Závěrečná scéna (Jiřímu P. na počest)

Já když jsem se dozvěděl, že Jirka umřel, bylo mi teskno jak dlouho ne – a na film Nikola Š. – podvodník jsem myslel, že Jiří tam má tu scénu – jak jsme byli v létě na Koločavě, všichni tam dostali břichabol – načež měl pak být ještě jeden den u Bílovic – kterak tam postavu jménem Pezza zapomenou na pumpě, a Jirka, neboť byl si trochu už nejistý, volal mně na Ukrajinu, co má mít oblečeno – a já řekl, že aktuálně buď všichni zvracíme, nebo máme průjem – a on navrhl, co kdybychom tedy to natáčení nechali na jaro, a já řekl – Myslíš? Aby pak nebyl problém se skriptem. A Peca odvětil – Ale prosím tě, to zvládnem, neboj se…

Jiří Pecha (Ugarov) a Boleslav Polívka (Ančugin) ve hře Alexandra Vampilova 20 minut s andělem (režie Peter Scherhaufer, premiéra 28. května 1973 v Divadle na provázku) FOTO KAREL SLACH

Nikola Šuhaj – podvodník

Příběh lásky, směšnosti a smrti (výňatky)

Osoby a obsazení:

Vypravěč – Ján Sedal (SK)

Jan Vydražil (hraje Nikolu) – den po návratu z Ukrajiny by se měl ženit, místo toho se utopí – Jan Zadražil (CZ)

Eva Znamenaná-Vrbová (hraje Eržiku) – hvězda souboru, po cestě chytí průjem – Eva Vrbková (CZ)

Dirigent – u splavu se jako první svleče donaha, pak už se to valí – Patrik Červák (CB)

Pezza (hraje Otce Eržiky) – jak ten umí věřit kamarádům – joj! – Jiří Pecha (CZ)

a dále: Paní, Zamilovaný pán, Lárhy, N. Maláč-Zarezlá, Milan S., Paní vyslankyně

11. OBRAZ, ext. – den

Krajina na Ukrajině. Z jakési boudy tam trčí šlauch – a to má býti ta pumpa.

Parta herců z autobusu legend jde k řece, vzájemně se u toho natáčejí mobily – kašlou na to, kde by touhle dobou měli podle jaké vyhlášky být.

Janko Sedal (mimo obraz): Vedená chuťou sa na chvíľu urvať vyráža skupina brnenských umelcov na Koločavu odohrať poslednú reprízu toho ich slávneho predstavenia o slobode a smrti – predstavujú si, že tým svetu odovzdajú posolstvo.

17. OBRAZ, ext. – den

Kousek od té benzinky

Úplně zsinalý Pezza se šourá směrem k lavičce, kterou uviděl kousek od pumpy. Nějaká tamní Paní si jej točí na mobil – takové rodeo tam ještě nezažila.

Pezza: Jsem teda velký éro, že jsem tomuhle plánu řekl JO.

57. OBRAZ, ext. – den

Stranou od Užhorodu

Ozve se hlavní hudební téma filmu – tedy symfonické Zabili, zabili – a my vidíme, kterak na letištní plochu s několikami kravami přistává omšelý vrtulník, z rozměrného vozu toto přistání sledují Iva Bitt-Coin a Mir. Vynutil – nejsou si rovněž jisti, že nenalítli –

63. OBRAZ, ext. – den

V autobuse fanoušků – ten pro změnu už šestou hodinu stojí u hranic –

Zamilovaný pán (zpívá Paní po pravici do ucha, lechtá ji při tom papírkem od tatranky):

Umřu, umřu

nevím, kdy to bude,

umřu, umřu!

Nevím, kde to bude.

A když umřu, ležet budu,

hop cink, tralala –

Vesele si zpívat budu:

Hop, cink, tralala!

Zatmívačka

Titulek: 2 hodiny 13 minut do domnělého začátku představení

Roztmívačka

84. OBRAZ, int. – den

V helikoptéře. Ta je už rovněž dlouho ve vzduchu –

Mir. Vynutil (k Ivě, která se evidentně bojí, v něčem takovém ještě neletěla): Nic. To zvládnem prostě… obdarovat diváka tím příběhem, jak jakási legenda vyzývá svět ke kapitalismu a touze – joj!

Iva Bitt-Coin: Mně je ale blbě nějak.

Mir. Vynutil (políbí ji): To dokážeme – neboj! Jsme legendy. (Zazvoní mu mobil, ukrajinský pilot podívá se přísně, Mir. Vynutil pokusí se přijmout ten telefonát alespoň pod svetrem –)

85. OBRAZ, int. – den

V autobusu legend. Všichni si tam utírají vlasy po tom velikém koupání – dirigenta odvezla milice cca před deseti minutami. Tu a tam je někdo ještě svlečený.

Lárhy (trochu křečovitě): Ale Jurovi už je chválabohu líp, co – Juro? Už je ti líp? Je ti líp, Juro?

N. Maláč-Zarezlá (po chvíli): Jura tu není. (po chvíli) Jsme ho tam nejspíš zapomněli – na pumpě.

Čorba se polije vodou z PET lahve. Ústa se mu zkřiví.

92. OBRAZ, ext. – den

Na zastávce poblíž pumpy

Jura P. nasrán na lavičce. Paní s mobilem vedle něj –

Pezza: Se tu v podstatě jedná o hazardování se zdravím souboru.

111. OBRAZ, ext. – den, šeří se

Autobus legend nemůže už hodinu trefit, kde bylo to tankování – navigace mlčí – jak to už na Ukrajině bývá.

Milan S. (u mikro): Toto koupání byla osudová chyba samozřejmě. Osudová. Což mě přivádí na myšlenku čistě teoretickou: Nemáme to vzdát – ono dohledávání kolegy? Stihneme tak alespoň druhou půlku představení? Nás tam čeká v tuto chvíli celá Koločava? Vyšleme pak pro něj pořadatele – ti tam trefí na první? Co? Kdo je pro, ten hlasuje – na mé vyzvání – teď!

Ticho. Pak se zvedne jedna ruka – ta jeho.

Milan S.: Aha. Omlouvám se. Blbý plán.

112. OBRAZ, ext. – den, šeří se

U těch Božích muk. Jura sedí na lavičce z březových polen a mluví na ženu s krávou.

Pezza: Oni mě najdou, jen se teď nesmím pohnout z místa – to je to. To vždycky říkával Scheri: Věřit kolegům! To byl režisér. Legenda. (po chvíli) Ale je tu nějaká zima najednou – co? (po chvíli) A možná bude i chcát?

118. OBRAZ, int. – den, šeří se

V Grandhotelu Polonina

Paní vyslankyně (do telefonu, příkře): ČO? Ja nerozumiem. Čo? Nahlas hovorte! KDE všetci STE??? Sa už malo dávno začínať! ČO?

128. OBRAZ, ext. – noc

Na lavičce poblíž pumpy u Božích muk. Prší.

Promoklý Jiří sedící už dobře pět hodin na místě, kde doufal být co chvíli vyzvednut – nestalo se tak doposad – pohlédne k nebi. A úplně se zatetelí –

Pezza (zakřičí): Tady jsem! TADY! Pořád v důvěře!!!

Načež na tu nejkurióznější ze všech pump přistane helikoptéra ukrajinské armády, co ji Čorba navzdory řevu řídících pracovníků donutil vzlétnout ihned po přistání ještě i podruhé – listí lítá vzduchem, ukrajinský pilot se kaboní, Paní s mobilem uchvácena točí – tohle tam ještě neměli. Z vrtulníku vyleze Iva – a obejme Pecu tak, jak se objímají nejdražší lidé na světě. Ona letěla navzdory strachu z létání? – napadne nás. A jsme jako všichni v tom obraze – šťastní a dojatí. Pyšní na Divadlo Husa na provázku Brno – EU. A to ještě nevíme, že Paní vyslankyně mezitím řekla Hladimírovi MERDE!