Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Zastávka Zero Point (No. 3)
Někdy není na škodu, když divadelník spíše konzervativního vkusu (i když mě k tomu opravňuje věk) ochutná něco hodně jiného, než na co je ve své kulturní bublině zvyklý.
Pravda, snažím se odskakovat i do alternativy, ale poslední večer festivalu Nultý bod pro mě byl odskokem skutečně mílovým… Nultý bod totiž v posledním večeru, který se díky fanouškům táhl hluboko do noci, nabídl nezvyklou hudební produkci. A já se cítila trochu jako Nataša Rostovová z Vojny a míru, když poprvé uviděla divadlo. Podívanou pro mě tentokrát byli nejen účinkující, ale i jejich publikum – zcela jinak praštěné než to, které znám z okruhu divadelního.
Tak tedy – na samotný závěr jsem zavítala na akci nazvanou Antimother: OC/DC Cabaret, kde se představila produkční platforma a mikrolabel Antimother s programem spřízněných projektů a producentů a zároveň křtem dvou nových kazet.
Jako první se představila dvojčlenná skupina, impro-boyband BOYSE Petra Vrby. Foto Jana Soprová
Jako první se představila dvojčlenná skupina, impro-boyband BOYSE Petra Vrby. Vrba stojí za mnoha alternativními projekty nejen u nás, ale pravidelně spolupracuje i se zahraničními umělci. Fanoušci ho znají především z akcí Pražského improvizačního orchestru, který experimentuje s nejrůznějšími nástroji (trubka, klarinet, syntezátory apod.), ale také jako dramaturga festivalu Alternativa.
Jeho BOYSE je zbrusu nový dvoučlenný impro-boyband, který hraje cybernoirový ambient postavený na trubce a modulární syntéze. A právě na zahradě Alty uvedli svůj úplně první koncert – Kinokoragú. Hm, nerozumím ničemu, ale zaposlouchávám se do zvuků, které na jednu stranu lehce ukolébávají, na druhou denervují. Pozornost přítomných byla rozvolněná. V zahradě Alty za zapadajícího slunce velká část posluchačů vnímala koncert spíše z dálky od piva. Má to něco do sebe. Protagonisté u pultíku, zpoza něj vycházejí různé kouře a dýmy, hudebníci vypadají jako mágové z podivné nebeské laboratoře. Mezi publikem sem tam zavanula vůně trávy. Chápu. Tohle se asi nejlépe poslouchá ve stavu absolutního relaxu.
Miss Petty, královna české drag scény. Foto archiv
Po nezbytné přestavbě následovalo něco zcela jiného. Diváci a posluchači se hrnou k malému pódiu, kde to rozjíždí svalnatá zpěvačka s růžovo-žlutými vlasy a mužským hlasem. Je to Miss Petty, královna české drag scény, jinak též hudební umělec a performer David Daniel. Podle toho, že na její/jeho koncert do Alty dorazilo na sto velmi aktivních posluchačů, zdá se, že fanoušků ona/on má dost. A přitom to není zas tak dlouho, kdy s tímto trans žánrem začal/a.
Miss Petty se za falešný tón nestydí. Foto Jana Soprová
Po seznámení s dragem v Berlíně v roce 2018 začal/a intenzivně pracovat na své image. O své práci říká: Věděl jsem, že svým dragem chci inspirovat lidi k sebelásce a body positivity. Od začátku jsem začal budovat svůj drag okolo křiklavých barev, super energetických vystoupení a prezentování toho, že krásný a sebevědomý může být každý nehledě na gender nebo váhu. A brzy se stal/a jednou z výrazných postav české drag scény, samozřejmě s účastí na Prague Pride či na koncertech v klubu Roxy.
Pod vlivem návštěvy jedné show v newyorském Brooklynu začal/a přemýšlet o tom, kam posunout svou tvorbu – a došel/došla k tomu, že se bude prezentovat vlastní tvorbou, což do té doby žádný/á z travesti umělců nedělal/a. Jedním z jeho/jejích největších hitů je Jsem tučná, který se stal doslova kultovní písní.
I když se ze mě asi nestane zapřisáhlý příznivec alternativních hudebních žánrů, rozhodně jsem si rozšířila kulturní obzory (Miss Petty a DJ litterbin). Foto Jana Soprová
Miss Petty se za falešný tón nestydí. Dává do svých vystoupení duši, dokáže komunikovat s diváky, má smysl pro humor a nebojí se trapnosti. V rámci koncertu pokřtil/a své nové CD, a jak se zdá, fanoušků stále přibývá. I když to nikdy nebude masovka, spíše záležitost jedné velké rodiny lidí, kteří se cítí nějakým způsobem trochu mimo mainstreamovou společnost a dokážou si to užít. Ostatně, při pozorování (zaujala jsem spíše pozici voyeura, i když chvílemi mi v rytmu písní Miss Petty sem tam šly nohy do podupávání či nešikovného tance) jsem zjistila, že s většinou fanoušků se Miss Petty zná osobně. I když se ze mě asi nestane zapřisáhlý příznivec alternativních hudebních žánrů, rozhodně jsem si rozšířila kulturní obzory.
Festival Nultý bod 2021 skončil, ať žije festival 2022 (dopustí-li virus a jeho mutace).
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Zastávka Zero Point (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
