Zápisky z Mighty Sounds (No. 1)
Vážené čtenářstvo, srdečně vítej u veskrze pohodového letního čtení. Musím se zde veřejně bez obalu přiznat, že málokteré akce, zrušené v uplynulých dvou pandemických letech jsem želel tolik, jako právě 16. ročníku největšího festivalu punk a punkrocku, rock’n’rollu, hardcore, reggae, ska, rockabilly, indie rocku a dalších hudebních stylů i scén, nejen u nás, ale v celé střední Evropě.
Foto: archiv festivalu
A tak není divu, že hned jak se ukázalo, že v roce letošního se konečně již reje mileného dočkáme, v diáři jsem termín hned červeně poznačil, a jednoduše jsem se nemohl nezúčastnit. Do srdce jednoho z nejlepších areálů v zemi, tedy letiště Čápův dvůr jsem zamířil přímo z Karlových Varů a nutno dodat, že cesta to byla značně trnitá. Svůj pražský přestup jsem stihl jen díky malému zpoždění vlakového spoje, protože časovou rezervu jsem vyplýtval naštěstí úspěšným hledáním kytarového komba, zapomenutého v posilovém autobusu z Varů. Z rozkopaného Florence na Hlavák za sedm minut? Dá se. Inu divoce bylo, ale i za značné pomoci nových přátel, kteří se uvolili sdílet část tíhy mé bagáže, jsem nakonec na místo určení dorazil v pořádku a relativně včas. Po bleskovém a jako vždy příjemném odbavení – byl jsem oštemplován i tajemným razítkem, jež mne, jak se později ukázalo, opravňovalo i do vstupu do backstage Radia 1. Baru – nezbylo než rozbít svůj stan a bleskově vyrazit za lovem prvních bobří…pardon, zážitků. Vzhůru na ně!
Foto: archiv festivalu
Po první letmé rekognoskaci terénu a zjištění, že až na dílčí zmenšení se festivalový prostor zásadním způsobem nezměnil, jsem poprvé vstoupil do Radia 1 baru, kde zrovna vrcholil freneticky přijatý stand up set Underground comedy, který potvrdil strmě stoupající křivku popularity komické úderky. „Nikola Džokič je bůh!“, skandovaly zástupy spokojených fans, aby vzápětí chválu podobně intenzivní pěli i na abstinujícího Láďu Kardu či Terezu Bonaventurovou a Tomáše Plhoně. Křepký začátek opulentních hodů!
„Nikola Džokič je bůh!“, skandovaly zástupy spokojených fans, aby vzápětí chválu podobně intenzivní pěli i na abstinujícího Láďu Kardu či Terezu Bonaventurovou a Tomáše Plhoně. Foto: archiv
Plamen mých hudebních chodů pak zažehli jako vždy vynikající roztančení United Flavour, vedení skvostnou latino front woman Carmen, z jejichž kolíbavé náruče jsem letěl na svůj první vynikající objev MS edice pro rok 2022 – mladistvé hard core bohy ze Santa Cruz Scowl. Jsem tady slabou hodinku a již se koupu ve vlastním potu, řehníce se jak čerstvě zakulacený měsíc. A davy řvou!
Po letmém načichání se domácích The Fialek, které se již dávno přesvědčivě chopily vůdčího punkového žezla, jsem nemohl vynechat jako vždy energický koncert Fast Food Orchestra, kteří právem patří k stálicím festivalu. A pak již nezbylo než nahřát se chvilku šramlovitým temperamentem Vasilova Rubáše, a vyrazit na prvního headlinera 16. ročníku.
Legendární američtí brusiči Social Distortion jsou verozvěsty ladného křížení punku, blues a country. Lepá děva, svůdně se vlnící v mé bezprostřední blízkosti měla chvílemi pocit, že jde o mladistvější kopii Green Day, musil jsem ji tedy ve finále prozradit, že S.D. jsou ve skutečnosti jejich ideovými (pra)otci. Leč v podstatě skvěle bylo!
Na přímé doporučení svých vlakových přátel jsem se z azylu hlavního pódia posléze odmotal na Lucky Hazzard stage, jež pro dané chvíle patřila českým strážcům odkazu dark country, kapele Frankie and the Deadbeats. Atmosféra jak z crossoveru Lynche a Cavea, a povinnost pro všechny, kteří tento utajený klenot dosud míjeli. Hledejte a nebudete litovat!
Vystoupení čím dál masově populárnějších Mutantů, co hledaj východisko, jsem přes jejich snaživé, leč nepříliš přesvědčivé pokusy o davovou manipulaci, odzíval. Do autentického prostředí Radio 1 Baru jejich posh rapovánky bohužel nezapadly. Pozérský koktejl z WWW a P/Sti se mi nechtělo ani zašejkrovat. A proto jsem si rychle zaběhl zaskotačit s jihoamerickými divočáky Che Sudaka a pak se nechat infikovat okouzlující pódiovou špínou Redzeda, z níž by Jana Vejražku a Jiřího Konvalinku nejspíš ranila mrtvice. Zničen i podarován jsem po té již byl zralý pouze na noční hygienu, a spací pytel!
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Zápisky z Mighty Sounds (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
