Zeleným vrchem ke Stodole
V severobavorském Bayreuthu, Wagnerově městě s proslaveným festivalem, je možné navštívit v místním parku výstavu Verstummte Stimmen (Oněmělé – nebo Umlčené – hlasy). Myslím, že stojí za to – pokud do Bayreuthu přijedete – ji neminout.
Albert Speer, Adolf Hitler a Arno Breker, Paříž 23. června 1940 FOTO HEINRICH HOFFMANN (archiv US National Archives and Records Administration – NARA)
Ke Stodole (Scheune), jak místní označují festivalovou budovu na Zeleném vrchu (Grüner Hügel), stoupám krásným parkem plným starých stromů. Míjím umělé jezírko, ve kterém by se jistě líbilo i českému vodníkovi. Zde se dá nejen příjemně posedět, můžete si tu i klidně lehnout do trávy na jeho břehu. Jdete-li dál směrem k festivalové budově, narazíte na řady velkých panelů s fotografiemi, jmény, životopisy a historickými pojednáními. Jde o zvláštní výstavu. Trochu připomíná berlínský památník obětem holocaustu v blízkosti parlamentu. I zde si festival vystavuje svoji hanbu, a to tak, aby každý věděl, aby se nezapomnělo. Instalace je tu již několik let a zdá se, že se stane stálou. Její kurátor Hannes Heer to alespoň tak vyjednává s místní radnicí.
S typicky německou důkladností se výstava Verstummte Stimmen zabývá rasovým šílenstvím, které Bayreuthský festival provázelo od samého jeho počátku, tedy od dob samotného Wagnera (známý je jeho spis o židovství v hudbě), a pokračovalo především vlivem jeho ženy a později vdovy Cosimy. Ta festival, který se poprvé konal v roce 1876 – Wagnerův nápad, všechny divadelní festivaly vznikly později, a tak je Wagner vlastně otcem všech divadelních festivalů! –, stabilizovala a po léta řídila. Přitom vydávala instrukce, aby – pokud možno – nebyl do určitých rolí angažován zpěvák neárijského původu.
Postoj Wagnerovy rodiny se postupně ve vztahu k občanům židovského původu radikalizoval. Nejsilněji pod vlivem Wagnerova zetě, publicisty Houstona Stewarta Chamberlaina, autora nacistické bible Grundlagen des 19. Jahrhunderts (Základy devatenáctého století, 1989, český překlad následoval dokonce jako vůbec první do cizího jazyka), okolo a během první světové války. Po ní pravidelně navštěvoval festival Adolf Hitler, který – již jako „vůdce“ – prý dokonce zakázal zpívat po městě nacistické odrhovačky, konkrétně Horst Wessel Lied, neboť podle něj směla v Bayreuthu znít jen vznešená Wagnerova hudba. Hitler byl osobním přítelem Winifred, vdovy po synovi Richarda Wagnera Siegfriedovi, vášnivé nacistky anglického původu. To vše (až na ten Hitlerův zákaz) je na výstavě názorně zdokumentováno.
Richard Wagner v obklopení umlčených hlasů FOTO PETR FEYFAR
Samotná instalace je ale především připomínkou těch, kteří z rasových důvodů museli festival opustit, byli během vlády nacistů pronásledováni, uprchli z Německa a jím okupovaných území, nebo dokonce ztratili v nacistických koncentračních táborech život. Téměř každému je věnován vlastní panel, z nichž ty závěrečné obklopují slavnou bustu Richarda Wagnera. Ten má tedy „hezký výhled“.
Busta pochází od významného německého sochaře Arno Brekera (1900–1991), který byl silně spojen s nacismem a protežován samotným Hitlerem. Spolu dokonce navštívili okupovanou Paříž. Z jejich návštěvy existuje řada fotografií před Eiffelovkou (např. spolu se Speerem), všichni jsou v pěkných uniformách, nejspíš od Bosse. Na druhou stranu je asi pravda, že Breker, který znal Paříž z předválečných časů a měl tu řadu osobních přátel, a to i mezi moderními – tedy z pohledu nacistické estetiky zvrhlými – umělci, se za ně, konkrétně za Picassa, osobně zasadil. To mu dopomohlo po druhé světové válce k rychlé denacifikaci, a tedy i k novým významným a lukrativním zakázkám. A tak vytvořil nejen během vlády nacistů bustu Hitlera, ale později i Konrada Adenauera, Salvadora Dalího, ba dokonce i portréty Reagana a Bushe. I busty v parku na Zeleném vrchu, tedy Franze Liszta a Cosimy Wagner (umístěné paralelně k manželovi na druhé straně parku přes příjezdovou silnici k budově wagnerovských slavností) s jejími nepřehlédnutelnými krásnými semitskými rysy, vytvořil až po válce.
Je velkou zásluhou současného ředitelství a jmenovitě nejspíš pravnučky Richarda Wagnera Kathariny Wagner, že se rozhodla veškerá spojení Wagnerovy rodiny s nacionálním socialismem veřejně odhalit, že se park této výstavě otevřel. Kráčíte-li dnes na Zelený vrch, prožíváte cestou výrazně kontrastní, dramatický – a poučný – historický program.
Komentáře k článku: Zeleným vrchem ke Stodole
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
