Divadelní noviny > Kritika

Zpráva o jednom životě

Městské divadlo ve Zlíně v posledních sezonách uvádí regionálně ukotvené, avšak místní obzory překračující tituly. Náležela k nim také původní hra o Hanzelkovi a Zikmundovi nebo obě poslední inscenace Doda Gombára – Žítkovské bohyně a Baťa Tomáš, živý. K této linii se zčásti hlásí i 9 měsíců spisovatele a scenáristy Zdeňka Zapletala a filmového režiséra Roberta Sedláčka. Pro oba tvůrce se Zlínem spjaté je to divadelní debut.

Zdeněk Zapletal se do české li­te­ra­tu­ry zapsal především spo­le­čensko­-kritickými romány osmdesátých let, později ohlas jeho díla slábl; od roku 2000 se věnuje téměř výhradně televizní scenáristice. Text 9 měsíců, který šedesátiletý autor psal na vyzvání zlínské scény, je nepokrytě autobiografický. Stárnoucí spisovatel a scenárista Jan opouští manželku kvůli mladé milence, v rozhovorech s nimi a s matkou ohledává smysl svého bytí i práce, kořeny životních nepochopení a nezdarů, jimiž se cítí pevně svázán. Nechronologická mozaika asociativně řazených obrazů je jen volně, až nezřetelně, rámována motivem těhotenství Janovy druhé ženy a postrádá gradaci (Jan příběh lakonicky označuje jako „zprávu o stavu“), nikoli však působivost. Zdeněk Zapletal dokázal postavy ze subjektivní materie uhníst tak, aby byly univerzálně sdělné.

Kontrastu až suše vyprávěného děje s jeho často zasahující krutostí a smutkem Robert Sedláček obratně využil k „filmovému“ vedení postav. Divadelní debutant jistě nemohl jinak než se opřít o zkušenosti filmaře, přetavil je však s uměleckou suverenitou ve prospěch jevištního účinu látky. Tón hlasu herců je zpravidla klidný, jednání věcné, gesta úsporná, inscenace působí dojmem, jako by byla snímána na jeden dlouhý nepospíchavý detailní záběr; křehký hudební motiv živě hraný na klavír s jeho atmosférou přesně ladí. Emoce textu tak až na výjimečné situace netryskají v dramatických výbuších slov a činů, nýbrž zůstávají sevřeny v nitrech aktérů, odkud napjatě unikají v drobných posuncích, pohybech, hlasových záchvěvech.

Soustředěný zážitek je umocněn kontaktním prostředím Studia Z i schopností herců dodat této civilní interpretaci věrohodnost. Zdeněk Julina v hlavní roli Jana naplňuje minimalistické zadání bezchybně: s frigovským výrazem virtuózně líčí zahořklý smutek, bezohlednost, iracionální žárlivost (protivný mužský element tu na sebe bere netečnou masku večerníčkovského Krtka) i jízlivou skepsi hrdiny bez iluzí. Romana Julinová prokázala, že je ve Zlíně zaškatulkovaná do rolí hubatých ženštin neprávem: až plaše střídmými tahy propůjčila bolesti a únavě po letech opouštěné ženy akcent neokázalé důstojnosti. Marta Bačíková jemně nuancuje polohy přitažlivé milenky i ustarané mladé matky, jež se brzy začne podobat Janově první manželce. Roli Janovy starostlivé matky ve výrazně statickém aranžmá bezpečně ovládá Milena Marcilisová. Jen Markéta Kalužíková jako studentka a pozdější manažerka se s režijním záměrem neutkává jistě.

První inscenace Zdeňka Zapletala a Roberta Sedláčka dopadla dobře. Lze připustit, že výjevy ze života stárnoucího chlapa mohou působit banálně – Jan je ostatně hrdina všedního dne, pochybující a protivný. Ale upřímná otevřenost scénáře podpořená přiléhavým režijním gestem mají moc vyslovit se k existenciálním otázkám každého z nás.

Městské divadlo Zlín – Zdeněk Zapletal: 9 měsíců. Scéna Zdeněk Eliáš, kostýmy Eva Kocourková. Hudba Markéta Matulová. Hudební spolupráce Michal Rataj. Dramaturgie Vladimír Fekar. Režie Robert Sedláček. Premiéra 14. února 2015 ve Studiu Z.

• Autor: Marcel Sladkowski
• Publikováno: 3. března 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zpráva o jednom životě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ