Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Zaráz 2023: Část uherskohradišťská

    Ve druhé části festivalu Zaráz 2023 se představilo Slovácké divadlo Uherské Hradiště se třemi inscenacemi rozdílných žánrů. Ty spojovalo především jméno Jiřího Hejcmana, jenž ve všech třech titulech ztvárnil hlavní či přinejmenším velmi výrazné role, a dále pak sehranost tamního souboru, který nerozložilo ani jeho nedávné drastické zeštíhlení.

    Kateřina Michejdová a Jiří Hejcman. Foto: Filip Fojtík

    Do přehlídky vstoupili uherskohradišťští Crimpovou adaptací známé Rostandovy hry Cyrano z Bergeracu v režii Doda Gombára. Nejsem zastáncem parazitování na známých textech, jejichž přepisy se autoři (možná) snaží zpopularizovat zejména sami sebe, případně se lehkým způsobem obohatit, nicméně Crimpovu adaptaci Cyrana do této kategorie neřadím. Dramatik totiž dokázal romantický příběh posunout do obecnější roviny, díky čemuž měli tvůrci bohatší možnosti výkladu jednání postav v čele se Cyranem. A ještě jedna osobní poznámka na okraj. Kvituji též s povděkem, že Crimp zapracoval na prolongovaném úvodu, který je u Rostandova Cyrana k nepřečkání.

    V Gombárově inscenaci se setkáváme se Cyranem, který se kvůli neopětované lásce k Roxaně stává podivínským mužem snažícím se do vztahu mileneckého páru Roxany a Kristiána neustále nějakým způsobem zasahovat. Vlastně nemá moc daleko k sobeckému manipulátorovi. Jiří Hejcman drží Cyrana v mantinelech méně mluvného chlapa, za jehož strohými a chladně pronášenými slovy není přesně možné rozpoznat jeho myšlenkové pochody. Herec ukázněně zachovává tuto režií danou fazónu téměř po celou dobu inscenace, o to silněji působí závěr, kdy Roxaně vyjeví, co se v něm za ty roky odehrávalo. I přes chvilkové dojetí ovšem za tím vším zůstává pachuť Cyranových činů, jimiž si chtěl Roxanu sobecky přisvojit.

    Foto: Filip Fojtík

    Kateřina Michejdová v roli Roxany rozhodně nepůsobila nijak křehce, šlo v jejím podání o ženu, která moc dobře ví, co od života chce. Nejvěrohodněji pak působila v závěrečné scéně po letech. Podařilo se jí přesně vystihnout pravděpodobné pocity člověka, který je konfrontován s životem, který se mu vymknul z rukou a šel naprosto odlišnou cestou, než by si představoval. Z dalšího vyrovnaného obsazení bych ještě rád zmínil Kristiána Pavla Šupiny a Lejlu Ragueneau v suverénním podání Pavlíny Hejcmanové.

    Inscenace Doda Gombára má jedno nesporné plus – všechny její složky jdou ruku v ruce, doplňují se a ve výsledku tvoří naprostou symbiózu. Vznikla inscenace s velkou energii nabízející nespočet možných výkladů, což ukázala i následná diskuze. V té se vyjma hereckých výkonů řešily zejména kostýmy Evy Jiřikovské. Největší prostor si v tomto bodě vysloužily kostýmy kadetů na frontě, kteří byli oděni v modré obleky. Někteří diskutující možnost takových oděvů zcela odmítli, padaly i návrhy vysvětlení. Umělecký šéf uherskohradišťské scény Lukáš Kopecký se svěřil s myšlenkovými pochody Jiřikovské a Gombára při tvorbě: kostýmy měly odkazovat na „neviditelné“ bruselské úředníky, kteří podobné válečné konflikty vedou. Osobně jsem za tím viděl narážku na skutečnost, že se dnes největší boje přesunuly z fronty jako takové spíš do kyberprostoru a šíření dezinformací, za čímž spatřuji právě takovéto unifikované postavy…

    Ze zcela jiného ranku čekala na účastníky Zarázu 2023 inscenace následující dopoledne. Brdečkův Limonádový Joe v režii Martiny Schlegelové. Foto: archiv divadla

    Ze zcela jiného ranku čekala na účastníky Zarázu 2023 inscenace následující dopoledne. Brdečkův Limonádový Joe v režii Martiny Schlegelové. Tvůrci vycházeli z původní hry ze čtyřicátých let minulého století, přičemž v některých situacích dle slov režisérky využili nápadů z filmového scénáře. A rozhodli se jít dobrou cestu. Na výsledném velmi solidním tvaru má jistě zásluhu, vyjma uchopení inscenace coby kabaretu, i dvouhodinová stopáž – tedy čas úměrný tématu. Režisérka šla do Limonádníka naplno, dění na jevišti zdynamizovala na maximum, čemuž napomáhala zejména trojice company – pistolníků, kteří měli na starosti pohybovou složku, někdy lépe, někdy méně vydařenou – některé jejich výstupy už přece jen trochu hraničily s podbízivějším humorem, nicméně v rámci celku šlo vysloveně o malé pihy na kráse. Soubor se notoricky známých postav a postaviček zhostil s chutí, a to od Limonádového Joa Jiřího Hejcmana přes arizonskou pěnici „toužící být jiná, lepší“ Pavlíny Hejcmanové až po záporáka Horáce alias Hoga Foga Tomáše Šulaje či barmana Tomáše Žiliského, jenž celou reprízu mile glosoval. Limonádový Joe sice nepatří mezi tituly, které bych na českých jevištích vysloveně vyhledával, nicméně v takovémto balení mi vlastně zpříjemnil dvě hodiny života.

    Ze zcela jiného ranku čekala na účastníky Zarázu 2023 inscenace následující dopoledne. Brdečkův Limonádový Joe v režii Martiny Schlegelové. Foto: archiv divadla

    Po společném obědě v restauraci Le Nautic následovala již zmiňovaná diskuze o obou zhlédnutých titulech, na kterou dorazili i herci. Velké plus, které mi chybí například na Ost-ra-va-ru, kde se tvůrci objevují na diskuzích sporadicky. Na Malé scéně se nesla debata v ryze přátelském duchu, všem šlo především o divadlo a zachycení či podchycení nejzásadnějších myšlenek a impulsů, které inscenace přinesly.

    Závěrečný večerní titul Dealer´s Choice Patricka Marbera v režii Mikoláše Tyce přehlídku Zaráz 2023 uzavřel. Foto: Kuba Jíra

    Závěrečný večerní titul Dealer´s Choice Patricka Marbera v režii Mikoláše Tyce přehlídku Zaráz 2023 uzavřel. Hru v České republice proslavila inscenace Jiřího Pokorného z roku 2010, kdy ji uvedlo Dejvické divadlo. Zůstala tam na repertoáru úctyhodných dvanáct let a získala několik ocenění. Ve Slováckém divadle bohužel k druhému takovému zázraku nedošlo. I když herecky byly postavy dobře uchopeny, velkou rezervu jsem spatřoval v Tycově režii, která k textu přistoupila spíš jako k situační komedii, navíc moc nepracovala s atmosférou, nebudovala vnitřní napětí mezi postavami a soustředila se hlavně na vnějškovou stránku inscenace. I když se v tomto případě neopakoval energetický přenos z jeviště do hlediště, jako při sledování předchozích slováckých produkcí, bylo zajímavé sledovat herce v dalších charakterově odlišných rolích, v nichž obstáli.

    Festival Zaráz 2023 skončil. Je škoda, že se nekonal před uzavřením cen České divadelní kritiky. Dokážu si totiž představit, že by například inscenace Cyrana z Bergeracu nebo jméno Jiřího Hejcmana mohly do této ankety výrazněji zasáhnout.

    ///

    Zaráz 2023: Část zlínská


    Komentáře k článku: Zaráz 2023: Část uherskohradišťská

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,