Divadelní noviny Aktuální vydání 22/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

22/2024

ročník 33
24. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Závěrečná scéna (Jiřímu P. na počest)

    Já když jsem se dozvěděl, že Jirka umřel, bylo mi teskno jak dlouho ne – a na film Nikola Š. – podvodník jsem myslel, že Jiří tam má tu scénu – jak jsme byli v létě na Koločavě, všichni tam dostali břichabol – načež měl pak být ještě jeden den u Bílovic – kterak tam postavu jménem Pezza zapomenou na pumpě, a Jirka, neboť byl si trochu už nejistý, volal mně na Ukrajinu, co má mít oblečeno – a já řekl, že aktuálně buď všichni zvracíme, nebo máme průjem – a on navrhl, co kdybychom tedy to natáčení nechali na jaro, a já řekl – Myslíš? Aby pak nebyl problém se skriptem. A Peca odvětil – Ale prosím tě, to zvládnem, neboj se…

    Jiří Pecha (Ugarov) a Boleslav Polívka (Ančugin) ve hře Alexandra Vampilova 20 minut s andělem (režie Peter Scherhaufer, premiéra 28. května 1973 v Divadle na provázku) FOTO KAREL SLACH

    Nikola Šuhaj – podvodník

    Příběh lásky, směšnosti a smrti (výňatky)

    Osoby a obsazení:

    Vypravěč – Ján Sedal (SK)

    Jan Vydražil (hraje Nikolu)den po návratu z Ukrajiny by se měl ženit, místo toho se utopí – Jan Zadražil (CZ)

    Eva Znamenaná-Vrbová (hraje Eržiku)hvězda souboru, po cestě chytí průjem – Eva Vrbková (CZ)

    Dirigentu splavu se jako první svleče donaha, pak už se to valí – Patrik Červák (CB)

    Pezza (hraje Otce Eržiky)jak ten umí věřit kamarádům – joj! – Jiří Pecha (CZ)

    a dále: Paní, Zamilovaný pán, Lárhy, N. Maláč-Zarezlá, Milan S., Paní vyslankyně

    11. OBRAZ, ext. – den

    Krajina na Ukrajině. Z jakési boudy tam trčí šlauch – a to má býti ta pumpa.

    Parta herců z autobusu legend jde k řece, vzájemně se u toho natáčejí mobily – kašlou na to, kde by touhle dobou měli podle jaké vyhlášky být.

    Janko Sedal (mimo obraz): Vedená chuťou sa na chvíľu urvať vyráža skupina brnenských umelcov na Koločavu odohrať poslednú reprízu toho ich slávneho predstavenia o slobode a smrti – predstavujú si, že tým svetu odovzdajú posolstvo.

    17. OBRAZ, ext. – den

    Kousek od té benzinky

    Úplně zsinalý Pezza se šourá směrem k lavičce, kterou uviděl kousek od pumpy. Nějaká tamní Paní si jej točí na mobil – takové rodeo tam ještě nezažila.

    Pezza: Jsem teda velký éro, že jsem tomuhle plánu řekl JO.

    57. OBRAZ, ext. – den

    Stranou od Užhorodu

    Ozve se hlavní hudební téma filmu – tedy symfonické Zabili, zabili – a my vidíme, kterak na letištní plochu s několikami kravami přistává omšelý vrtulník, z rozměrného vozu toto přistání sledují Iva Bitt-Coin a Mir. Vynutil – nejsou si rovněž jisti, že nenalítli –

    63. OBRAZ, ext. – den

    V autobuse fanoušků – ten pro změnu už šestou hodinu stojí u hranic –

    Zamilovaný pán (zpívá Paní po pravici do ucha, lechtá ji při tom papírkem od tatranky):

    Umřu, umřu

    nevím, kdy to bude,

    umřu, umřu!

    Nevím, kde to bude.

    A když umřu, ležet budu,

    hop cink, tralala –

    Vesele si zpívat budu:

    Hop, cink, tralala!

    Zatmívačka

    Titulek: 2 hodiny 13 minut do domnělého začátku představe

    Roztmívačka

    84. OBRAZ, int. – den

    V helikoptéře. Ta je už rovněž dlouho ve vzduchu –

    Mir. Vynutil (k Ivě, která se evidentně bojí, v něčem takovém ještě neletěla): Nic. To zvládnem prostě… obdarovat diváka tím příběhem, jak jakási legenda vyzývá svět ke kapitalismu a touze – joj!

    Iva Bitt-Coin: Mně je ale blbě nějak.

    Mir. Vynutil (políbí ji): To dokážeme – neboj! Jsme legendy. (Zazvoní mu mobil, ukrajinský pilot podívá se přísně, Mir. Vynutil pokusí se přijmout ten telefonát alespoň pod svetrem –)

    85. OBRAZ, int. – den

    V autobusu legend. Všichni si tam utírají vlasy po tom velikém koupání dirigenta odvezla milice cca před deseti minutami. Tu a tam je někdo ještě svlečený.

    Lárhy (trochu křečovitě): Ale Jurovi už je chválabohu líp, co – Juro? Už je ti líp? Je ti líp, Juro?

    N. Maláč-Zarezlá (po chvíli): Jura tu není. (po chvíli) Jsme ho tam nejspíš zapomněli – na pumpě.

    Čorba se polije vodou z PET lahve. Ústa se mu zkřiví.

    92. OBRAZ, ext. – den

    Na zastávce poblíž pumpy

    Jura P. nasrán na lavičce. Paní s mobilem vedle něj –

    Pezza: Se tu v podstatě jedná o hazardování se zdravím souboru.

    111. OBRAZ, ext. – den, šeří se

    Autobus legend nemůže už hodinu trefit, kde bylo to tankování navigace mlčí – jak to už na Ukrajině bývá.

    Milan S. (u mikro): Toto koupání byla osudová chyba samozřejmě. Osudová. Což mě přivádí na myšlenku čistě teoretickou: Nemáme to vzdát – ono dohledávání kolegy? Stihneme tak alespoň druhou půlku představení? Nás tam čeká v tuto chvíli celá Koločava? Vyšleme pak pro něj pořadatele – ti tam trefí na první? Co? Kdo je pro, ten hlasuje – na mé vyzvání – teď!

    Ticho. Pak se zvedne jedna ruka – ta jeho.

    Milan S.: Aha. Omlouvám se. Blbý plán.

    112. OBRAZ, ext. – den, šeří se

    U těch Božích muk. Jura sedí na lavičce z březových polen a mluví na ženu s krávou.

    Pezza: Oni mě najdou, jen se teď nesmím pohnout z místa – to je to. To vždycky říkával Scheri: Věřit kolegům! To byl režisér. Legenda. (po chvíli) Ale je tu nějaká zima najednou – co? (po chvíli) A možná bude i chcát?

    118. OBRAZ, int. – den, šeří se

    V Grandhotelu Polonina

    Paní vyslankyně (do telefonu, příkře): ČO? Ja nerozumiem. Čo? Nahlas hovorte! KDE všetci STE??? Sa už malo dávno začínať! ČO?

    128. OBRAZ, ext. – noc

    Na lavičce poblíž pumpy u Božích muk. Prší.

    Promoklý Jiří sedící už dobře pět hodin na místě, kde doufal být co chvíli vyzvednut – nestalo se tak doposad – pohlédne k nebi. A úplně se zatetelí –

    Pezza (zakřičí): Tady jsem! TADY! Pořád v důvěře!!!

    Načež na tu nejkurióznější ze všech pump přistane helikoptéra ukrajinské armády, co ji Čorba navzdory řevu řídících pracovníků donutil vzlétnout ihned po přistání ještě i podruhé – listí lítá vzduchem, ukrajinský pilot se kaboní, Paní s mobilem uchvácena točí – tohle tam ještě neměli. Z vrtulníku vyleze Iva – a obejme Pecu tak, jak se objímají nejdražší lidé na světě. Ona letěla navzdory strachu z létání? – napadne nás. A jsme jako všichni v tom obraze – šťastní a dojatí. Pyšní na Divadlo Husa na provázku Brno – EU. A to ještě nevíme, že Paní vyslankyně mezitím řekla Hladimírovi MERDE!

    Z dáli zní:

    Bylo tu není tu

    havrani na plotu

    Bylo víno v sudě

    Teď tam voda bude:

    Není – není tu

    Peca se usměje přes slzy – a je rád, že jel – stihne nakonec i závěrečnou scénu.


    Komentáře k článku: Závěrečná scéna (Jiřímu P. na počest)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,