Divadelní noviny > Blogy

Zápisník Jana Kerbra (No. 3)

Umělecká učiliště vypouštějí do života každý rok další a další absolventy, v případě těch divadelních to vede ke vzniku nových souborů. Jedním z nich jsou i Lamy (někdy též La´My), které momentálně v divadelním sále pražské Reduty prezentují inscenaci Kuřačky a spasitelky.

Hru Anny Saavedry (pod kratším názvem Kuřačky) jsem už viděl v provedení Národního divadla moravskoslezského v Ostravě zhruba před rokem v režii Janky Ryšánek-Scmiedtové. Text autorka přímo pro tuto činohru napsala a povedená variace na Čechovovy Tři sestry se v kombinaci s citlivou režií a kvalitními hereckými výkony promítla do pozitivního diváckého zážitku.

Režisér Martin Vokoun přistoupil k jemně ironickému, čechovovský styl však neparodujícímu textu dosti razantně a „sestry“ Olgu (Adéla Koutná), Mášu (Barbora Jánová) a Iri (Mária Holbová) nahastrošil jako odpudivé matrjošky, které v miniaturní dřevěné podobě tak těžko vydýcháváme při eventuální procházce po pražské „královské cestě“. Nerozumím tomuto kroku, zvláště když pod nánosy šminek ztrácíme celou první část možnost sledovat mimiku protagonistek a až po přestávce (sestry hrají již víceméně odlíčené, také kostýmy mají civilnější) můžeme zaznamenat, že všechny tři dámy jsou nadané herečky. Zůstávají ovšem ve stínu Viktorie Háskové, která ztvárnila sobeckou (a v této autorské modifikaci nesmírně „akční“) švagrovou Natálii. Hásková je natolik interpretačně suverénní, že ji možná režisér mohl v menším prostoru Reduty (ostatně při mnou navštívené repríze „dobře vychlazeném“) trochu krotit. Pánská složka obsazení působí vyrovnaněji. Nejvíc prostoru získává „bratr“ Andrej v citlivé interpretaci Alexandra Andrejse. Tento ulovený mužský exemplář je stále melancholičtější a pasivnější a jedno ze svých mála potěšení komentuje ironickou aluzí na jinou čechovovskou hru i postavu lakonickým: Musí se jíst.

K sestrám – stejně jako u Čechova – docházejí nesmělí nápadníci. Martin Čarný jako Baronek (původně se snad ucházel o sestru nejmladší, vzplane však k nejstarší Olze) přesvědčivě ztvárňuje nesmělého, citově rozkolísaného mladíka, který po dlouhém váhání rychle, ba zbrkle jedná. Menší roli Jana spolehlivě vykresluje William Valerián. Obdobou čechovovského Veršinina je ve hře tajemný Petr (Filip Kráčmar), s nímž Máša zprvu komunikuje pomocí chatu, a když dojde k nevirtuálnímu setkání, dopadne to – jak jinak – katastrofálně. Kráčmar věrohodně prezentuje samolibý temperament, který se z rádoby vznešeného (po chatu) láme v uraženě přisprostlý (v reálu).

Přes koncepční výhrady, které jsem naznačil, mě repríza Kuřaček a spasitelek v podstatě potěšila. Všechny interprety považuji za schopné a budu jim držet palce: abychom o nich slyšeli a viděli je i v následujících měsících a letech a aby nebyli nuceni svou profesi, v níž začínají, pověsit z praktických důvodů na hřebík.

La´My – Anna Saavedra: Kuřačky a spasitelky. Režie Martin Vokoun, dramaturgie Kristýna Čepková, výprava  Jozef Hugo Čačko. Hrají  Adéla Koutná, Bára Jánová, Mária Holbová, Viktorie Hásková, Alexandr Andrejs, Martin Čarný, Filip Kráčmar a William Valerián. Premiéra 1. 11. 2013, Reduta Jazz Club Praha.

• Autor: Jan Kerbr
• Publikováno: 5. ledna 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zápisník Jana Kerbra (No. 3)

1. Filip Kráčmar

   

   Přijďte se podívat 8. 1. 2014 do Reduty!

   https://www.facebook.com/events/698439713520849/?ref_dashboard_filter=upcoming

   https://www.facebook.com/pages/Divadlo-LaMy/270090326387725?fref=ts

   05.01.2014 (18.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ