Zápisy ze zlínských setkávání 2019 (No. 1)
Květnový May a Alexandro sklepmistr
I přes nepříliš vlídné počasí vlilo úterý do promrzlých tepen účastníka 24. ročníku mezinárodního divadelního festivalu Setkání Stretnutie mnoho důvodů k nespoutaným projevům radosti. Příval v podstatě pozitivních dojmů zahájila úderem hodiny desáté na Malé scéně brněnská Polárka. Výjimečně hravá imaginace režiséra Jiřího Jelínka přetavila letitou literární legendu jménem Vinnetou do plnokrevných divadelních hrátek, v nichž je ukryta přemíra prvotřídní pastvy k potěše dětí, rodičů, dědků i bab.
Zatímco v případě Mayových románů jsou ženy povětšinou jen pasivními objekty, polárkovská inscenace je povyšuje na jeden ze základních principů hry. Foto Polárka
Jedním z nejcennějších aspektů bezpochyby povedené Jelínkovy dramatizace je brilantní práce s ženským elementem. Zatímco v případě Mayových románů jsou ženy (s čestnou výjimkou Nšo-či!) povětšinou jen pasivními objekty sloužícími a) primárně k ochraně, b) následně jako motivace k pomstě, polárkovská inscenace je povyšuje na jeden ze základních principů hry. Matky coby přirozený základ rodinného společenství a šiřitelky mýtu se zde stávají přímým protipólem mužského bratrství jako druhého z klíčových motivů mayovské variace.
Ve svých nejlepších momentech nezapře polárkovský Vinnetou poetickou spřízněnost s Trnovou dívkou Jáchyma Topola či Carterovou Školou Malého Stromu. Dramatizace se logicky soustředí na vývoj vztahu ústředního pokrevně-bratrského dua, jež v okouzlujícím mixu nostalgické jímavosti a přidrzlé ironie ztvárnili Jaroslav Tomáš a David Smečka, jehož ocelové pěsti drtí nejen zavilé nepřátele multikulti přátelství, ale tradičně i struny kytary – velitelky sehraného bandu, jenž vyluzuje živelný hudební doprovod, v němž se potkávají původní melodie s řadou popkulturních citací. Jelínkovo řádění v divoce západních kulisách bez větších problémů dokonce ustojí i jistě ošemetné pomrkávání směrem k aktuální uprchlické pseudo-krizi, nadmíru sympatická je i jeho tendence neuhýbat před tragickými motivy. Smrt se vznáší nad jevištěm jako nad prérií sup a svou drtivou emocionální silou se vyrovná i filmovým adaptacím.
Sehranný band vyluzuje živelný hudební doprovod, v němž se potkávají původní melodie s řadou popkulturních citací. Foto Polárka
Skvostně sehraný ansámbl, jenž výborně hraje, ovládá loutky i muzicíruje, vhodně doplňuje funkční scénografické řešení Báry Čechové i animované projekce Matěje Pospíšila, které dynamizují jevištní rej i podtrhují groteskně-westernovou atmosféru inscenace. Bouřlivé reakce zjevně spokojeného multigeneračního publika byly neklamným projevem jasného zdaru Jelínkovy neortodoxní vinnetouovské vize. Gratuluji!
V úterním odpoledni se následně v šatně orchestru Městského divadla Zlín představil absolventský ročník Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění s inscenací Panický kabaret (divadelní pocta Alexandru Jodorowskému). Tvorbu světoběžníka, všestranně talentovaného umělce a hypnoticky kouzlícího jurodivce do svých elegantně štíhlých paží temperamentně drapl čerstvý držitel Ceny Martina Porubjaka a Jodorowského poetický spřízněnec Jan Antonín Pitínský a nutno dodat, že výsledná jevištní kompozice nese většinu obvyklých atributů jeho vybroušeného režijního stylu i jasný punc umělecké kvality.
Zkušený žonglér s divadelními konvencemi zde navíc výborně zafungoval i coby pedagog, neboť jeho empatické a filigránsky přesné vedení je dominantním strůjcem vynikající kolektivní souhry nepříliš zkušeného souboru hereckých nadějí. Ten v kabaretní inscenaci, jež na úterní repríze velmi dobře zúročila netypický divadelní prostor, jasně demonstruje vysokou úroveň zdatnosti pohybové, podstatně méně však již své schopnosti suverénně promlouvat jevištní řečí. Pozornost na sebe logicky strhává jediný muž na palubě Petr Ťopek, jehož variaci na kabaretiéra nechybí lehce androgynní charisma, smysl pro komediální timing ani naprosto nezbytný nadhled.
Všichni zúčastnění oddaně plní přání a příkazy vládce divadelního imaginária, od intelektuálního mikrokosmu Alexandra Jodorowského si ale udržují nekompromisní odstup. Performerovo pochopení ani myšlenková analýza dramatické předlohy zde nejsou důležité, psychologické herectví je jednoznačně nežádoucí. Místy tak vzniká efekt panoptika voskových figurín či loutkového divadla se živými herci, což je jev sice lehce iritující, v logice žánru však bez větších problémů akceptovatelný. Základní jednotkou Panického kabaretu je totiž kolektiv, nikoli herecké individuum. U první absolventské inscenace tento přístup nehodlám rozporovat, doufám však, že v projektech dalších již studenti dostali větší prostor projevit se samostatně. Tvůrčí potenciál jim totiž rozhodně neschází a schopnosti verbální se vždycky dají zlepšit. Nezatracuji, pozornosti doporučuji a setrvalý vzestup přeji. Salut!
Divadlo Polárka, Brno – Karel May: Vinnetou. Režie: Jiří Jelínek, hudba: David Smečka, scénografie: Bára Čechová, dramaturgie: Monika Jelínková j.h., projekce: Matěj Pospíšil. Hrají: Jaroslav Tomáš, David Smečka, Táňa Hlostová / Anna Hřebíčková j.h., Monika Jelínková j.h. / Růžena Dvořáková j.h., Tereza Lexová, Kateřina Veselá a Kateřina Francová. Kapela Oldies: Jáchym Panáček, Adam Hlavatý a Ondřej Hudeček. Premiéra 23. 2. 2019. Na festivalu Setkání Stretnutie 14. 5. 2019.
Divadlo Mandragora (Zlínská soukromá vyšší odborná škola umění) – Panický kabaret (divadelní pocta Alexandru Jodorowskému). Režie: Jan Antonín Pitínský. Hrají: Kristýna Dufková, Tereza Preiningerová, Petr Ťopek, Daniela Vošahlíková a Nikola Zavřelová. Premiéra 10. 10. 2018 v šatně orchestru Městského divadla Zlín. Na festivalu Setkání Stretnutie 14. 5. 2019.
///
Více o inscenaci Vinnetou na i-DN:
Vinnetou to v brněnské Polárce vyhrál
…
Více o festivalu na i-DN:
…
Komentáře k článku: Zápisy ze zlínských setkávání 2019 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
