Divadelní noviny > Kritik Lab

Záznam zcela mimo

Jako šestou premiéru letošní sezóny uvedlo Východočeské divadlo inscenaci politické satiry Mimo záznam. Napsal ji a také režíroval kmenový režisér divadla Petr Novotný (jako autor hry pod pseudonymem Petr Abraham). S trochou nadsázky řečeno by možná bylo lepší počkat si na muzikál, který Novotný se souborem pardubického divadla chystá.

Inscenace by potřebovala injekci invence režijní, herecké, scénografické, ale především co do humoru a nadsázky. A to skrze postavy, které budou vtipné nejen tím, že připomínají konkrétní politiky. Právě se všemi aktéry, členy strany ČUS-Prle, neboli České Univerzální Strany – Pravolevé, nás totiž nejprve detailně seznámí. Mohlo by to být i legrační. Ale není.

Za zvuků cirkusové hudby nastupují postavy z publika, obrazně z lidu, jak to koneckonců politici – a především ti, proti nimž je hra namířena – činí. Srozumitelně je představuje hlas z reproduktorů, díky němuž se v nich zorientujeme. Zároveň se ale jedná o zjednodušující postup, jak se vyhnout jevištní akci potřebné pro seznámení s postavami. O jejich povaze se ani během představení nedozvíme nic nového a až do konce si musíme vystačit s tím, co nám o nich pověděly reproduktory. Jen milovník žen Mr. „PP“, neboli Prasáček Pepa (Josef Pejchal) ihned v úvodu nabídne jedné z divaček své telefonní číslo. Mohlo by to být předznamením divadelně vděčné interakce s publikem, kterou bychom při politické satiře očekávali, bohužel se ale tento motiv dál nerozvíjí.

Zprvu se dlouho hraje před oponou, což vyvolává touhu po výraznější akci, která by nám mimo odosobněný hlas pomohlo postavy poznat. Nic takového ale nepřichází. Sledujeme skupinu mužů a žen ve všedních kostýmech a nevkusných parukách. Žádná nadsázka, parodie nebo absurdno.

Po otevření opony se na jevišti objeví salónek „jistého hradeckého hotelu“, který vypadá přesně tak, jak si představíme prostor meetingu politické strany – židle a stůl s potahy, velká pokojová kytka, lampa a samozřejmě banner. Setkání končí a postavy se rozcházejí s poměrně vtipným rozloučením „čus“ narážejícím na zkratku strany. Pracuje se s ní podobně, jako v realitě se svým názvem zachází politické hnutí ANO.

Poté se odklopí plátno velkého obrazu umístěného na průčelí scény a objeví se další prostor, skrývající červený, bohatě zdobený pokoj s manželskou postelí, krbem a parožími. V chatce na skále, tak tajné, že nemá ani číslo popisné, se budou po zbytek představení pohybovat – alespoň tak moc, jak jim to omezený prostor umožní – předseda ČUS-Prle zvaný Boban (Ladislav Špiner) a jeho milenka Magda, šéfka jeho politických poradců (Petra Špinerová Janečková). V předvečer volby nového předsedy strany si pár utajeně vyjel do soukromé boudy v Krkonoších, aby se mohl milovat a užívat si. Ve skutečnosti se ale žádná romantika nekoná, skrze telefonáty s ostatními členy strany oba jen řeší svou politickou budoucnost. A tak celkem doslovně, jak se hroutí předsedova kariéra, řítí se i pokojík lásky lesem po skále až na dno Labe ve Špindlerově Mlýně.

Nastolená situace je až průzračně jasná. Postavy se předhánějí v intrikách, jak na místo předsedy strany dosadit právě toho, koho chtějí. Nejvýrazněji z jejich plejády vystupuje bývalá kandidátka na prezidentku zvaná Jedubaba (Jindra Janoušková) a její mluvčí Onuce (Martina Sikorová). Obě dámy jsou nejzřetelnější politickou paralelou, a to na Miloše Zeman a jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka, která ovšem až na prvotní nápad víc nepobaví. Když už se nesmějeme ani politikům, musí být něco opravdu špatně.

Představení pohání dopředu jen neustálé mluvení. Většina děje se totiž odehrává po telefonu. Je otázka, kde vznikla chyba, zda u režiséra, který je současně autorem a nechtěl si nechat sáhnout na vlastní hru, anebo v nedostatečné dramaturgické práci. Ani jedno ovšem neomlouvá nudu, kterou pociťujeme při sledování neúnosně dlouhého a pomalého představení, jemuž chybí jakákoliv výraznější akce. Jediný oživující moment nastal, když „paní prezidentka“ pila z malé skleničky na stolku vermut, aniž by ji zvedla, a proto se k ní musela komicky skrčit.

Problém inscenace ale tkví především už v textu, který není konverzační nebo situační hrou, a bohužel ani avizovanou politickou satirou. Pár vtipů obsažených v replikách jako: Třeba je to slušný člověk. V politice?; Než vypít vodu, to bych se radši přidal k SPD nebo Když já neumím jazyky… Tak pojď dělat premiéra, ten nemusí ani umět česky. to opravdu nezachrání. Postavy téměř nemají charakter, takže i když se ho herci snaží ze všech sil vydolovat, není odkud. Možná mají být záměrně stejně jako někteří politici zcela bezcharakterní. Ovšem s tím dvouhodinová politická satira nevystačí.

///

Východočeské divadlo Pardubice – Petr Abraham: Mimo záznam. Režie Petr Novotný, dramaturgie Jana Uherová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc. Premiéra 23. a 24. dubna 2022 (psáno z premiéry 24. dubna)

• Autor: Natálie Bulvasová
• Publikováno: 8. června 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Záznam zcela mimo

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ