Zápisy ze zlínských setkávání (No. 5)

Páteční dopoledne pro mne znamenalo další střet s aktuální uměleckou formou Městského divadla Zlín. Po rozporuplném Zvlčení (Prolnutí) a povedených intermezzech v podobě scénických čtení Identity se tentokrát jednalo o jevištní adaptaci literárního bestselleru Dobrý proti severáku v režii ředitele MdZ Petra Michálka.

I v místních končinách nesmírně populární epistolární román Daniela Glattauera disponuje v dramatizaci Ulrike Zemmeové neokázalou intimní divadelností, jež je pro komorní prostory nanejvýš vhodná. Autoři v rámci oživení klasického žánru moderními principy navíc zvolili identický princip jako tvůrci filmu Láska přes internet (You’ve Got Mail, USA, 1998, režie: Nora Ephron), kdy ručně psané dopisy nahradili elektronickou poštou. Není tudíž divu, že i scénografické řešení inscenace, jehož se chopil legendární doyen domácí divadelně -výtvarné scény Jaroslav Čermák, jednoduše, avšak precizně formuluje dva základní aspekty inscenovaného artefaktu – intimnost sdělovaného a sterilitu způsobu, jímž mezi postavami probíhá komunikace. Přední průhledná stěna vizuálně evokuje plochu monitoru, stísněné životní prostory Lea a Emmi pak příslovečné zlaté klece. Kostýmy Zdeňka Nedorosta nenásilně posouvají dvanáct let starou předlohu směrem k současnosti. Sentimentální retro se tedy naštěstí nekoná. Za zmínku stojí i práce s hudbou, která je nejen sugestivním spouštěčem atmosféry, ale především intenzivním významotvorným prvkem, který zdařile akcentuje vnitřní osamělost postav, jejich nerozhodnost, zasněnost, i dlouhodobou pasivitu.

Skvělými tvůrčími partnery jsou režisérovi nejen dramaturgyně Katarína Kašpárková Koišová, ale především herecký tandem Marta Bačíková a Gustav Řezníček. FOTO MdZ

Dobrý proti severáku je evidentním pokračováním intimní dramatické linie, kterou v kontextu dramaturgie MdZ reprezentuje Harrowerův Blackbird, tedy přirozené legitimní protiváhy dominantní produkce na velkém jevišti, respektive ve Studiu Z. Režie Petra Michálka se naštěstí zcela zdržuje okázalých gest. Je plně soustředěna na dokonalou definici hořko-sladké jevištní (post)romantiky. Skvělými tvůrčími partnery jsou mu nejen dramaturgyně Katarína Kašpárková Koišová, ale především herecký tandem Marta Bačíková a Gustav Řezníček.

Emmi Marty Bačíkové je komplexní lidskou bytostí. FOTO MdZ

Jakkoli oba zmínění aktéři zabírají v mém dlouhodobém osobním žebříčku „důvodů, proč se do Zlína opakovaně vracím“ vysoká postavení pravidelně, jejich interpretace „síťových“ milenců patří k tomu nejlepšímu z jejich dosavadních uměleckých životopisů. S lehkostí se vyrovnávají s řadou stereotypem hrozících nástrah jim svěřených charakterů – symptomy asociálnosti (Leo), manželského vyhoření (Emmi) i alkoholismu a vzájemné rostoucí přitažlivosti (oba) zvládají bez použití zjednodušujících berliček obvyklých hereckých klišé, nebo nepřípadného patosu. Jsou k sobě příkladně profesně empatičtí, omezení vyplývající ze zvoleného žánru i scénografického řešení prostoru pro ně nečiní žádný problém, jevištní práci s mikroportem by mohli vyučovat. Oběma se podařilo jejich postavy povýšit nad literární předobraz – Emmi Marty Bačíkové je komplexní lidskou bytostí, u níž nerozhodnost vyvěrá nikoli z pouhé rozmarnosti, ale především ze zodpovědnosti k vlastní rodině. Její touha postupně roste, stejně jako sex appeal. Emmina přeměna z Bernardovy Olive do Leovy Betty Boop je fascinující i přesvědčivá. A Gustav Řezníček opět dokazuje, že umí směšnost a posmutnělost spojovat s bryskností Rychlonožky, sebeironií Woodyho Allena, šarmem Gregoryho Pecka a úsměvem sobě vlastním.

Z rozpáleného tvůrčího kotle Městského divadla Zlín se vylil kus kvalitního divadla. FOTO MdZ

Z rozpáleného tvůrčího kotle Městského divadla Zlín se vylil kus kvalitního divadla, který je vstřícný jak k fanouškům literární předlohy, tak i k divákům, kteří se s ní ještě neměli možnost setkat. Festivalové uvedení inscenace, která se běžně hraje v prostorách divadelního klubu Dílna, sice bylo negativně poznamenáno přesunem do Studia Z, jehož prostory nejsou pro zvolenou estetiku inscenace ani její étos tak dispozičně přívětivé – mj. i skupinou divoce rušících diváků převážně důchodového věku, kteří se během představení neváhali posilňovat z přinesených demižonů či hlasitě chrápat v prvních řadách. To však nic nemění na tom, že zlínská adaptace knižního trháku je událostí, jíž by byl zločin ignorovat. Představuje v našem teritoriu vzácný příklad extraligového divadelního popu, který spojuje cílové skupiny. Dobrý proti splínu!

Městské divadlo Zlín – Daniel Glattauer, Ulrike Zemme: Dobrý proti severáku. Režie: Petr Michálek, překlad: Michal Kotrouš, dramaturgie: Katarína Kašpárková Koišová, scéna: Jaroslav Čermák, kostýmy: Zdeněk Nedorost, projekce: Jakub Michálek, hudba: Petr Copy. Premiéra 3. února 2018 v Dílně MdZ. Psáno z festivalového uvedení 18. května ve Studiu Z MdZ.

Příště si přečtete: Up End Down a Brajgel!

///

Více na i-DN:

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 1)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 2)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 3)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 4)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 5)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 6)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 7)

…

Zápisy ze zlínských setkávání (No. 1)