Zápisky (ne)spokojeného diváka (No. 5)
V sobotu byla premiéra na Nové scéně a v úterý se v Arše představilo budapešťské Divadlo Józsefa Katony. Národní divadlo nasadilo brechtovsky laděné pokračování Ibsena podle Elfriede Jelinekové Co se stalo, když Nora opustila manžela, Maďaři přivezli svéráznou variaci Kafkova Procesu Semeloumězmizelsem. Vidět s malým odstupem dvě svým způsobem podobné, přitom ale tak dokonale rozdílné inscenace byl zvláštní a hlavně poučný zážitek.
V obou případech to měla být nadsazená, ironická a přepjatě groteskní podívaná s temnými podtóny. V maďarském podání taky opravdu byla: takovou smršť inscenačních nápadů, zvratů, provokativních nechutností a absurdních kotrmelců hned tak neuvidíte. Zato na Nové scéně se provokuje a žertuje hezky postaru, rozvážně a opatrně; opravdu by mě zajímalo, koho může tahle Nora strhnout, pobouřit nebo rozesmát. A přitom se Michal Dočekal a jeho lidé o provokativní nadsázku i vtipy tak viditelně snažili. Jenže málo platné, pokus o klasický gag „muž s prknem“ trvá v podání Národního divadla asi pětkrát déle, než je únosné a podívaná je to zhola neveselá – přestože Nora nakonec svou ránu do hlavy schytá. A jak dokonale nijaké a šedivé mohou být scény ze sadomasochistického salónu…
Stesky na (s odpuštěním) zaprděnost našich velkých divadelních domů již léta patří k téměř povinnému koloritu debat o českém divadle a zdá se být skoro zbytečné se k nim už asi po sté připojovat. Jenže zkuste to vydržet, když konkurence přiveze inscenaci, která jenom v průběhu několikaminutové aranžované děkovačky nabídne víc nápadů a víc vtipu, než se domácím podaří vysoukat za celý večer.
(Recenze vyjde 24. května v Respektu)
Komentáře k článku: Zápisky (ne)spokojeného diváka (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
