Zásah na X10. Potopeno?
Strašnické divadlo X10 pro mě bylo (a stále je) pirátskou lodí uprostřed kubistického oceánu divadelní abstrakce; místem setkání s řadou lidí, kterých si mohu opravdu vážit. Představím-li si osazenstvo, tedy posádku, napadne mě příměr ke krátkému filmu Terryho Gilliama The Crimson Permanent Assurance, v němž malá pojišťovna vyplula do predátorských vod světového bankovního kapitálu a zanechala jej v troskách. Úplně tím nemyslím, že by měla mít Lenka Havlíková pásku přes oko nebo Kryštof Koláček dřevěnou nohu a papouška na rameni. Divadlo X10 bylo zkrátka příjemně znepokojivým korábem, který zakotvil v Praze 10, bouřil místní podnebí a nebál se expandovat dál, částečně do centra Prahy nebo Kutné Hory příjemným festivalem. Bezhlavá potřeba jít do konfrontace a risku byla spojena s otevíráním divadla jako společenského centra se vztahem ke konkrétnímu místu. Vedle čilých sociálních sítí člověku neunikly sousedské slavnosti a spousta dalších aktivit mimo klasický rámec kamenné instituce. Stále se mi vybavují obrazy, které nevyženu z hlavy – ať již Matyáše Řezníčka sedícího v šusťákové bundě na monumentálním pomníku Valeriána Karouška, pudovou družinu inscenace Válka, či prazvláštně perverzní něhu Obchodu na korze.
Obchod na korze (režie Jiří Pokorný, premiéra 23. září 2016 ve Strašnickém divadle) FOTO ARCHIV DIVADLA
Při stolní hře Lodě by se odchod souboru z prostoru strašnického kulturáku klasifikoval jako přímý zásah. Posádka si ovšem z vlastní iniciativy zhotovila funkční DUPlikát, který pojal téměř vše původní a fajn. Tak šťastnou plavbu, „yo pirates“…
Komentáře k článku: Zásah na X10. Potopeno?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
