Divadelní noviny > Blogy Kritika
Zápisník Jana Kerbra (No. 12)
Divadelní skupina Alfréd a Doris se zatím specializuje na jevištní úpravu komiksů Miloše Mazala. Ten, v žánru dost úspěšný tvůrce, je zároveň i duší souboru a podle vlastních „kreslených“ námětů tvoří činoherní libreta. Novinka nese název Komáři 2, i když nesnesitelný hmyz hraje v jevištní verzi menší roli než v „originále“.
Fabule výrazně připomíná Kafkův Zámek. Mladý kněz, nespokojený ve městě, dostane nabídku přesídlit na značně odlehlou venkovskou faru. „Přestup“ je zařízen neobvykle rychle, ale už v autobuse s neurvalým řidičem a podivnou spolucestující začíná být zřejmé, že všechno nebude úplně v pořádku. Farář před první mší na novém působišti zjistí, že kostel je prázdný, a namísto své obvykle nedělní činnosti nakonec vykouří cigaretu spolu se značně skeptickým andělem, který kde se vzal tu se vzal. Při večeři u pana starosty (který ovšem není přítomen) je představiteli obce, která usiluje o vítězství v soutěži Vesnice roku, farářovi vyčítáno, že necelebroval, a tím všechny zklamal. Atmosféra začíná houstnout až k fatálnímu finále, které tu neprozradím.
Inscenace se prezentuje jako sympatická aktivita „chudého“ divadla. Scénografie si vystačí se stále obnovovanými stěnami z bílého papíru, na který se maluje kupříkladu ona vlídná, ale přízračná vesnička. Potrhaným materiálem pak vykukují a svoje role prezentují herci. Na jevišti působí čtyři. Autor scénáře věrohodně ztvárňuje vyplašeného duchovního, herecky nejvýrazněji působí Ondřej Švec (je znát, že několikaletá zkušenost v Naivním divadle v Liberci ho jevištně zocelila) ve vydařené trojroli autobusáka, anděla a policisty. K pánům se ve stylizovaných partech, které přispívají ke zlověstnosti tohoto hororu, přidávají Tereza Karásková a Joanna Mazal Žaganová. Pátým účinkujícím je muzikant Tomáš Alferi za klávesami, který inscenaci „kostelně“ podmalovává, v úvodu produkce dokonce krátce s publikem nacvičí responzoriální vokály použité pak – poněkud rozpačitě – ve finále díla.
Komáry 2 charakterizuje jevištní šerosvit. Reflektor je zapojen minimálně, jinak se o light design starají jen baterky a svíčky. Naštěstí se herci pohybují před zmiňovanými papírovými plochami. Tento krajní přístup k vizualizaci předváděného vykouzlí – pravda – některé hrůzostrašně účinné výjevy, občas však – obávám se – přispívá i k monotónnějšímu temporytmu.
Alfréd a Doris nepochybně prezentují v pestré škále pražské divadelní nabídky originální položku a k další návštěvě (mezi jejich premiérami bývá značný časový odstup) mě nebudou muset přemlouvat. Zajdu rád, zvědavý na další kroky souboru.
Alfréd a Doris, Praha- Miloš Mazal: Komáři 2. Režie Jakub Vašíček, hudba Tomáš Alferi, výtvarná spolupráce Jana Zhořová a Libor Novotný. Premiéra 7.10.2015 v Rock-Café, Praha.
Komentáře k článku: Zápisník Jana Kerbra (No. 12)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)