Zemřel Aleš Haman

Foto archiv Umělecké besedy

26. 6. 1932 Josefov u Jaroměře – 7. 12. 2023 Praha

Literární teoretik, historik a překladatel.

Syn armádního důstojníka. Roku 1951 maturoval na gymnáziu v Hradci Králové. Poté vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval roku 1956 diplomovou prací Vlastenecká lyrika z let 1885–1895. Roku 1965 získal titul CSc. za práci Neruda prozaik.

Po studiích krátce působil ve Státním zdravotnickém nakladatelství. V roce 1957 se stal odborným pracovníkem (od roku 1965 vědeckým pracovníkem) v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, v rámci nějž byl redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy.

V roce 1972 musel z politických důvodů z ústavu odejít. Azyl našel v Národní knihovně, kde pracoval nejprve v oddělení článkové bibliografie, od roku 1982 v oddělení výzkumu a metodiky, od roku 1986 jako vědecký pracovník.

Foto archiv

Roku 1990 se vrátil do Ústavu pro českou a světovou literaturu. V roce 1992 získal titul DrSc. prací K otázkám teorie četby a čtenářství krásné literatury. Od roku 1990 učil na Západočeské univerzitě v Plzni, kam také v roce 1992 v hodnosti docenta přešel (habilitační práce Literatura z pohledu čtenářů). V roce 1998 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 přednášel na katedře bohemistiky PedF JU, resp. ústavu bohemistiky FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od roku 2006 byl současně ředitelem ústavu estetiky a dějin umění (jejž založil) na téže univerzitě. Vyučovat přestal roku 2009, od té doby na JČU působil jako emeritní profesor.

Foto Česká knižnice

Publikoval v periodikách Česká literatura, Nový život, Plamen, Kulturní tvorba, Tvář, Lidová demokracie, Literární noviny aj.; v druhé polovině osmdesátých let většinou v knihovnických časopisech, zvláště v měsíčníku Čtenář, po roce 1989 v České literatuře, Českém jazyce a literatuře, Lidových novinách, Literárních novinách, Tvaru aj. – Studii o Vladimíru Páralovi vydal v samizdatu (Dvakrát Páral, 1976, společně se studií Luboše Dobrovského) pod pseudonymem H. Rak. Přispěl do strojopisného sborníku Miroslavu Červenkovi k padesátinám (Xenia Miroslao Červenka quinquagenario a solidabus, amicis, discipulis oblata, 1982). Jako editor připravil do tisku především knihy Jana Nerudy, Ignáce Herrmanna, Ludvíka Aškenázyho. V devadesátých letech přeložil z angličtiny knihu teatrologa Pavla Trenského Josef Škvorecký (H+H, 1995). Přeložil také – z francouzštiny – obsáhlou příručku Hany Voisine Jechové Dějiny české literatury (H+H, 2005).

Literatura z pohledu čtenářů (Československý spisovatel, 1991). Repro archiv

Jako literární historik se věnoval zejména období 19. století (Neruda prozaik, Česká literatura 19. století a evropský kontext, Trvání v proměně). Jakožto literární teoretik se hlásí ke strukturalismu, k francouzské naratologii (G. Genette), k Paulu Ricoeurovi a k tzv. kostnické škole recepční estetiky. Své přístupy shrnul především ve své habilitační práci Literatura z pohledu čtenářů, která vyšla v roce 1991 v nakladatelství Československý spisovatel. K tomuto výzkumu čtenářů a čtení ho přivedla jeho činnost v Národní knihovně. Svou literární kritiku shrnul do výboru Prozaické surfování (Votobia, 2001). Mimo oblast literatury se vydal v esejistické knize Osudy moderního umění (Pulchra, 2012), tematizující vývoj a povahu zejména výtvarného umění od období moderny po postmodernu.

Prozaické surfování (Votobia 2001). Repro archiv

V roce 2012 obdržel mimořádnou výroční cenu Nadace Český literární fond.

Byl ženatý, žil v Praze. Jeho manželkou byla literární historička PhDr. Růžena Hamanová (1942), která zemřela letos v červnu /zde/. Byla archivářkou a kurátorkou v Památníku národního písemnictví. Měli spolu dceru Kláru.