Zapomenutá knížka o operetě
Publikací o operetě není mnoho a v posledních desetiletích už teprve ne. Kdo ví, jestli tato nebude u nás vůbec poslední svého druhu.
Spojuje dva autory, dlouholeté spolupracovníky v souboru zpěvohry Státního a posléze Národního divadla v Brně, herce, zpěváka a šéfa souboru Františka Zacharníka a dlouholetého dramaturga Vojena Drlíka. A dva rozdílné texty: vzpomínky s věcnou historií brněnské operety v její poslední fázi.
Text Františka Zacharníka dal jméno celé publikaci: Ve službách operety, rozvzpomínání na kolegy a další služebníky lehkonohé Múzy. Typickým laskavým způsobem Zacharník vzpomíná na nejrůznější lidi pohybující se kolem operety, jak je poznával od konce šedesátých let i jak se o těch starších v kuloárech dozvěděl. Žádné pikantnosti, ale hutné výstižné miniportréty lidí dnes už zpravidla zapomínaných spolu s operetním kumštem. Ale jeho textem se mihnou i začátky třeba Marty Kubišové nebo Jitky Zelenkové či Milana Chladila a Zacharník přesně charakterizuje i velká jména herecká (Oldřich Nový, Antonín Julínek), dirigentská (Arnošt Moulík), režisérská (Stanislav Fišer, Stanislav Regal, Rudolf Kulhánek) a dramaturgická (Ivo Osolsobě). Text symbolicky členěný do tří jednání začíná Zacharníkovým mládím a okolnostmi, za nichž se dostal k profesionálnímu působení v operetě v Krušnohorském divadle v Teplicích, druhé a nejdelší jednání je věnováno brněnské zpěvohře v legendární Redutě a třetí posledním rokům brněnské operety v Mahenově divadle a Zacharníkovu šéfovskému období. Přestože je Zacharník bytostný optimista, přece jen z poslední části vzpomínek probleskuje smutek člověka, který operetu miluje a musel být u konce souboru, jehož počátky sahaly hluboko do první republiky. Nechybějí ani cudné vzpomínky na vlastní autorskou, libretistickou a textařskou, a vlastně i literární Zacharníkovu tvorbu.
Vojen Drlík pod názvem Finále brněnské operety – od normalizace k likvidaci zpracoval studii o posledních třiceti letech brněnské zpěvohry, podrobně se zabýval zejména polistopadovým obdobím až do převedení souboru z Národního divadla do Městského divadla k 1. lednu 2003, kde jeho skutečná existence po několika měsících a jedné nevydařené inscenaci (Orfeus v podsvětí) skončila a někteří sólisté byli začleněni do muzikálových produkcí. Drlík se věnuje repertoáru, souboru a jeho vůdčím osobnostem, text se v těchto pasážích blíží stručné kronice dění, nicméně neopomněl zobecňující postřehy postupného problematizování existence souboru, které z pozice dramaturga sám prožil. Autorsky mu to přineslo výhody i nevýhody. Obešel se bez nedostatku pramenného materiálu, jakkoli pečlivě soustředil a zapracoval všechny relevantní recenze a články, ale málo platné, nemohl se zbavit osobního roztrpčení z likvidace brněnské operety – a je to pochopitelné. Jako pamětník i trochu účastník těch událostí si také stále kladu otázku, jestli to všechno proběhlo správně, i když obtíže koexistence operetního a činoherního souboru v Mahenově divadle v době, kdy byla Reduta uzavřena a posléze rekonstruována, byly sotva řešitelné jinak než odchodem jednoho souboru jinam. Ostatně i dnešní provoz Národního divadla v Brně už ve třech budovách a bez operety není vůbec jednoduchý. Drlík podle mého správně poukázal na skutečnost, že přesun zpěvohry do Městského divadla řešil problém budov a také tabulkových míst ve zřizovaných divadlech, nikoli však záchranu operety samé, kterou Stanislav Moša nikdy provozovat nehodlal a operní soubor jí pohrdal. Dnes je zřejmé, že dobře provozovaná opereta by nejen v Brně našla své diváky, z dříve specializovaných operetních souborů už dnes nezbylo nic, kromě regionálních operních souborů operetní repertoár pravidelně uvádějí jen v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Vojen Drlík však přes osobní prožitky prezentuje tehdejší události věcně a pečlivě je dokládá dobovými články a názory. Připomíná i kontext, především přehlídky operetního a muzikálového divadla a na ně navázané diskusní kulaté stoly, vše pořádané s Jednotou hudebního divadla – byl jsem přirozeně při tom. Dnešní vloni oživená přehlídka Dokořán pro hudební divadlo v Městském divadle v Brně je toho logickým pokračováním. Kniha obsahuje dobře vybraný obrazový materiál, především snímky z inscenací, soupis brněnského operetního repertoáru od sezony 1969/1970, rejstřík a anglické resumé. Užitečná publikace, jen škoda, že hodně utajená, veřejnost, i odborná, o ní možná vůbec neví.
František Zacharník, Vojen Drlík: Ve službách operety. JAMU Brno 2018, 205 stran.
Komentáře k článku: Zapomenutá knížka o operetě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
