Divadelní noviny > Blogy Zahraničí
Zápisky z Actors Studia (No. 3)
Výuka Herectví
Všichni lektoři učí podle stejného vzoru, který před desetiletími nastavil Lee Strasberg. Čtyřhodinové herectví je rozděleno na dvě části. První je věnována cvičením – relaxaci, koncentraci a smyslové paměti. Druhá patří uplatnění cvičení v praxi na monolozích a dialozích.
Scene Night – Anna Strasberg připomínkuje scény připravené studenty druhého ročníku. Snímek Strasberg.com
Každá lekce herectví začíná relaxací, při které se zbavujeme veškerého napětí v těle a navazujeme kontakt mezi mozkem a jednotlivými svaly – „dostáváme se z hlavy do těla“. Relaxujeme, abychom získali kontrolu nad tělem, zbavili se tenze, strachu a nepotřebné energie. Strasberg říkal, že bloky, které nám na jevišti stojí v cestě, nejsou většinou způsobeny hereckými problémy, ale osobními a s představením nemají co do činění. Tyto problémy se odráží v těle ztuhlým svalstvem a napětím, které herci brání v přirozeném projevu a plném využití svého potenciálu.
Some people have the idea, that what we want to do is „free“ the actor. I don’t give a damn about freedom in that sense. Our work isn’t about freeing the actor. I want to put the actor in an artistic prison. The idea that an expression is freedom is wrong. Expression means that you have something that you want to express in a way that is clear and true. This isn’t possible when you are tense. (Lee Strasberg Notes by Lola Cohen)
Smyslová paměť
Práce na smyslové paměti je jedním z hlavních pilířů Strasbergovy Metody. První cvičení, které jsme dělali na obou seminářích herectví, kterých jsem se účastnil, bylo pití kávy. Se zavřenýma očima si před sebou představíte konkrétní hrnek plný horké kávy, nebo něčeho, co si pravidelně dopřáváte. Hrnek uchopíte a představujete si jeho váhu a chování tekutiny uvnitř. Vnímáte teplotu a vůni kávy, napijete se. Cítíte její chuť v ústech, na jazyku a opět teplotu. Prožíváte, jak vámi protéká při polknutí, pociťujete stoupající páru na tvářích. To vše velmi detailně a pomalu.
Na poslední hodinu jsme si přinesli citron, který jsme nejdříve jedli a snažili si zapamatovat vůni, chuť šťávy, kůry, dužiny. Totéž jsme pak opakovali bez citronu, ovšem se stejnými smyslovými prožitky. Cvičení s citronem trvalo – pro představu – asi hodinu. Jindy jsme měli za úkol například holení před zrcadlem (dívky malování), sezení na slunci, sprchování nebo poslech hudby, vše pro vycvičení všech pět smyslů tak, abychom jimi byli schopni reagovat na imaginární předměty na jevišti stejně, jako na objekty reálné ve skutečném životě.
Pokec o fotbale
Na úvodním setkání s ostatními nováčky v LSTFI nás vřele přivítal David Strasberg dlouhou motivační řečí, ze které jsem si o relaxaci a cvičeních na smyslovou paměť zapamatoval toto:
Hrajete-li profesionálně fotbal, trénujete šest až sedm dní v týdnu, děláte sedy-lehy, kliky, zdviháte činky a v nejvyšší anglické lize hrajete týdně tři zápasy. V samotné hře pak neděláte ani kliky, ani sedy lehy a ani nezvedáte činky, ale hrajete fotbal.
Vzpomněl jsem si přitom, jak jsme se v Praze na VOŠ herecké ke konci studia pohrdavě dívali na úvodní hodiny herectví, kdy jsme si měli oblékat imaginární sako, nebo hrát různé emoce nejdříve očima, pak obličejem, nakonec celým tělem a dvacet minut jsme promrhali rozcvičkou. Tenkrát jsme doufali, že to brzy skončí a konečně začneme v divadle zkoušet dialogy. Když se tak stalo a už jsme zkoušeli inscenaci, na cvičení si nikdo nevzpomněl, natož aby je nějak praktikoval. Kéž by tenkrát přišel Strasberg na pokec o fotbale.
Bum bum a jde se dál
Úžasná je intenzita výuky. Tady nemáte tři, nebo čtyři roky před sebou. Jsou to jen tři měsíce, lektoři nikoho nešetří a záleží z velké části na vás, s jak velkým baťůžkem přijdete a s jak naplněným odejdete. Mám za sebou čtvrtý týden na škole – tedy třetinu semestru. Na prvním semináři herectví pracuji na dialogu z Racka, na druhém na komediálním monologu ze hry Speechless od Paula Kahna. Vyučující Anne DeSalvo nás zde hned první hodinu posílala postupně na jeviště, které bylo upravené jako pokoj, s úkolem: Odněkud přijďte na jeviště / do bytu,. Tři minuty v pokoji žijte a pak Někam odejděte. Máte povolený jeden krátký telefonát. Bum bum a jde se dál. A do příště si vyberte tři tří až pětiminutové monology, které se vám líbí, v hodině je přečtete a vybereme jeden, na kterém budete pracovat.
Acting for TV and Film – lektor Aaron Lustig. Snímek Strasberg.com
Před kamerou
Na filmovém herectví jsme byli zatím pokaždé před kamerou. První hodinu jsme seděli na židli a Aaron Lustig s námi dělal rozhovor. Na druhou hodinu jsme si vybrali partnera a sami na telefon natočili obyčejný rozhovor v délce dvou minut. Ten jsme přepsali jako scénář, naučili se ho a na hodině zopakovali před kamerou, jako bychom ho vedli poprvé. A pak znovu s připomínkami režiséra. Třetí hodinu jsme natáčeli jednostránkový dialog v rozbitém výtahu a čtvrtou hodinu jsme na tři záběry točili předposlední scénu z filmu (500) Days of Summer (500 dní se Summer) Marca Webba (na lavičce). Průběžně probíhá reflexe natočeného materiálu – většinou na následující hodině.
Neplánuj. Buď připraven.
Asi mi nedá zde nezvěčňovat slova některých pedagogů, která mně osobně pomáhají, třeba jednou pomohou někomu dalšímu:
Don’t plan. Prepare. – Know your lines inside out. It sets you free. (Aaron Lustig)
///
Ostatní díly Zápisků Ondřeje Pšeničky na i-DN:
Zápisky z Actors Studia (No. 0)
Zápisky z Actors Studia (No. 1)
Zápisky z Actors Studia (No. 2)
…
Zápisky z Actors Studia (No. 4)
Zápisky z Actors Studia (No. 5)
Zápisky z Lee Strasberg Institute L.A. (No. 6)
Zápisky z Lee Strasberg Institute L.A. (No. 7)
Komentáře k článku: Zápisky z Actors Studia (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)