Divadelní noviny > Blogy Kritika
Zápisník Jana Kerbra (No. 8)
Z mnoha billboardů se na nás významně (obávám se, že v některých případech i výhrůžně) usmívají velké portréty těch, kteří hodlají usilovat o naši voličskou přízeň.
Jakési volby nanečisto – především pro dětského diváka – připravilo pražské Divadlo Minor v inscenaci Demokracie. FOTO archiv Divadla Minor
Jakési volby nanečisto – především pro dětského diváka – připravilo pražské Divadlo Minor v inscenaci Demokracie režiséra a hlavního scénáristy projektu Braňa Holička. Ten v programu píše: Chtěli jsme, aby děti na vlastní kůži poznaly, jak demokracie funguje – že výsledek voleb je kolektivním rozhodnutím všech voličů. Že pokud budeme volit nezodpovědně, zbrkle a emotivně, můžeme se dočkat špatných rozhodnutí a špatných zákonů, které zpětně ovlivní náš život. Ale také, že je demokracie důležitá a potřebná, protože nás chrání před svévolí a diktaturou a umožňuje nám podílet se na řízení země.
A jak byl tento záměr (viděl jsem premiéru) naplněn konkrétně? Šestice podivných jedinců, připomínajících snad červy (neatraktivní kukly na hlavách dělají ze sympatických protagonistů bytosti bez šarmu) rozebírá stavebnici z větších a menších kostek. Ke dvěma mikrofonům se brzy dostaví dva moderátoři (společenská saka jsou kombinována se snad šaškovskými přiléhavými nohavicemi) a vplujeme do televizního přenosu volebních výsledků tak, jak je léta s napětím sledujeme, „sportovně“ zprostředkovávané Marcelou Augustovou.
Šestice podivných jedinců, připomínajících snad červy (neatraktivní kukly na hlavách dělají ze sympatických protagonistů bytosti bez šarmu) rozebírá stavebnici z větších a menších kostek. FOTO archiv Divadla Minor
Jde o celkem jednoznačnou parodii těchto přenosů, vtipnou tu více, tu méně. Že o čerstvých povolebních prohlášeních politiků nemáme žádné iluze, je známá skutečnost. Poměrně rozšířený lidový komentář praví: Bylo to takové jejich blablabla. Ale založit na zmíněném mlžném citoslovci mnohaminutové jevištní škorpení, to je přecenění účinnosti nápadu, které vede k retardujícímu tempu a nudě – za děti mluvit nemohu, nerušily, ale ani se nesmály.
Po přestávce se jako mávnutím čarovným proutkem vše změní k lepšímu. Jdeme jako publikum k volbám, dostaneme každý hlasovací krabičku s šesti možnostmi a opravdu reálně volíme – celkem čtyřikrát vytvoříme společně rozložení politických sil ve společnosti – divadelním sále.
Šest stran má následující programy: Cvičit,Učit, Tančit, Neřešit, Hrát si, Dožít. FOTO archiv Divadla Minor
Princip pamětníkům trochu připomene slavný kinoautomat, ale, pravda, tato hra na vlastní zodpovědnost neomrzí. Šest stran má následující programy: Cvičit,Učit, Tančit, Neřešit, Hrát si, Dožít.
Asi není náhoda, že v prvních volbách zvítězila „důchodcovská“ strana Dožít. Sympaticky neagresivní Jan Matásek patrně probudil sympatie zúčastněných dospělých (a těch bylo na premiéře jistě víc než bude později na představeních pro školy). Jeho neagresivní přístup však po prvním kole přivodil velmi nejisté chování při povolebním koaličním vyjednávání a strana Dožít se nechala připravit o několik poslaneckých křesel (znázorněných již zmiňovanými barevnými kostkami).
V dalším vývoji politické situace v sále se po opakovaných volbách stále silněji prosazovala strana Učit. V povolební situaci bylo publikum vždy aktivizováno, aby kupříkladu cvičilo, tančilo, také nic neřešilo. Ale smysluplná aktivita strany Učit pod energickým vedením Evy Nosálkové nabízela vždy jinou aktivitu: opakování anglických slovíček, připomenutí hlavních měst evropských zemí, jednoduchou matematiku.
Nevím, do jaké míry měli protagonisté přichystané jednotlivé scénáře, ale působili improvizačně uvolněně, hráli přesvědčivě a volby byly velice příjemnou zábavou. FOTO archiv Divadla Minor
Nevím, do jaké míry měli protagonisté přichystané jednotlivé scénáře, ale působili improvizačně uvolněně, hráli přesvědčivě a volby byly velice příjemnou zábavou. Ani moderátoři (jedním z nich byl ypsilonský Daniel Šváb) nepostrádali duchapřítomnost. Po čtveru volbách bylo pak publikum – nejenom to dětské – nabádáno k občanské odpovědnosti, k účasti ve volbách a k angažovanosti vůbec. Tato výzva mi osobně není vůbec cizí, přesto závěrečný song trpěl nadměrným patosem (včetně do něho zabudovaného začátku české hymny).
Život inscenace není plánovaný jenom do začátku již blížících se voleb, jistě se budou později dolaďovat aktualizující jevištní situace. Občanský potlach je to v podstatě velmi příjemný, ale první část by potřebovala zdynamizovat.
Divadlo Minor – Braňo Holiček a kol.: Demokracie. Režie Braňo Holiček, hudba a texty písní Jan Matásek, dramaturgie Jan Tošovský, výprava Nikola Tempír, kostýmy Petra Vlachynská. Premiéra 21.září 2014
Komentáře k článku: Zápisník Jana Kerbra (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
