Divadelní noviny > Zprávy

Zemřel Aleš Lamr

Aleš Lamr

12. 6. 1943 Olomouc – 16. 2. 2024 Praha

Malíř, grafik, autor nástěnných maleb a keramických reliéfů, sochař a keramik, dlouholetý spolupracovník Divadla Husa na provázku. Známý je i díky nástěnným malbám v prezidentské kanceláři Václava Havla.

Narodil se jako nejstarší syn ze tří dětí v rodině kamnářů a keramiků, usazené v několika generacích v Litovli. Jeho sestry jsou rovněž výtvarnice (Eva Bergeå Lamrová, nar. 1946) a Blanka (nar. 1949). Keramická dílna, se kterou spolupracovala řada významných moravských umělců, je dodnes činná. Roku 1974 se uskutečnila rodinná výstava keramiky v Ústí nad Orlicí, které se zúčastnilo deset členů rodiny Lamrových.

Základní školu vychodil v Litovli (1948–1957). Jeho další směřování – vedle rodinného prostředí – ovlivnil litovelský malíř a pedagog Karel Homola, žák Maxe Švabinského. Roku 1957 byl jako syn živnostníka poslán do učiliště ostravsko-karvinských dolů. V Ostravě navštěvoval základní výtvarnou školu, kterou vedli litovelský výtvarník Zdeněk Kučera (1935–2016) a Jaroslav Rusek (1932–2016).

V letech 1960–64 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu, oddělení prostorového výtvarnictví v Brně, u prof. arch. J. A. Šálka. Získal zde zkušenosti v oboru scénografie a osvojil si výtvarné techniky od malby a grafiky až po práci se dřevem, sklem, kovem, umělou hmotou a papírem. Ucházel se (neúspěšně) o přijetí na obor sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze.

V roce 1964 potkal na Národní třídě kamaráda mima Ctibora Turbu, který mu doporučil, ať se přihlásí na jeho místo v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (AUS), což se také podařilo. V letech 1964–66 tak absolvoval základní vojenskou službu, nejprve jako mim v AUSu a později jako výtvarník v propagaci a v pojízdné tiskárně. Dostal se tak nastálo do Prahy a postupně začal plnohodnotně nasávat atmosféru rozvolněných šedesátých let. V době vrcholící nové vlny české kinematografie (1966–68) působil jako asistent režie Čs. státního filmu na Barrandově (u režisérů Iva Nováka – film Maratón, Ladislava Helgeho – film Ta třetí, Josefa Macha – film Přehlídce velím já). V té době sdílel ateliér ve Štěpánské ulici s fotografkou Helenou Pospíšilovou-Wilsonovou a patřil k okruhu výtvarníků Křižovnické školy.

Od roku 1968 byl kandidátem tehdejšího SČVU a mohl se živit jako výtvarník ve svobodném povolání (za řádného člena byl přijat až roku 1989). Samostatně poprvé vystavoval roku 1968 v soukromé Malé galerii na Žižkově (zrušena 1970) a 1970 v Galerii mladých v Mánesu. Roku 1969 poprvé cestoval na Západ, do Stockholmu, kde byla provdána jeho sestra. Ovlivnily ho monumentální sochy Pabla Picassa v tamním parku Moderna muset. V roce 1969 vystavoval v Brně na významné celostátní přehlídce současné malířské tvorby Obraz 69. V letech 1969–1970 obdržel stipendium SČVU a realizoval několik filmových plakátů.

V roce 1972 se přestěhoval na Malou Stranu na Valdštejnské náměstí do bytu po emigrantovi. Ve stejný rok se oženil s textilní výtvarnicí Blankou Grebeňovou. Roku 1978 získal na Malé Straně ateliér a začal se věnovat litografii v litografické dílně Jana Tůmy. Později též spolupracoval s M. Řehákem, J. Lípou a J. Kejklířem.

Roku 1975 cestoval do Francie. Roku 1979 – v souvislosti se svou první zahraniční výstavou – navštívil USA, kde se seznámil s Medou Mládkovou a navštívil galerie v New Yorku a Washingtonu. V osmdesátých letech podnikl cesty do Francie, Holandska a Německa. Během osmdesátých let se podílel na různých neoficiálních výtvarných akcích a projektech (Malostranské dvorky, Krabičky – Jazzová sekce, soukromá Galerie Kruh v Kostelci nad Černými lesy). Od roku 1982 spolupracoval jako výtvarník s brněnským divadlem Husa na provázku (inscenace Žehnej vám Pán Bůh, pane Rosewatere! /1982/, div. akce Mr. Třesky a Mr. Plesky /1987/, 20 let DNP /1988/…).

V době pádu komunistického režimu v listopadu 1989 vytvořil dva plakáty (Nový život, Stalo se na Národní třídě). Počátkem devadesátých let se na přání Václava Havla podílel na výtvarném řešení a tvorbě nástěnných maleb v prezidentské kanceláři Pražského hradu a v roce 1995 v jeho soukromé vile. Na jeho přání vytvořil také řadu novoročenek a drobných tisků. .

Od devadesátých let realizoval řadu významných zakázek v architektuře, řadu z nich rovněž v exteriérech. Jeho barevně pestrá díla jsou zastoupena v mnoha významných sbírkách v ČR a na řadě míst ve světě včetně Muzea moderního umění v Paříži.

Byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy. V letech 1991–2013 byl členem SČUG Hollar. Spolupracoval s řadou architektů (E. Zavadil, M. Rajniš, B. Dudař, J. Lábus) a má desítky realizací v nástěnné malbě a keramice (spolu s M. Neubertem). V roce 1992 vystavoval na Světové výstavě v Seville (výstava Hořící keř, původně v Emauzském klášteře). V roce 1993 se spolu s arch. P. Fuchsem podílel na výtvarném řešení pavilonu pro Expo 93 v jihokorejském Taejŏnu. /Více o jeho životě zde, o jeho výtvarných aktivitách zde./

Roku 2002 se přestěhoval do nového ateliéru v Hostivaři. Žil a pracoval v Praze a v Petrovičkách.

Za svou uměleckou činnost získal několik ocenění, například III. cenu na Premió Juan Miró v Barceloně v roce 1985, Cenu Salvadora Dalího za uměleckou činnost v roce 2000 a Grafiku roku 2005. Jeho významnou knižní prací byly ilustrace Bible v roce 2009.

V roce 2019 vydal v nakladatelství Pulchra své vzpomínky nazvané Lov začíná očima. Redaktor ČRo Karel Oujezdský s ním v témže roce natočil rozhovor o jeho umělecké cestě /zde/.

Jeho syn Řehoř (nar. 1973) je podnikatel, synové Hanuš (nar. 1976) a Jan (nar. 1983) jsou výtvarníci. V roce 2017 se v Chodovské tvrzi v Praze konala výstava Tři Lamři představující aktuální tvorbu Aleše Lamra a jeho synů Hanuše a Jana. Výstava pod stejným názvem se přenesla do Litomyšle (12. 5. – 26. 7. 2020 – zde) a loni v březnu se konala v Galerii ve Svitavách /zde/. Ve dnech 4. května – 28. července 2024 se přesune do Galerie Ludvíka Kuby v Poděbradech.

Zemřel po dlouhé nemoci. O jeho úmrtí veřejnost informoval jeho syn Jan. Poslední rozloučení se uskuteční v úzkém rodinném kruhu.

/Pro iDN připravil a zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 17. února 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Zemřel Aleš Lamr

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ