Divadelní noviny > Festivaly Kontext

Z galaxie jménem Mighty Sounds (No. 2)

Sobotní dopoledne se ukázalo akorát tak dlouhé na rekonvalescenční spánek, rychlý nákup a oběd, který byl adekvátní kombinací prospěšnosti organismu a přiměřeného přísunu energie. Pak už opět nadešel čas naplno se ponořit do bohatého programu 14. ročníku Mighty Sounds.

Laskominy (para)divadelní

Druhé mezipódiové putování jsem zahájil tradičně na půdě stanu Radia 1, a to dalším potvrzením skutečnosti, že žádný okruh diváctva není dramaturgii Mighty sounds cizí: pohádkou. Pasáček vepřů v podání Jednoduše divadla, je milou připomínkou kočovnických tradic v příjemné neinvazivní formě, v níž se decentní aktualizace, patrné zejména ve vtipném použití zlidovělých popěvků, setkávají s přehledně interpretovaným klasickým příběhem i bezprostřední komunikací s publikem. Jasným důkazem úspěšnosti zvoleného konceptu bylo evidentní nadšení nejen diváků dětských, ale i dospělých.

Za divadelní show jsem se ostatně v sobotu vypravil ještě dvakrát: programový slot s názvem Mighty Fashion Show: Hollywood byl sice původně avizován jako módní přehlídka, ve finále ovšem vyzněl mnohem ambiciózněji. A sice jako poměrně sevřený scénický tvar, v němž byl princip „divadla na divadle“ vtipně použit jako výchozí bod překvapivě funkční reminiscence na Hollywood převážně 50. let v rovině vizuální, v rovině stylistické pak coby vzpomínka na filmy Roberta Altmana či Woodyho Allena. Škoda jen, že hudební doprovod jinak veskrze sympatického jevištního dění si neudržel stejnou stylovou čistotu, a vedle dobových šlágrů si často vypomáhal mnohem mladšími, i současnými písněmi. Jinak ale povedené!

Následné skeče montypythonovsko-sklepáckých epigonů Arte Della Tlampač vážně poškodila neschopnost jejich aktérů vyrovnat se se specifiky uměleckého provozu v divadelním stanu. Pointy se vytrácely nebo jim kvůli ledabylé jevištní dikci nebylo rozumět, postupně uvadající energii nezachránilo ani vstřícně naladěné publikum. Přitom by stačilo málo, potenciál totiž nechybí. Co pro příště malé aklimatizační soustředění?

Vyvrcholením sobotní programové nakládačky stanu Radia 1 pro mě byly Vagyny dy Praga, jako ideální oslí můstek mezi programovou částí divadelní a muzikální.

Hudební sekci divadla Ztracená existence jsem naživo v plné palbě zažil poprvé, a byl jsem zcela ukojen. Mužský pěvecký sbor je pódiovou esencí svobody punku, zvláště když je doprovází podobně našlápnutá doprovodná kapela. Stan tepal energií podobně jako v pátek za řádění Kapitána Dema. Neviděli jsme se naposled, pánové!

…

Co se čistě hudebního výběru týče, načal jsem svůj program druhého festivalového dne bleskurychlým průletem kolem dvojice koncertních setů, jež měly mnoho společného. V obou případech šlo takříkajíc o rodinné stříbro domácího melodického punku, přičemž N.V.Ú. ani Totální nasazení do zastavárny, natož pak do dvora sběrného ještě ani zdaleka nepatří. Oba koncerty hravě dokázaly, že i chvilku po obědě může na jevištním kolbišti zavládnout vysoký standard.

Podobným způsobem potěšili i zástupci naopak generace nejmladší, na Lucky Hazzard se zjevivší hardcore junioři Homesick z Prahy. Jejich úlety směrem k pop punku, zavánějící podbízením, se mi sice poněkud příčí, naopak drsnější polohy, jimž dominuje přímočaře agresivní tah na bránu, jsou naopak značně imponující. Na seznam tuzemských nadějí Homesick jednoznačně patří.

Sérii zahraničních interpretů jsem se startujícím podvečerem otevřel na Mighty stage, kterou úderem hodiny devatenácté zabydleli němečtí antifašisté ZSK, kteří jsou jevištně uhrančivou evropskou odpovědí na Offspring a jiné žánrově spřízněné ikony skate punku kalifornské ražby. Vítečná předehra blízké budoucnosti.

Čas na přiznání: australští celtic punkoví polobozi The Rumjacks byli jedním z rozhodujících důvodů, proč jsem se na Mighty sounds vypravil, tato programová volba mně totiž zasáhla přímo do středu mého hudebního srdce. Má očekávání tedy byla nemalá a nutno dodat, že kapela své pověsti nezůstala nic dlužna. I Mighty publikum dalo svou náklonnost k protinožcům najevo tancem takřka extatickým, takže dění pod pódiem bylo svou atmosférou nikoli nepodobno oslavám Valpuržiny noci. Zážitek, jenž mi předal energii na hodně dlouho!

Hladinu endorfinů rozbouřenou koncertem The Rumjacks jsem odešel uklidnit na Black Coffee Acoustic Stage, kde jsem si báječně zarelaxoval u setů Nano a Smoly a Hrušek, a opět byl utvrzen v pospolitosti místního návštěvnictva i skutečnosti, že na Mighty sounds zkrátka není méně důležitých scén.

Švédští Royal Republic byli z celého letošního line-upu zřejmě nejblíže čistému hudebnímu mainstreamu, jestli ovšem takhle vypadá vstřícný dramaturgický krok, pak nemám sebemenší problém. Vizuálně opulentní rokenrolová show, která mimochodem odstartovala společným happeningem Světlo pro svět, jenž rozsvícením zakoupených charitativních svíček symbolicky podpořil pacienty, po celém světě čekající na operaci očí, by mohla být použita jako výukový materiál pro studijní obor Festivalová produkce pro experty. Všeobecná audiovizuální atraktivita nemusí být na škodu, zvlášť pokud je jištěna živelností, vynikající sehraností a hudební ekvilibristikou zúčastněných hudebníků, což nepochybně byla. Protože však mám přece jen trochu jiné divácké i posluchačské preference, pokochám se jen chvíli a mířím na Lucky Hazzard stage.

Prison of Blues patří k nejexotičtějším hostům letošní přehlídky, pocházejí až z Jávy a servírují parádní dřevní psychobilly. Na rozdíl od Mad Sin, jejichž koncert měl formát velkopočetní lidové trachtace, jávským čarodějům se daří navracet se k samotným kořenům žánru a skvěle tak navozovat atmosféru zakouřené přístavní dupárny. Nenápadná laskomina, ale kdo minul, ať pláče!

Svůj pobyt na zdejší úrodné půdě si po nezbytném doplnění tekutin prodlužuji, a nechám se vláčet údernickým duem Arrogant twins po krajinách nespoutaného rocku, oraných jen zvukomalebnou kytarou, nekompromisními bicími a dvojicí dobře se doplňujících hlasů. Událost ranku zjevení se žraloka v čestlickém akvaparku. Vivat!

Noc se soboty na neděli následně uzavírám se jmény nikoli neznámými: Dub FX na Mighty stage do početného tancechtivého publika napumpoval enormní dávku hypnotického dubu, jež si i na velké scéně uchoval dostatek žádoucí intimity, a o zbytek elánu mně pak připravili folk punkoví Kanaďané The Dreadnoughts. Jejich excesivní dobytí Monster stage bylo snad podpořeno všemi stimulanty světa, včetně bezprostřední fanouškovské oddanosti.

Můj vlastní stan se už dlouho nezdál být tak daleko.

Na shledanou zítra!

///

Více na i-DN:

Mighty Sounds ovládnou Čápův dvůr

Z galaxie jménem Mighty Sounds (No. 1)

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 20. července 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Z galaxie jménem Mighty Sounds (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ