Divadelní noviny > Blogy

Zápisník nezmizelé (No. 18)

Opera Národního divadla pozvala první dámu Metropolitní opery v NYC Keri-Lynn Wilson, aby se ujala taktovky nad Dvořákovou Rusalkou. A ukázala, že není „jen“ manželkou Petera Gelba!

Přišla sebevědomá, usměvavá, velmi vysoká štíhlá blondýnka, které byste určitě nehádali padesát let. Její pojetí bylo pohádkové. Podtrhla mysterium, které v této inscenaci z roku 2009 vytvořili Jiří Heřman a Jaroslav Bönisch. Velmi detailně propracovala jednotlivá místa, hrála si s tempy, která citlivě korespondovala s dějem. Dějovou linku jakoby plasticky ovinula hudbou. Její gesta a pohyby byly čitelné, elegantní a energické.

Velká škoda, že orchestr evidentně podcenil tuto příležitost. Možná nedůvěra vůči ženě za dirigentským pultem? Možná necvičili? Možná měli málo prostoru na zkoušení, nebo špatný den..? Nevím. Ale těžko lze omluvit přehmaty, nejednotné nástupy, nejrůznější pazvuky, zvlášť v dechové sekci, zejména v hornách. Znělo to tak trochu, jako by orchestr hrál znuděně.

Na výsledku má určitě podíl nedostatek zkoušek, to je ale věcí organizace ze strany Národního divadla a vzájemných možností a podmínek vytvořených k práci. Jistě ale orchestr nezažil takovou situaci poprvé. A víme, že umí hrát mnohem lépe a zaujatěji, jak už mnohokrát dokázal!

Celou dobu jsem na dirigentku dobře viděla a z pohledu zezadu se její gesta jevila precizní. Někdo to možná nazve počáteční neuvolněnou atmosférou, ale nemůžu si pomoci, připravený orchestr zní jinak. Byť by nedostal všechny nástupy. O to víc, pokud se jedná o představení, které patří do kmenového repertoáru!

Sólisté podali solidní výkon, nikdo z nich nevynikal. Dana Burešová byla autenticky vypadající Rusalkou. Křehká, zasněná víla s příjemným, spíš subtilnějším hereckým projevem. Hlasově ji znám v o něco lepší kondici, ale celkový dojem byl dobrý. Richardu Samkovi s roli Prince se nepovedlo pár tónů ve vysokých polohách a jeho hlas se mi zdál celkově jako by z části obrácený dovnitř. Jiří Sulženko nebyl démonickým Vodníkem, spíš posmutnělým, ale mužným otcem. Jolana Fogašová si dvojroli Ježibaby a Cizí kněžny herecky vysloveně užila. Hlasově sice nevynikala, zato oběma postavám vtiskla až nebezpečnou svůdnost, vytvořila z nich energické femme fatale. Zejména mi utkvěly momenty, kdy jako Kněžna posílá na konci druhého dějství Prince „v hlubinu pekla bezejmennou“, odchází středem po prostřené tabuli a rozkopává poháry a talíře. Nebo scéna, kdy lapí kuchtíka a místo obvyklého strašení, že skončí na talíři, ho velmi smyslně svádí.. Půvabná dvojice Kateřina Jalovcová (Kuchtík) a Ivan Kusnjer (Hajný) se osvědčila jako vždy, stejně tak žínky v podání Yukiko Kinjo, Lucie Hájkové a Kateřiny Jalovcové.

Keri-Lynn Wilson působí jako hostující dirigentka u významných světových operních souborů a orchestrů. V nynější sezoně hudebně nastudovala novou inscenaci Verdiho Aidy v Anglické národní opeře v Londýně a diriguje též Lazebníka sevillského v Bavorské státní opeře v Mnichově, novou adaptaci Bizetovy Carmen ve Varšavě a právě Rusalku v Praze. Narodila se v kanadském Winnipegu, vystudovala tam hru na flétnu, klavír a housle. Další hudební vzdělání získala na Juilliard School v New Yorku, kde byl jejím učitelem slavný flétnista Julius Baker a kde ve věku jednadvaceti let debutovala v Carnegie Hall. Po obdržení stipendia Bruna Waltera pak pokračovala ve studiu dirigování pod vedením Otto-Wernera Muellera. V tomto oboru debutovala v Anglické národní opeře, kde nastudovala inscenaci Pucciniho Dívky ze Zlatého západu v režii Richarda Jonese. Ještě během studia asistovala Claudiovi Abbadovi na Salcburském festivalu a spolupracovala s hudebním centrem v Tanglewoodu. Po studiích napřed působila jako mimořádná dirigentka Dallaského symfonického orchestru až do roku 1998, kdy zahájila mezinárodní kariéru hostující umělkyně. Od té doby pravidelně spolupracuje s mnoha prestižními operními domy, dirigovala desítky inscenací a koncertů. Působila také jako hudební ředitelka Národní slovinské filharmonie.

Rusalka v jejím podání a vůbec nápad přizvat ke spolupráci někoho netradičního jsou svěžím momentem v klasickém běhu sezóny. Podobně vzpomínám na podzimní výjimečný koncert ve Fóru Karlín, kde Národní divadlo uvedlo Bergův houslový koncert a druhé dějství Wagnerovy Valkýry! /Viz Zápisník nezmizelé (No. 8)/ Rozhodně je třeba vnímat takové vybočující projekty jako cestu správným směrem.

Národní divadlo – Opera, Praha – Antonín Dvořák: Rusalka. Autor libreta: Jaroslav Kvapil, Hudební nastudování: Jakub Hrůša, Režie: Jiří Heřman, Scéna: Jaroslav Bönisch, Kostýmy: Alexandra Grusková, Světla: Daniel Tesař, Sbormistr: Pavel Vaněk, Choreografie: Jan Kodet, Dramaturgie: Beno Blachut. Orchestr Národního divadla, Sbor Národního divadla, Balet Opery Národního divadla. Premiéra: 13. května 2009. Psáno z reprízy 28. 3. 2018.

• Autor: Veronika Paroulková
• Publikováno: 31. března 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zápisník nezmizelé (No. 18)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ