat správný konec, než se nakonec rozhodne celou show prostě skončit), pořád je to neuvěřitelně svěží jízda plná bujaré energie, kterou se lze snadno nechat pohltit.
Na rozverné naladění francouzských umělkyň bezprostředně navázalo české hudební těleso Charles & Celeste, jejichž žesťové uskupení přetavilo energii akrobatickou v energii rozvlněných boků. Čilými groovy rytmy vlili do žil konce prvního festivalového dne spoustu šťávy, která báječně dotvořila atmosféru festivalu ozdobenou barevnými světýlky a rozprouděnou spoustou příjemně naladěných lidí.
Festival je oficiálně zahájen a v nadšeném rytmu vyzývá své publikum, aby se společně s ním nechalo unášet na vlnách pouličních kuriozit. A co vy, přijdete v následujících dnech zjistit, kdo to klepe na Za dveřmi?
Komentáře k článku: Zápisky malé kritičky (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
