Zápisník nezmizelé (No. 9)
Nečekaně intimní Poulenc, královny a korunní princ – Břevnovská hudební setkání přivedla do Tereziánského sálu dva skvělé klarinetisty, učitelku a žáka, a vynikající klavíristku.
Ludmila Peterková, Marek Švejkar a Slávka Vernerová Pěchočová se podělili o sedm skladeb, ukázali sólové umění i krásu komorní hry. Tak nějak si představuji hudební salony v tom nejhezčím kontextu – překrásné prostory spíš subtilnějšího ražení, společnost lidí, kteří milují hudbu, umělci podobného naladění a hezká myšlenka, nijak dravá, spíš kladoucí důraz na rozmanitost, nápad, hodnotu a styl!
Břevnovská hudební setkání otevřela svoji už třetí hudební sezónu. Jde o cyklus koncertů, které se konají střídavě v Tereziánském sále a Bazilice sv. Markéty a kladou důraz na genia loci a také (v neposlední řadě) na pomoc místním, zejména starším divákům, kteří nemohou za hudbou cestovat do centra Prahy z důvodů zdravotních, ale i finančních. Kvalitní hudba tak přichází za nimi, do jejich bydliště.
Třetí koncert letošního programu nesl podtitul Královny klarinetu a klavíru.
Marek Švejkar. FOTO archiv
O zmíněných dámách není v tomto ohledu pochyb, ale zmínkou o korunním princi jsem chtěla vyzdvihnout nadějné mládí. Marek Švejkar absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídách Milana Poláka a právě Ludmily Peterkové a nyní studuje jako vůbec první český klarinetista na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse de Paris a má na svém kontě už řadu cen ze světových soutěží i například vystoupení s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Během večera jsme ho měli možnost slyšet čtyřikrát. Samotného s klavírem ve třetím kuse, ve fantazii na motivy z Carmen Pabla de Sarasate v arr. Nicolase Badeyrou pro klarinet a klavír. Jde o virtuózní part plný nástrah, rychlých přehmatů mezi polohami, pasáží extrémně náročných na dech i techniku, kombinujících legatové skupinky s nasazenými tóny. Pokud byste jen poslouchali, možná byste měli místy pocit, že hrají klarinety dva. Marek Švejkar ale ukázal umění své i jeho nástroje. Ráda mu prominu pár skromných kosmetických nepřesností. Obdivovala jsem kultivovanou vyrovnanost jeho tónu, precizní techniku a někdy až nekonečný dech bez ztráty energie (to je zřejmě předané tajemství od Ludmily Peterkové, která také občas působí tak, že dýchat nemusí). Tento teprve 22letý rodák z Chomutova má zdá se nakročeno k významné hudební kariéře.
Bylo znát, že tito muzikanti spolu hrají rádi. FOTO Facebook
Všichni tři se představili v úvodu koncertu v koncertním kuse d moll č. 2, op. 114 Felixe Mendelssohna Bartholdyho a také na závěr v Divertimentu Il convegno (Setkání) Amilcare Ponchielliho. Obě skladby vyzněly hravě, s nasazením, půvabem a vnitřním „úsměvem“. Bylo znát, že tito muzikanti spolu hrají rádi. Stejně tak vyzněly i Tři romance, op. 94 Roberta Schumanna, které přednesly obě dámy. A výkon Ludmily Peterkové v Hommage á Richard Strauss Bély Kovácse a Slávky Vernerové Pěchočové ve skice pro klavír Macbeth a čarodějnice Bedřicha Smetany právem připomněly, že hrají skutečné královny.
O vrchol večera se ale postarala náhoda. Stačilo jedno nechtěné opření se o vypínač a sál potemněl. Právě ve chvíli, kdy se po přestávce klaněli Ludmila Paterková a Marek Švejkar, aby zahráli Sonátu Francise Poulence. A kouzelný moment byl na světě. Světla totiž technologicky potřebovala pár minut k tomu, aby se dala znovu zapnout. Nenechali se rozhodit, rozsvítili dvě maličké lampičky u společného notového pultu a do naprostého ticha a okolní tmy narušené jen odrazy lamp dopadajícími na bohaté nástropní i nástěnné malby, štuky a leštěnou podlahu Poulenca zahráli. Získal tak neskutečnou sílu, intimitu i intenzitu.
Břevnovský klášter, kde se koncerty konají. FOTO Praha.eu
Inspirativní a přirozeně milý večer, rozpoložení, které má hudba navodit. A dramaturgie, která nestraní jen někomu. Dnes to byl klarinet a klavír, předtím harfa s hobojem nebo barokní orchestr, příště zas adventní a vánoční program, slavné operní scény nebo violoncello s klavírem v dílech Beethovena, Janáčka a Kundery. Oceňuji přínos takového hudebního cyklu, jeho usazení v patřičných ambicích, přínos i to, že představuje vedle známých hvězd nadějné mladé umělce.
Komentáře k článku: Zápisník nezmizelé (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
