Zápisník Milana Uhdeho (No. 1)
Břetislav Rychlík se jako režisér statečně utkal s textem Veselky Stanisława Wyspiańského: inscenoval ji v Mahenově činohře jako groteskní mystérium na téma svatby, na níž se setkají intelektuální městský svět ženichův s nevěstinou vesnickou komunitou, ale kam dorazí i hosté z nadzemských, ba mystických krajin i z historie polských vzpour a rebelií.
Revoluce z kocoviny, nebo kocovina z revoluce? FOTO archiv NDB
Na jedné z prvních repríz dne 19. října diváci tiše zírali: jednak není hlediště Mahenovy činohry připraveno na ostře stylizované, útočné výjevy, v něž „folklor“ Veselky proměnil režisér, jednak nemají vzpurné polské motivy s čím souznít na české straně. Kdypak že se Češi a Moravani naposled vzbouřili a postavili proti etablované moci? Jako sedláci, kteří skončili u Chlumce, a vstoupili tím do posměšného úsloví?
Nechápavě se Brňané tvářili na motiv „zlatého rohu“, který se podobá svazku klíčů, s nimiž se dá zvonit k činu: co tím kdo chtěl říct? Navíc Rychlík i polský pokus o vzbouření interpretoval jako grotesku, z níž se po propité noci trapně procitá. Kam tím mířil? Bavili jsme se spolu se ženou výborně, smáli se i zamýšleli, ale navzdory sálu plnému předplatitelů jsme si připadali hodně osaměle.
FOTO MICHAL SVÁČEK
Komentáře k článku: Zápisník Milana Uhdeho (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
