Divadelní noviny > Zahraničí Zprávy
Zemřel Achim Benning
20. 1. 1935 Magdeburg, Německo – 30. 1. 2024 Vídeň, Rakousko
Německý herec, režisér a divadelní intendant, v letech 1976 – 1986 ředitel vídeňského Burgtheateru. V sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhal českým divadelníkům v disentu, které zval do Burgtheateru (Pavel Landovský) a uváděl v něm jejich hry (Pavel Kohout, Václav Havel).
Vystudoval filozofii v Mnichově a Vídni (1955 – 1960). Své herecké vzdělání absolvoval na herecké škole Max Reinhardt Seminar ve Vídni v roce 1959. Ve stejném roce začal pracovat jako herec v Burgtheateru. K jeho nejvýznamnějším hereckým rolím patřil Orestes v Sofoklově Electře, Jevgenij Lvov v Čechovově Ivanovovi, Erwin v dramatizaci Grassova filmu Plebejci zkoušejí povstání (1966) a Warwick v Shawově Svaté Janě.
Od roku 1971 začal v Burgtheateru i režírovat. V roce 1976 jej rakouský ministr školství Fred Sinowatz jmenoval ředitelem Burgtheateru. Tento post zastával do roku 1986. V této době zval do Burgtheateru řadu významných režisérů své doby, jako byli Erwin Axer, Dieter Dorn, Adolf Dresen, Hans Neuenfels, Peter Palitzsch, Johannes Schaaf, Manfred Wekwerth či Leopold Lindtberg, čímž z této instituce vytvořil jedno z nejvýznamnějších divadel německojazykového prostoru. Svou vzdělaností a otevřeností vysoce převyšoval tehdejší kulturní milieu Vídně, za což si v Kronen-Zeitung vysloužil nálepku anarchisty a levičáka a list proti jeho vedení Burgtheateru vedl ostrou kampaň. Sám toto období v rozhovoru s Ronaldem Pohlem pro deník Wiener v roce 2012 charakterizoval slovy: Burg byl podle nich infiltrován levicovou ideologií, protože jsme hráli Komedii marnosti od Eliase Canettiho…
Mezi jeho nejúspěšnější inscenace ve Vídni patří Strindbergův Otec (1973) a Totentanz (1977), Gorkého Letní hosté (1979), Feydeauova komedie Einer muß der Dumme sein /Jeden musí být hloupý/ (1980/81), Büchnerova Dantonova smrt (1982), Čechovův Višňový sad (1985), světová premiéra hry Klause Pohla Stará země (1984), Turgeněvův Měsíc na venkově (1986) či autorské inscenace Blok na noze (1985) a Hotel Ultimus (1991). Za jeho éry působili na této scéně i čeští umělci Pavel Kohout a Pavel Landovský. Poté, kdy se Václav Havel stal v komunistickém Československu zakázaným autorem, nabídl mu v Burgtheateru druhý divadelní domov. Světovou premiéru zde měly Havlovy aktovky Audience, Vernisáž a Protest, Horský hotel i jeho nejvýznamnější hry Largo desolato a Pokoušení.
Po ukončení angažmá v Burgtheateru uvedl Havla i ve svém dalším působišti, ve švýcarském Curychu, v městském divadle Schauspielhaus, kde se stal v roce 1989 intendantem. Zde se také oba tvůrci v roce 1990 setkali poprvé ve svobodných poměrech, při oficiální návštěvě prezidenta Havla ve Švýcarsku. Achim Benning pro „svého“ autora uspořádal slavnostní večer, na němž se sešlo mnoho významných osobností evropské kultury – mj. i Friedrich Dürrenmatt. Václav Havel v roce 1984 napsal do sborníku věnovanému Achimu Benningovi vzpomínkový text /zde/, který poprvé česky vyšel v knize Anny Freimanové Václav Havel – o divadle (Knihovna Václava Havla, 2012).
V Schauspielhaus Zurich působil do roku 1992 (odešel o dva roky dřív pro neshody s vedením města o finanční podpoře instituce /zde/). V letech 1993 – 2003 byl univerzitním profesorem režie na škole Max Reinhardt Seminar ve Vídni. Současně působil jako příležitostný herec a režisér na volné noze. /Více o jeho životě a tvorbě zde, resp. zde./
V listopadu 2014 napsal a v Divadelních novinách 19/2014 publikoval nekrolog Pavla Landovského /zde/.
Rakouský dokumentarista Kurt Brazda o něm loni natočil dokument Achim Benning – Homo Politicus, který bude mít v pondělí 2. února premiéru na rakouské televizní stanici ORF-2 /zde/. V roce 2012 vydal v nakladatelství Steinbauer soubor svých divadelních textů nazvaný In den Spiegel greifen. Na březen tohoto roku chystá nakladatelství Hollitzer jeho doplněné vydání /zde/.
/Pro iDN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřel Achim Benning
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)