Divadelní noviny > Kontext Paměti, záznamy a deníky

Zápisky z roku 1968 (II)

Lubomír Nový se zabýval Marxovou filosofií dějin a jejími různorodými pokračovateli a interprety. Dokazoval Marxovy vlivy u Troeltsche, Maxe Webera, Benjamina, ba i v Tillichově protestantské teologii.

Příznačným rysem Marxova postoje ke světu bylo jít za hranice daného v teorii i praxi. Stejně jako Horkheimer a Marcuse (Frankfurtská škola ve třicátých letech) se docent Nový zabýval Marxem jako kritikem teorií společnosti. Dovedl nás získat pro myšlenku, že Marx vůbec poprvé v dějinách filosofie vřazuje filosofii do dějinného pohybu jako aspekt produkce a reprodukce společenskolidské společnosti. A myslím, že nejen já, ale i jiní jeho studenti si dobře zapamatovali, co tak rád zdůrazňoval, že totiž Marxovou smrtí se jeho dílo uzavřelo vzhledem ke svému tvůrci, otevřelo se však k interpretacím a realizacím následovníků. A jeho kritiku uzavřených teorií uzavřených dějin jsme baštili i s navijákem. Já tedy v každém případě

A to byl taky začátek mého uvědomělého kritického politického počínání, mého vrhnutí se do dramatických fakultních událostí. Neboť naše fakulta byla jedním z nejdůležitějších hnízd progresivismu, kritik dogmatismu. Zanedlouho se nás pokusí hodit do dějinného hnojiště. A už to vlastně dělají, jenomže ti, kteří to dělají, k tomu stále ještě v této zemi nemají skutečný pouvoir. Luboš Nový dovedl koukat po holkách, měl bystré oko, a bystřil naše smysly. Vůbec nevím, jestli taky patřil k mnohoobročníkům, jak to vlastně bylo s jeho vlastním sexuálním žitím, ale tak jako ve svých úvahách o Marxovi a jeho následovnících byl otevřený i ve věcech erotických a fascinoval tím spoustu studentek a nás snad nechtě otevíral našim příštím vášním.

Imanentní vývojové zákony, dějiny eschatologií, soudy dějin a soudy boží Nový odmítal a povídal si s námi o tom. Vrátit se k praxi člověka a k dnešku, to bylo jeho zadání a stalo se také zadáním mým. S nahnutou hlavou a sonorním hlasem mně jednou pověděl, že snad by to všechno bylo jednodušší, kdybychom si počkali na trumpety, které odtroubí boží soud. Ale jednak asi tu šanci nemáme, a i kdybychom to přenechali našim potomkům, nezhostíme se žádných našich vlastních úkolů, protože věřit na boží cíle, které bychom snad měli naplňovat, je filosoficko-dějinně už jaksi minulostí.

Mysleli jsme si tak jako on, že komunismus je z hlediska ideologické struktury ideologií autoritativní a vítali jsme, když řekl, že marxsmus a socialismus mají obrovské vnitřní zdroje transformací. K tomu ostatně dodal, že nacismus tyto zdroje neměl. Citoval v té souvislosti lapidární výrok, podle nějž ve jménu Hitlera se nedalo protestovat proti Osvětimi.

To ovšem byla demagogie. Ve jménu Stalina taky ne, nikdy (snad až do Mao Ce-tunga) se něco podobného nedalo podniknout ve jménu hlavy režimu. Hlavu je vždy třeba odříznout a společenský pohyb se potom dá očekávat z nejrůznějších stran. Tak jako si to my zažíváme v našich dobrých šedesátých letech, jako jsme si to začali prožívat v jednašedesátém my na fakultě a jako si to už v daleko jiné formě zažíváme v létě 1968, například teď 20. srpna, když tady sedíme U Čápa.

Se studiem jsme už hotovi. Pavel učí na Slovensku i tady v Brně, já jsem napůl v Praze a napůl v Brně. V Praze bych měl studovat, pracovat na tématu Předmět politické filosofie. Ale nějak se k tomu vůbec nemůžu dostat, protože tady v Brně dělám politiku. Jsem nejmladším sekretářem Komunistické strany, jsem tímhle sekretářem na zdejším brněnském vysokoškolském výboru. Zažívám s tím spoustu nového. Vyjevují se mně v novém světle vysokoškolští kantoři. Vidím, jak jsou někteří z nich dobří (to myslím názorově a vůbec tak nějak lidsky) a jako kdyby patřili ke mně a ke studentům, kteří chtějí v této zemi demokracii. Obrovská spousta je jich připosralých, že se z nich člověku, a tím myslím sebe, chce hrozně často blít.

/Pokračování/

• Autor: Ludvík Kavín
• Publikováno: 13. října 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zápisky z roku 1968 (II)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ